Čís. 2540.

Cyklista jedoucí v noci na kole musí míti kolo osvětleno i když svítí měsíc (§ 335 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1926, Zm II 330/26.) — Čís. 2540 —
649
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomtouci ze dne 24. února 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 4, 5, 9 a) §u 281 tr. ř. Téměř ke všem námitkám zavdala jí podnět skutečnost, zjištěná i rozsudkem, že oné noci, kdy obžalovaný jel po silnici z T. do B. na neosvětleném kole, svítil měsíc, neboli (jak se praví v rozsudkových důvodech), že obžalovaný jel »při měsíčku«. Vzhledem k tomu, že ve zmateční stížnosti, dovolávající se opětně svědecké výpovědi Josefa О-y, je důsledně řeč o jasném svitu měsíčním, sluší předem připomenouti, že zřejmě totéž je míněno i oněmi slovy důvodů rozsudku, jehož zjištění, týkající se skutečností rozhodné doby, jsou zbudována hlavně na údajích tohoto svědka. Rozsudek spatřuje trestné zavinění obžalovaného bez ohledu na to, zda tehdy měsíc svítil, či nikoli, již v tom, že jel po silnici na neosvětleném kole, a dospívá k závěru, že tím; obžalovaný zavinil i smrt Jana D-a, který, jeda tehdy podle rozsudkovéhoi zjištění stejně jako O., proti obžalovanému na kole rovněž neosvětleném, se s ním srazil, spadl zároveň s obžalovanými na zem a utrpěl při tom poranění na hlavě, jemuž podlehl. Rozsudek zjišťuje, že podle předpisů musí kole v noci býti (za jízdy) osvětleno. Zmateční stížnost vychází naproti tomu z názoru, že jede-li se na kole za jasného svitu měsíčního, není ani předepsáno ani zapotřebí, by kolo bylo opatřeno světlem, osvětlení kola jeví se jí naopak v takovém případě zbytečným, poněvadž prý svitem měsíčním je již dosaženo cíle, sledovaného jinak osvětlením kola, aby ve tmě bylo viděti kolo, jedoucí opačným směrem.
Tomuto názoru nelze přisvědčiti. Povinnost, míti kolo v noci osvětlené, bez rozdílu, zda měsíc svítí, či nikoli, ukládá rozsudek jezdci v rozhodovacích důvodech proto, že je to předepsáno. Dotyčný předpis není arci v rozsudku citován. Zmateční stížnost není však v právu, popírá-li ve svých vývodech opětně správnost onoho zjištění rozsudkového a vytýká-li zejména s hlediska důvodu zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř., že pro zjištění to nejsou v rozsudku uvedeny důvody. Předeslati sluší, že podle trestního oznámení, uvedeného v rozhodovacích důvodech mezi prameny skutkových zjištění rozsudkových, je silnice, po niž tři jezdci na kolech jeli, silnicí státní. Pro takové silnice platí vyhláška mor. místodržitele ze dne 4. března 1892, čís. 29 z. zák. mor., kterou vyhlášen byl řád policie silniční pro říšské silnice na Moravě. Tento řád policie silniční, který původně neobsahoval zvláštních ustanovení pro jízdu na kolech, nýbrž jen povšechně v příčině osvětlování vozů v době noční, v §u 13 předpisuje, že za noci musí každý povoz opatřen býti rozžatou svítilnou, kterou z daleka lze pozorovati, byl v tomto směru doplněn vyhláškou mor. místodržitele ze dne 5. listopadu 1892, čís. 83 z. zák. mor., kterou do oné vyhlášky byl vložen nový § 19 a) o jízdě na velocipedu. Podle čtvrtého odstavce tohoto §u musejí velocipédy za doby noční býti opatřeny lucernou, osvětlenou bílým světlem, již lze zdaleka — Čís. 2541 —
650
pozorovati. Stejně se má věc též, pokud jde o silnice neerární. Neboť i tu byl řád policie silniční pro veřejné neerární silnice na Moravě (zemský zákon ze dne 31. prosince 1874, čís. 5 z. zák. mor. z roku 1875) v témže smyslu doplněn zákonem ze dne 5. června 1892, čís. 53 z. zák. mor., jímž se vydávají předpisy v příčině jízdy na velocipedech.
Ani v tomi ani v onom předpisu se nerozeznává, zda svítí měsíc, či nikoli, a není zejména platnost a závaznost onoho zvláštního předpisu o osvětlení jízdních kol vyloučena ohledně nocí, v nichž měsíc svítí. Toto stanovisko je přímo nezbytně určeno poměry a zjevy přírodními. Rozhodovalo zřejmě a to právem poznání, že denního světla nenahradí s hlediska požadavků tělesné lidské bezpečnosti za noci ani obvyklé veřejné umělé osvětlení ani svit měsíce. Nehledíc k tomu, že síla a vydatnost jeho světla je v různých jeho obdobích (přibývání, úplněk, ubývání) rozdílnou a že zpravidla svítí měsíc jen po část doby noční, bývá obloha začasté zahalena mraky, které, zakrývajíce měsíc, účinek jeho světla na zemský povrch přechodně při nejmenším značně seslabují. Pokud jde zejména o jízdu na kolech, dlužno míti zřetel dále k tomu, že jezdec, jehož kolo pohybuje se jinak ve dráze, přístupné svitu měsíčnímu, zpravidla ocitá se s ním přechodně v úsecích, kam světlo měsíce neproniká buď vůbec nebo ne dosti vydatně. Proto jevilo se potřebným upraviti ony předpisy v ten rozum, že osvětlení dotyčných předmětů bylo pro dobu noční nařízeno všeobecně, a že zejména není v nich činěn rozdíl, pokud jde o okolnost, zda té které noci měsíc svítí, či nikoli. Lze pak důvodně za to míti, že rozsudek, byť se v jeho rozhodovacích důvodech povinnost, míti kolo za jízdy osvětlené, ukládá jezdci formálně jen proto, že je to předepsáno, shledává splnění této povinnosti v zájmu tělesné bezpečnosti lidí zároveň též a to, jak již z předchozích úvah je zjevno, právem i věcně potřebným, vycházeje zřejmě ze správného hlediska, že mnohem účinněji než světlo měsíční k uvarování se srážek přispěje a takto nebezpečí, které je s jízdami na kolech při jich neslyšnosti nočního času vždy spojeno, bude aspoň zmenšeno tím, když jasný a pohybující se světelný bod, vycházející ze svítilny, upevněné na kole, upozorní již na větší vzdálenost jiné zavčas, že se blíží jezdec na kole. S tohoto hlediska soud právem shledal nerozhodným a zamítl proto návrh obžalovaného na výslech znalců o tom, zda jest nutno míti kolo za jasného svitu měsíčního osvětlené.

Citace:

č. 2540. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 664-666.