Čís. 2338.

Poukázal-li cizozemský poručenský soud poručníka, by podal o zvýšení výživného žalobu na nemanželského otce, bydlícího v tuzemsku, třebas se tak nestalo formálním usnesením, jež by doručeno byvši i nemanželskému otci nabylo právní moci, nemůže tuzemský procesní soud odmítnouti žalobu z důvodu, že nárok měl býti uplatňován v mimosporném řízení před cizozemským soudem.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, R I 186 23.)
Žalovaný nemanželský otec doznal otcovství k žalujícímu dítěti a zavázal se smírem u okresního soudu v Neubau ve Vídni platiti měsíčně 350 K. Usnesením ze dne 16. března 1920 poukázal poručenský soud v Neubau ve Vídni žalobcova poručníka k podání žaloby o zvýšení výživného na otce, bydlícího nyní v Praze. Usnesení to nebylo nemanželskému otci doručeno. O žalobě rozhodl dovolaný pražský okresní soud věcně, odvolací soud zrušil jeho rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu, maje vzhledem к tomu, že nebylo zmocňující usneseni doručeno nemanželskému otci, za to, že ve smyslu plenárního usnesení ze dne 27. října 1920 čís. pres. 1019/20 jest pořad práva nepřípustným, ježto nárok měl býti uplatňován v řízení nesporném.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nepřihlížeje k zrušovacimu důvodu, znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Jest sice pravda, že usnesení poručenského soudu, okresního soudu
v Neubau ve Vídni, ze dne 16. března 1920, jímž byl poručník zmocněn, by na nemanželského otce podal žalobu o zvýšení výživného, nebylo tomuto doručeno a že neobsahuje žádného odůvodnění. Přes to však nelze sdíleti názor odvolacího soudu, že jest celé sporné řízení zmatečným podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. Odvolací soud odůvodňuje svůj názor tím, že tu jde o nároky, které měly býti uplatňovány v řízení nesporném, takže jest vyloučeno, uplatňovati je pořadem práva, a poukazuje na plenární rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1920 pres, 1019/20, podle něhož lze se, bylo-li uznáno otcovství к nemanželskému dítěti, domáhati placení nebo zvýšení výživného sporem jen tehdy, poukázal-li poručenský soud poručníka k žalobě formálním usnesením, jež, doručeno byvši nemanželskému otci, nabylo právní moci a jímž jest pak procesní soud vázán. Tato zásada platí ovšem potud, pokud pro jednání o výživném předepsáno jest nesporné řízení před tuzemským soudem, nelze ji však rozšiřovati i na případy, kde nesporné řízení provésti má soud cizozemský. Poukázal-li cizozemský poručenský soud poručníka, by podal na nemanželského otce v tuzemsku bydlícího žalobu o placení nebo zvýšeni výživného, nepřísluší procesnímu soudu Čs. státu, by zkoumal zákonitost dotyčného usnesení cizozemského poručenského soudu, vydaného podle tamních zákonných předpisu. V tomto případě jest poručenským soudem okresní soud v Neubau ve Vídni, tedy soud cizozemský, a tomuto soudu by náleželo provedení nesporného řízení podle předpisů v Rakousku platných. Uznal-li cizozemský poručenský soud, že mu nelze, čeho třeba, zaříditi v cestě nesporné, a poukázal-li proto poručníka nemanželského dítěte na pořad práva, nemůže procesní soud Čs. státu odmitnouti žalobu z důvodu, že onen nárok měl býti uplatňován v mimosporném řízení před cizozemským soudem. Právem zahájil tedy soud prvé stolice na základě onoho poukazu cizozemského poručenského soudu proti žalovanému, jenž jest ostatně rakouským příslušníkem, sporné řízení; naproti tomu neposoudil odvolací soud věc správně, zrušiv toto řízení jako zmatečné dle §u 477 čís. 6 c. ř. s. a odmítnuv žalobu.

Citace:

Č. 2338. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 374-375.