čís. 2434.

Lstivým předstíráním ve smyslu §u 197 tr. zák. jest všeliké nepravdivé tvrzení, jež směřuje k oklamání jiného a je podle okolností případu způsobilým k oklamání; není zapotřebí, by způsobená nebo obmýšlená škoda byla nenapravitelnou.
Podvod předstíráním manžela manželce, že vzal žalobu o rozvod zpět, by nepodala odpovědi na žalobu; i když byl vynesen ve sporu o rozvod rozsudek pro zmeškání, jest v trestním řízení zjistiti zavinění na rozvodu za účelem zjištění škody.
(Rozh. ze dne 26. června 1926, Zm 2 67/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 23. prosince 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu ve smyslu §§ů 197, 200 a 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní znova jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soud prvé stolice důvody zmatečnosti podle §u 281 čís. 4, 5 a 9 a) tr. ř. Zrušovací soud se zabýval nejprve hmotněprávními výtkami, jelikož na nich hlavně závisí výsledek stížnosti. S hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. namítá stížnost především, že jednání obžalovaného nebylo podvodným, že Josefa K-ová zavinila vynesení rozsudku pro zmeškání vlastní neopatrností, a že je proto lhostejno, zda obžalovaný ji ubezpečoval, že od žaloby upustil, čili nic. Bylo prý na Josefě K-ové, by se zeptala u soudu, zda odpovídá pravdě tvrzení obžalovaného, že vzal žalobu zpět, neb by věc vyšetřila u právního zástupce obžalovaného. Těmito vývody snaží se zmateční stížnost patrně dokázati, že tu nešlo o lstivé předstírání ve smyslu §u 197 tr. zák. Tato námitka není však odůvodněna. Lstivým předstíráním po rozumu §u 197 tr. zák. je všeliké nepravdivé tvrzení, jež směřuje k oklamání jiného a je podle okolností případu způsobilým k oklamání. V souzeném případě zjistil rozsudek, že obžalovaný, podav na Josefu K-ovou žalobu o rozvod od stolu a lože, obnovil manželské spolužiti se žalovanou, slíbil jí nejprve, že vezme žalobu zpět, a ujišťoval ji později, že vzal žalobu zpět, a zjistil dále, že Josefa K-ová posléze onomu tvrzení obžalovaného uvěřila, hlavně proto, že obžalovaný, obnoviv s ní spolužíti, zacházel s ní lépe, než před podáním žaloby, že proto nepodala odpovědi na žalobu, ale že obžalovaný ve skutečnosti od žaloby neupustil, takže v důsledku toho byl k návrhu jeho právního zástupce vynesen rozsudek pro zmeškání. Za tohoto stavu věci shledal rozsudek v nepravdivém tvrzení obžalovaného, že vzal žalobu zpět, právem lstivé předstírání; neboť ono nepravdivé tvrzení obžalovaného čelilo k oklamání Josefy K-ové a bylo též způsobilým k jejímu oklamání.
Dovolávajíc se téhož důvodu zmatečnosti, namítá dále stížnost, že rozsudek ani nezjišťuje, jakou škodu obžalovaný chtěl svým jednáním své manželce způsobiti. Této námitce nelze přiznati oprávnění. Nalézací soud uvádí ve výroku rozsudku jakož i v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný uvedl Josefu K-ovou v omyl, kterýmž tato na svém majetku měla utrpěti škodu převyšující 2000 Kč, a z rozhodovacích důvodů je patrno, že tato škoda měla býti způsobena tím, že Josefa K-ová měla býti připravena o nárok na výživné, neboť rozhodovací důvody uvádějí, že Josefa K-ová potvrdila jako svědkyně, že měla důkazy proti žalobě po ruce, a zdůrazňují, že rozsudkem pro zmeškání byla K-ová zbavena práva žádati na obžalovaném výživné. Tvrdí-li stížnost v této souvislosti, že při rozvodu manželství od stolu a lože přísluší manželce nárok na výživné též tenkrát, bylo-li právoplatným rozsudkem vysloveno, že rozvodem je vinna pouze manželka, nelze s tímto právním názorem souhlasiti. Z §u 1264 obč. zák. vysvítá, že při rozvodu manželství od stolu a lože má manželka nárok na výživné jen tenkrát, není-li vinna rozvodem, a dvorský dekret ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s., jehož stížnost se dovolává, stanoví, vycházeje z téže zásady, že při rozvodu manželství z viny obou manželů nemá manželka zpravidla nároku na slušné výživné, ale že soud může k její žádosti s ohledem na okolnosti z důvodu slušnosti výjimečně přidržeti manžela k poskytování slušného výživného manželce. Bylo-li však soudem pravoplatně uznáno na rozvod jedině z viny manželčiny, nepřísluší manželce nárok na výživné. Zmateční stížnost namítá dále s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., že Jo- sefa K-ová může námitky, jež měla proti žalobě o rozvod, uplatňovati v řízení o rozluku manželství nebo ve sporu o výživné nebo v řízení o obnovu sporu o rozvod. Tu stačí podofknouti, že se ke skutkové podstatě podvodu nevyhledává, by škoda způsobená neb omýšlená byla