Čís. 2497.

Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Podmíněný odklad trestu nelze povoliti pachateli, který po delší dobu zneužíval k smilným činům podřízených mladistvých osob.
Volební právo (zákon ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n.).
Nepřirozené založení pachatele smilstva proti přírodě vylučuje pohnutku nízkou a nečestnou.
(Rozh. ze dne 5. října 1926, Zm I 518/26.) — Čís. 2498 —
564
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v České Lípě ze dne 17. července 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem smilstva proti přirozenosti ve smyslu §u 129 b) tr. zák. a odsouzen bezpodmínečně do žaláře na tři měsíce, doplněného jedním postem měsíčně a vyslovena ztráta práva volebního, a zamítl odvolání obžalovaného co do odepření podmíněného odkladu výkonu trestu; naproti tomu vyhověl jeho odvolání co do výroku o ztrátě práva volebního a výrok ten zrušil. Ve smyslu druhé věty §u 295 tr. ř. zrušil zároveň i výrok, jímž vyslovena byla ztráta práva volebního ohledně spoluobžalovaného Rudolfa W-a. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Právem odepřel soud stěžovateli dobrodiní podmíněného odkladu výkonu trestu, ježto — nehledíc ani k tomu, že stěžovatel činy jemu za vinu dané tvrdošíjně zapírá a lítosti nad nimi neprojevil — způsob provinění, totiž hrubé zneužívání osob jemu podřízených a poměrně mladých po tak dlouhou dobu a způsobem tak hanebným svědčí o povaze tak kleslé a nespolehlivé, že se nelze nadíti polepšení stěžovatele bez výkonu trestu. Odvolání obžalovaného bylo tedy v tomto směru jako neodůvodněné zamítnouti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími vývody odvolání v příčině úpravy tohoto deliktu v osnově nového trestního zákona, ježto doposud rozhodujícími jsou jedině předpisy platného zákona.
Pokud se týče výroku o ztrátě práva volebního, dlužno připustiti, že trestné jednání se příčí primitivním zásadám morálky; avšak pro ztrátu práva volebního není rozhodující povaha činu, nýbrž pohnutky, jež přiměly obžalovaného k tomuto činu, a tu nevysvítá ze spisu, že pohnutka k němu byla nízká a nečestná, nýbrž nutno příčinu jednání hledati jedině v osudném nepřirozeném založení stěžovatelově. Pro nedostatek zákonného předpokladu pro oduznání práva volebního bylo v tomto směru odvolání obžalovaného vyhověti. Ve smyslu §u 295 druhé věty tr. ř. bylo pak zrušiti i výrok o ztrátě práva volebního ohledně obžalovaného Rudolfa W-a, ježto ani u tohoto obžalovaného se neobjevila pohnutka nízká a nečestná, a týž naopak podle celého stavu spisu pouze následkem jisté, jeho méněcenností vyvolané netečnosti trpěl necudnosti svého zaměstnavatele. U obžalovaného K-a neshledal zrušovací soud příčiny k obdobnému opatření, protože týž sám připouští, že se dal k smilstvu zaměstnavatelem pohnouti slibem různých hmotných výhod, tedy z důvodů zištných.

Citace:

č. 2497. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 579-580.