Čís. 2524.

Byl-li obžalovanému rozsudek doručen podle §§ů 269, 427 tr. ř., neprodlužuje se lhůta k provedení zmateční stížnosti (§§y 6, 285 tr. ř.) opětným doručením rozsudku obhájci.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1926, Zm II 274/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 26. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže ve smyslu §§ů 171, 173, 176-II. písm. a) tr. zák. — Čís. 2525 —
622
Důvody:
Do rozsudku, jenž byl vynesen v nepřítomnosti obžalovaného, opověděl tento zmateční stížnost a odvolání dne 28. května 1926, kdy v zákonné lhůtě ode dne 25. května 1926, kterého dne byl obžalovanému po rozumu §u 427—269 tr. ř. doručen opis rozsudku. V opovědi zmateční stížnosti a odvolání vyžádal si obžalovaný doručení opisu rozsudku k rukám svého obhájce, a byl tomuto soudem doručen opis rozsudku dne 2. června 1926. Nato podal obhájce vývody zmateční stížnosti dne 8. června 1926, ve kterých prohlašuje, že ohlášené odvolání do výše trestu a bezpodmíněného odsouzení béře zpět. Vzhledem na tento stav věci a, ježto v opovědi zmateční stížnosti důvody zmateční stížnosti uvedeny nebyly, dlužno pokládati zmateční stížnost za opožděnou. Lhůta ku provedení zmateční stížnosti počala již jejím ohlášením dne 28. května 1926 a končila tedy dnem 5. června 1926. Lhůtu tu nelze počítati teprve ode dne 2. června 1926, kdy obhájci k jeho žádosti podruhé opis rozsudku byl doručen (§ 258 tr. ř. v doslovu zák. ze dne 20. července 1912, čís. 142 ř. z.). Postup soudu prvé stolice, který opis rozsudku opětné doručil obhájci, odporuje ustanovení §u 6 odst. prvý tr. ř., podle kterého zákonné lhůty lze prodloužiti toliko ve případech v zákoně výslovné uvedených; o takový případ však nejde. Vývody zmateční stížnosti, jež teprve dne 8. června 1926 soudu došly, jsou tedy zřejmě opožděné, nebylo k nim přihlížeti a, ježto v opovědi, jak uvedeno, důvody zmatečnosti uvedeny nejsou, bylo zmateční stížnost zavrhnouti již v poradě neveřejné podle §§ů 4 čís. 1, 1 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878, což náleželo již soudu prvé stolice.

Citace:

č. 2524. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 637-638.