čís. 2441.Při zločinu padělání peněz podle §u 1 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. lze ve smyslu §u 2 zákona z 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. navrhnouti a použiti sazby od jednoho do pěti let nejen, jde-li o méně významné padělání kolků na bývalých rakousko-uherských bankovkách, nýbrž i jeví-li se sazba ta, hledíc k povaze činu, dostatečnou.(Rozh. ze dne 10. července 1926, Zm 1 52/26.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 29. prosince 1925, jímž nalézací soud vyřkl podle §u 261 tr. ř. svou věcnou nepříslušnost k projednání a rozhodnutí v trestní věci proti Jofsefu K-ovi, Michalu G-ovi, Arnoštu P-ovi a Josefu D-ovi pro zločin podle §u 8 tr. zák. a §u 1 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n., pokud se týče u Josefa K-a a Michala G-а též podle §u 9 tr. zák. a §u 1 zákona, zrušil napadený rozsudek a krajskému jako nalézacímu soudu v Chebu uložil, by podjal se jednání o věci a o ní rozhodl.Důvody:Stížností napadající rozsudek nalézacího soudu zmatečným důvodem čís. 6 §u 281 tr. ř. nelze upříti oprávnění. Nalézací čoud odůvodnil svůj názor, který byl důvodem jeho výroku o nepříslušnosti, tím, že státní zastupitelství není ani podle zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. ani podle zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. oprávněno, by trest stanovený na zločin podle §u 8, pokud se týče §u 9 tr. zák. a §u 1 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. těžkým žalářem od pěti do deseti let samo snížilo a tak příslušným návrhem změnilo zákonem stanovenou soudní příslušnost. Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Podle všeobecného ustanovení článku 2 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. jest k rozhodování o trestných činech příslušný porotní soud jen tehdy, jde-li o zločin a navrhuje-li státní zastupitelství již v obžalobě trest vyšší pěti let. To se nestalo, naopak obžaloba výslovně pravil, že se podle článku 2 zákona nenavrhuje vyšší trest než pět let žaláře. Státní zastupitelství bylo proto podle toho oprávněno podati obžalobu u nalézacího soudu, jelikož považovalo, hledíc k okolnostem případu trest nižší pěti let za přiměřený. Tomuto stanovisku neodporuje ani zákon ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., jenž v §u 2 stanoví, že podle stejné sazby, (t. j. od 1 do 5 let) může býti uložen trest na zločin padělání peněz podlé §u 1 zák. ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n., jestliže byl spáchán paděláním kolků uvedených v zákoně ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n. a jestliže tato sazba jeví se býti dostatečnou, hledíc k povaze činu. Že tím nemělo býti řečeno, že při zločinech podle §u 1 zákona čís. 269/19 jen tehdy může býti použita sazba jednoho až do pěti let, jde-li o méně závažné padělání kolků na bývalých rak.-uherských bankovkách, že však při všech ostatních zločinech podle §u 1 zákona ze dne 22. května 1919, — čís. 2442 —445čís. 269 sb. z. a n. má nastoupiti vždy příslušnost porotního soudu, vyplývá i z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 16. srpna 1920, č. 28346/1920, uveřejněného ve Věstníku min. sprav. pod. č. 35, v němž se výslovně praví, že je možno podle opatření Stálého výboru ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n. při zločinu padělání peněz podle §u 1 zákona čís. 269/19 užiti sazby od jednoho do pěti let, jde-li o méně významné padělání kolků na bývalých rakousko-uherských bankovkách anebo jeví-li se vůbec, hledíc k povaze činu, trestní sazba od jednoho do pěti let dostatečnou. Odmítl-li tudíž nalézací soud o věci jednati, učinil tak neprávem. Bylo proto podle čís. 6 §u 281 tr. ř. odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo.