Čís. 2146.

Působnost rozhodčího soudu, jemuž dle stanov spolku náleží rozhodovat o všech záležitostech z poměru spolkového, jest obmezena na poměry ze vzájemného vztahu spolku a jeho členstva, jak upraven jest stanovami, a nelze ji rozšiřovati na ryze obchodní vztahy ku členům (na př. na nákup zboží pro členy).
(Rozh. ze dne 9. ledna 1923, R I 1497/22.).
Odbor spolku čs. textilních průmyslníků v Č. sprostředkoval v cizině pro své členstvo nákup bavlny, dal ji v tuzemských přádelnách sepřísti a dodával ji pak svým členům. Když jeden z nich kupní ceny za takto dodanou přízi nezaplatil, domáhal se jí odbor spolku žalobou, proti níž žalovaný mimo jiné namítl nepřípustnost pořadu práva, ježto dle čl. 14 stanov žalujícího odboru spolku ve sporech z poměru spolkového rozhoduje smírčí soud. Soud prvé stolice námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítl. Důvody: Soud dospěl ku přesvědčení, že tento spor není sporem z poměru spolkového. Bylo hlavně uvážiti znění článku 2. stanov, kdež jest vytčen účel spolku; dle tohoto článku jest účelem spolku sesilovat výrobní a prodejní schopnosti a hájiti zájmy průmyslů textilního a podporovat vznik nových odvětví tohoto průmyslu; o podpoře a hmotných výhodách a obchodech členů spolku samých není zmínky. Článek třetí stanov vypočítává, kterak se spolek snaží tohoto cíle dosíci, a zase se nezmiňuje o výhodách a nákupu neb objednávkách zboží pro členy a podobné, naopak v bodu b) vytyčuje, že spolek bude opatřovati pro své členy pouze nové vzory, tedy nikoliv zboží. Opatřil-li tudíž spolek pro své členy zboží (bavlnu) a přízi pak svým členům a tudíž také žalovanému dodal, není to činnost spolková vlastní a vnitřní, nýbrž činnost čistě obchodní, která s vlastními záležitostmi spolku nemá ničeho společného. Ostatně sám žalovaný ve svých námitkách výslovně připouští a udává, že opatřování surovin nenáleží vůbec k úkolům žalujícího spolku. Tento spor jest tudíž sporem z poměru soukromoprávního, zakládajícího se na smlouvě zvláštní, mimospolkové, a nelze takový poměr rozhodnout smírčím soudem. Rekursní soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a odmítl žalobu. Důvody: Dle čl. 2. stanov odboru spolku čsl. průmyslníku textilních v Č. je jeho účelem mimo jiné, sesilovati výrobní a textilní schopnosti průmyslu textilního a vůbec hájiti společným postupem zájmy jeho v Č. a okolí. Dle
obsahu žaloby, jenž po této stránce nebyl žalovaným co do správnosti popřen, sprostředkoval žalobce asi před 2 roky v době největšího nedostatku bavlny pro své členstvo nákup bavlny v cizině, dal ji v tuzemských přádelnách sepřísti a dodával pak přízi svým členům. Bylo by příliš úzkým výkladem čl. 2. stanov, kdyby pod jeho ustanovení neměla býti zařazena žalobcova činnost, právě uvedená, která přece má především ráz činnosti, mající za účel, sesíliti výrobní a prodejní schopnost a tím hájiti společným postupem zájmy textilního průmyslu, a nesporně spadá pod podnikání, jež směřuje k prospěchu českého průmyslu textilního, jak jest uvedeno v čl. 3. f) stanov. Vzhledem k tomuto stanovisku nelze souhlasiti s názorem napadeného usnesení, že šlo v tomto případě o činnost čistě obchodní, nýbrž dlužno se přikloniti k vývodům stížnosti, že jde o záležitost spolkovou, tudíž o spor z poměru spolkového, jehož rozhodnutí je dle čl. 14 stanov vyhraženo smírčímu soudu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Především nutno zdurazniti, že žalovaný uplatňoval proti žalobě,
vznesené naň u okresního soudu v Č., nepříslušnost soudu a nepřípustnost pořadu práva. Z celého přednesu jeho je však patrno, že vytýkal toliko nepříslušnost řádných soudu, dovolávaje se toho, že podle čl. 14 stanov žalujícího spolku spory z poměru spolkového rozhoduje rozhodčí soud, tedy mimořádný soud. Hledí-li se k této jediné žalobcem vznesené námitce, dlužno řešiti jen otázku, zda je v tomto případě příslušným k jednání a rozhodování soud rozhodčí a proto vyloučen pořad práva před řádnými soudy, či zda přísluší jednání a rozhodování o žalobě soudum řádným. Spolkový soud rozhodčí vyřizuje dle stanov spory, vzcházející z poměru spolkového, t. j. ze vzájemného vztahu spolku a jeho členu, jak upraven jest stanovami. Že pak v tomto případě nejde o takový spor z poměru spolkového, v podstatě správně vyložil soud prvé stolice. Opačný názor rekursního soudu nemůže obstáti, uváží-li se, že dle přednesu žalující strany jde o prostý nárok z kupní smlouvy, tedy z právního jednání, po případě z mandátu, které není záležitostí ryze spolkovou.

Citace:

Rozhodnutí č. 2146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 33-34.