nenapravitelnou. Tvrdí-li dále stížnost, opírajíc se o týž důvod zmatečnosti, že tu není skutkové podstaty podvodu proto, že škodný výsledek nastal bez jakéhokoliv přičinění obžalovaného, neprovádí tím uplatňovaný důvod zmatečnosti způsobem, odpovídajícím zákonu, nýbrž brojí tím jen nedovoleným způsobem proti opačným skutkovým zjištěním nalézacího soudu, podle nichž obžalovaný měl v úmyslu způsobiti svým jednáním Josefě K-ové majetkovou škodu přesahující 2000 Kč (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Posléze uvádí stížnost, uplatňujíc týž důvod zmatečnosti, že není vůbec zjištěno, jak by byl dopadl rozsudek civilního, soudu ve sporu o rozvod při náležitém vyšetření věci, a že není nikterak vyloučeno, že by byl rozsudek po sporném líčení pře v podstatě dopadl tak, jako rozsudek pro zmeškání. V těchto vývodech zmateční stížnosti dlužno spatřovati námitku, že napadený rozsudek vůbec nezjišťuje, zda mohla býti jednáním obžalovaného Josefě K-ové způsobena škoda. Této námitce nelze upříti oprávnění. V tomto případě, v němž bylo obžalovanému kladeno za vinu, že uvedl Josefu K-ovou lstivým předstíráním v omyl, kterýmž tato na svém majetku měla utrpěti škodu přesahující 2000 Kč, v němž tedy nešlo o podvod, spojený se skutečným způsobením škody, bylo na nalézacím soudu, by zjistil, zda bylo jednání obžalovaného způsobilým přivoditi Josefě K-ové škodu, zejména majetkovou škodu, převyšující 2000 Kč. Jelikož škoda měla býti Josefě K-ové způsobena tím, že byla připravena o nárok na výživné, bylo zejména povinností nalézacího soudu zjistiti, zda v tomto směru mohlo vůbec dojiti k poškození K-ové. Jak bylo již řečeno, nepřísluší manželce nárok na výživné, bylo-li pravoplatným rozsudkem vysloveno, že tato je jedině rozvodem vinna. Jelikož rozsudek zemského civilního soudu v Brně byl vynesen na základě pouhých tvrzení žaloby, tedy bez předchozího zjištění skutkového stavu, bylo na nalézacím soudu, by zkoumal a zjistil, zda tu jsou skutečnosti, nasvědčující tomu, že rozvodem je vinna pouze Josefa K-ová, či zda tu jsou skutkové okolnosti, ospravedlňující závěr, že rozvod byl ve skutečnosti zaviněn oběma stranami nebo pouze obžalovaným. Kdyby byly zjištěny skutečnosti, z nichž by bylo lze dovozovati, že tu byly předpoklady pro rozvod, zaviněné jen Josefou K-ovou, nebylo by lze miti za to, že tato mohla býti jednáním obžalovaného připravena o nárok na výživné a tím poškozena, neboť skutkový stav nasvědčoval by pak tomu, že jí nárok na výživné při rozvodu od stolu a lože vůbec nepříslušel. Jinak měla by se ovšem věc, kdyby tu byly skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze souditi, že tu ve skutečnosti nebylo předpokladů rozvodu, nebo že rozvodem byli vinni oba manželé nebo pouze obžalovaný. Skutečnost, že jest právoplatným rozsudkem pro zmeškání již vysloveno, že rozvod byl zaviněn pouze Josefou K-ovou, nebrání nikterak tomu, by trestní soud nevyšetril a nezjistil skutkový stav v oněch směrech, neboť nejde tu o to, by právoplatný výrok rozsudku civilního soudu byl po případě změněn, nýbrž jedná se pouze o vyšetření a zjištění skutečností, rozhodných pro řešení otázky, zda bylo jednání obžalovaného způsobilým přivoditi Josefě K-ové škodu. Tato otázka nebyla nalézacím soudem řešena. Rozsudek zmiňuje se sice v rozhodovacích důvodech o tom, že svědkyně Josefa K-ová tvrdí, že měla po ruce důkazy proti žalobě o rozvod tak že, kdyby bylo došlo k rozvodu, byl by obžalovaný povinen platiti jí výživné, ale tím uvádí pouze výpověď svědkyně K-ové v tomto směru. Praví-li dále rozsudek na jiném místě rozhodovacích důvodů, »že Josefa K-ová měla hojný materiál proti žalobě o rozvod«, aniž se vyslovuje o tom, v čem tento materiál záležel, nezjišťuje tím rovněž, že jednáním obžalovaného mohla býti K-ové způsobena škoda. Dále neobírá se rozsudek otázkou, zda bylo jednání obžalovaného způsobilým přivoditi K-ové majetkovou škodu převyšující 2000 Kč. Rozsudek, jenž podle uvedeného nezjišťuje podstatného znaku skutkové podstaty zločinu podvodu, je stižen zmatečností — čís. 2435 —
430
podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., jemu v tomto směru vytýkanou. Bylo tudíž již z těchto úvah vyhověti zmateční stížnosti a zrušiti rozsudek, aniž bylo s tohoto právního hlediska potřebí pouštěti se do rozboru uplatňovaných formálních důvodů zmatečnosti. Ježto však pro nedostatek potřebných skutkových zjištění nelze ve věci samé rozhodnouti, bylo věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.

Citace:

č. 2434. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 443-446.