čís. 2404.

Zřízení plachty proti slunci nad obchodním výkladem bez opravy a změny fasady domu nevyžaduje ani schválení ani ohlášení stavebnímu úřadu; pokud majitel obchodu zodpovídá s hlediska §u 431 tr. zák. za úpravu oné plachty, neodpovídající policejním předpisům.
(Rozh. ze dne 7. června 1926, Zrn I 227/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku okresního soudu v Chomutově ze dne 6. října 1926, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle §u 431 tr. zák., a do rozsudku krajského soudu jako soudu odvolacího v Mostě ze dne 3. prosince 1924, jímž byl rozsudek ten к odvolání obviněného potvrzen, právem: Rozsudky těmi porušen byl zákon v předpisu §u 431 tr. zák., oba rozsudky se zrušují jako zmatečné; a okresnímu soudu v Chomutově se — čís. 2404 —
357
nařizuje, by trestní řízení proti obžalovanému o trestním oznámeni pro přestupek podle §u 431 tr. zák. znovu provedl.
Důvody:
Dne 5. dubna 1924 o 1. hodine odpoledne narazila v Ch. Růžena Ž-ová čelem na železnou tyč, která byla upevněna jako součást plachty proti slunci na domě kloboučníka Jiřího G-а, tak prudce, že omdlela. Podle lékařského posudku šlo o lehké poškožení na těle. Rozsudkem okresního soudu v Chomutově ze dne 6. října 1924, byl Jiří G. uznán vinným přestupkem podle §u 431 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dal vyvěsiti předpisům neodpovídající plachtu proti slunci níže dvou metrů a 30 cm, jak jest předepsáno, aniž k používání vymoženo bylo schválení stavebního úřadu. Rozsudek ten byl k odvolání obviněného rozsudkem krajského soudu v Mostě jako soudu odvolacího ze dne 3. prosince 1924 potvrzen s poukazem na důvody rozsudku prvé stolice. Odsuzujícím rozsudkem obou stolic byl porušen zákon v předpisu §u 431 tr. zák. Nesprávným jest především názor obou rozsudků, že vyvěšení plachty, o než tu šlo, vůbec vyžadovalo schválení stavebního úřadu. Podle §u 27 stavebního řádu pro Čechy ze dne 8. ledna 1889, čís. 5 z. zák., jest potřebí stavebního povolení krom provádění novostaveb, přístaveb a přestaveb a ohražení oproti silnici, pokud so týče ulici, jen pro předsevzetí podstatných změn na stojících již budovách. Pouhé zřízení plachty proti slunci nad obchodním výkladem, o jaké tu šlo, bez jakékoli opravy nebo změny fasady domu, nelze však pokládati, jak jasně vyplývá ze sedmého a osmého odstavce onoho §u, ani za změnu, ani za opravu, ku které bylo by třeba povolení obecního jako stavebního úřadu, ba ani za změnu nebo opravu, jež by vyžadovala i jen ohlášení stavebnímu úřadu (§§y 28, 29 zák.). Tím stávají se odsuzující rozsudky již neudržitelnými potud, pokud trestné zavinění obviněného odvozují z opomenutí, vymoci si pro zřízení plachty stavební povolení. Ovšem poukazují odsuzující rozsudky i na nedodržení policejního předpisu v Ch. vydaného, že plachta, o jakou tu jde, musí býti zřízena alespoň 2-30 m nad chodníkem. A byť i nepodléhalo takové zřízení plachty dozoru obce s hlediska stavebního řádu, nelze jí odpírati právo dotyčného dozoru u výkonu její místní policie, její z obecního zřízení vyplývající povinnosti, přihlížeti bezpečnosti osob a pečovati o snadnou a bezpečnou jízdu i chůzi po cestách. Než aby pro nebezpečí, vzniklé z předpisu neodpovídající úpravy plachty mohl býti obviněný podle §u 431 tr. zák. činěn odpovědným, nepostačuje pouhé zjištění, že nechal umístiti nad svým obchodem plachtu, jejíž zřízení danému předpisu neodpovídalo. Bylo by třeba zjistiti, že jej osobně postihuje zavinění za nebezpečný stav, přivoděný zřízením plachty, ať již proto, že zřízením pověřil osobu k tomu nepovolanou a nezpůsobilou, nebo že sám nebezpečné a předpisu neodpovídající zařízení objednal, po případě se nepostaral o odstranění nebezpečného stavu, bez jeho zavinění přivoděného, ač jej při povinné opatrnosti seznati mohl. Touto otázkou 'se však soudy ve věci rozhodovavší vůbec nezabývaly, spokojivše se pouhým zjištěním, že obviněný plachtu, jejíž zřízení neodpovídalo policejnímu — čís. 2405 —
předpisu, nechal zříditi, ač zodpovídání se obviněného, povoláním kloboučníka, že zřízením pověřil oprávněného živnostníka a mu uložil, by plachtu zřídil podle předpisů, bylo by k tomu zavdávalo dostatečný podnět. 1 tato vada rozsudku činí odsouzení obžalovaného podle §u 431 tr. zák. právně pochybeným. Že oba soudy též pominuly zabývali se okolností při přelíčení tvrzenou, že plachta, jako již častěji před tím, byla stržena dětmi na železné tyči se houpajícími, budiž jen mimochodem podotknuto. Bylo proto zmateční stížnosti podle §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §§ů 292, 479 tr. ř. rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 2404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 372-374.