čís. 2452.

Jestliže byli někteří z účastníků téže rvačky (§ 411 tr. zák.) slyšeni jako svědci v řízení proti jiným účastníkům odděleně konaném, jde formálně sice o svědectví, materielně však o výpověď podezřelých, nepodléhající sankci §u 199 a) tr. zák.; nezáleží na tom, že poučeni byvše podle §u 153 tr. ř. nevzdali se svědectví.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1926, Zm 1 904/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžaovaných Josefa B-a st., Josefa В-a ml. do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 5. listopadu 1925, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podvodu podle §§ů 197 a 199 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a sprostil obžalované podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ů 197, 199 a) tr. zák., spáchaný prý tím, že oba dne 20. února 1925 před okresním soudem v Jičíně v trestní věci proti Josefu A-ovi pro přestupek podle §u 411 tr. zák. křivé svědectví vydali a tímto lstivým jednáním uvedli soud v omyl, kterým stát na svém právu spravedlnost vykonávati, škodu utrpěti měl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost Josefa В-a st. a Josefa В-a ml. uplatňuje zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. v tom směru, že zlý úmysl nebyl obžalovaným prokázán a že v rozsudku nejsou uvedeny okolnosti, z nichž — Čís. 2452 —
465
nalézací soud má jejich zlý úmysl za prokázaný. Podrobně namítá zmateční stížnost, uplatňujíc zmatek ten, že obžalovaní byli při hlavním přelíčení ze dne 20. února 1923 u okresního soudu v Jičíně vyslýcháni za jednoho a téhož hlavního přelíčení pod jedním i jako obvinění i jako svědci, že tudíž nemohli při nejlepší vůli rozlišiti přesně, kam až sahá jejich výpověď jako obžalovaných a kde počíná jejich výpověď jako svědků, dále že mezi jejich výpověďmi a výpověďmi ostatních svědků jsou pouze nepatrné odchylky v podrobnostech, vysvětlitelné rychlým průběhem výstupu a rozčilením obžalovaných přivoděných autosugescí. Z protokolu o hlavním přelíčení ze dne 20. února 1925 je zřejmo, že při tomto přelíčení, konaném v trestní věci proti Josefu A-ovi a Julii A-ové pro přestupek podle §u 411 tr. zák., spáchaný na Josefu B-ovi starším a Josefu B-ovi ml. byli tito vyslýcháni jako svědci a že byli před svým výslechem napomenuti jako svědci, by mluvili pravdu. Téhož dne, 20. února 1925, konalo se však u okresního soudu v Jičíně také hlavní přelíčení v trestní věci proti obžalovaným Josefu B-ovi st. a ml. pro přestupky podle §§ů 411 a 468 tr. zák. spáchané jimi podle obžaloby rovněž dne 8. listopadu 1924 a při téže příležitosti na Josefu A-ovi a na Julii A-ové. Obě tato líčení konala se odděleně a byli tam slyšeni Josef A. a Julie A-ová jako obžalovaní a Jos. B. st. a Jos. B. ml. jako svědci a tu Josef B. st. a Josef B. ml. jako obžalovaní a Josef A. a Julie A-ová jako svědci. V tom však spočívalo pochybení okresního .soudu v Jičíně. Jak ze spisů a napadeného rozsudku vidno, jednalo se o tělesná poškození při rvačce, totiž o čin, z něhož byli podezříváni Josef A. a Julie A-ová s jedné strany, právě tak jako Josef B. st. a ml. s druhé .strany a mělo proto býti jednáno proti všem jako obviněným společně a měli býti vyslýcháni všichni jako obvinění. Jednalo se o rvačku po rozumu §u 411 tr. zák. a tu podle jasného znění §u 411 tr. zák. jsou všichni účastníci rvačky obviněnými a mělo se po rozumu §u 56 tr. ř. konati proti všem účastníkům této rvačky jediné .společné přelíčení, čemuž na závadu nebylo, že B. st. a ml. byli též obviňováni z přestupku podle §u 468 tr. zák., neboť ten souvisel těsně s obviněním pro § 411 tr. zák. s celým dějem, takže by nebylo bývalo lze ani podle §u 57 tr. ř. trestní řízení ohledně tohoto přestupku vyloučiti. Při takovém správném projednání věci nebylo by pak došlo k pochybnostem zmateční stížností zdůrazněným, že prý stěžovatelé nebyli s to poznati, kdy jsou vyslýcháni jako svědci a kdy jako obvinění, Měli býti správně vyslýcháni jako obvinění a neodpovídá proto jich seznání pojmu svědectví. Jakmile tedy bylo patrno, že Josef B. st. a Josef B. ml. byli spoluvinníky, nebyl způsob výslechu jejich jako svědků na místě, ježto to, co formelně se zdálo býti výpovědí svědeckou, bylo. materielně jen obhajobou a zodpovídáním se obviněných. Tento názor dochází opory v zásadě §u 202 tr. ř., podle níž vinník dostavší se do rozporu mezi právem obviněného a povinností svědeckou, nesmí nijakými prostředky donucován býti k tomu, by vypovídal pravdu, když by tím sebe sama usvědčoval z viny. Opačné stanovisko by znamenalo vlastně obcházení tohoto zákonného ustanovení. Z toho plyne, že výpovědi Josefa В-a st. a ml. jako svědků, při nichž se dostali do rozporu buď mluviti pravdu a býti trestáni pro přestupek
Trestní rozhodnutí 8 30 — Čís. 2453 —
466
podle §u 411 tr. zák., nebo nemluviti pravdu a býti pak stíháni pro zločin křivého svědectví, neodpovídají pojmu »svědectví«, podléhajícího trestní sankci §u 199 a) tr. zák. a nespočívá proto v jich jednání skutková podstata zločinu křivého svědectví. Na věci nemění ničeho, že oba stěžovatelé byli při svědeckém výslechu poučeni podle §u 153 tr. ř. a mohli se vzdáti výpovědi, neboť jednak obrací na se svědek použitím dobrodiní §u 153 tr. ř. podezření, jednak je přiznání tohoto dobrodiní ponecháno v mnoha směrech uvážení soudcovskému a ostatně předpis ten vztahuje se na svědky, jimiž stěžovatelé sice byli formálně, nikoli však materielně, jelikož vzhledem k tomu, že trestní řízení proti nim pro přestupek podle §u 411 tr. zák. nebylo ještě právoplatně ukončeno, byli z tohoto trestného činu objektivně podezřelými. (Viz rozhodnutí Sb. n. s. č. 1785, a j.). Je tudíž v tomto směru ohledně Josefa В-a st. a ml. zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. opodstatněn. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a uznati právem, že Josef B. st. a Josef B. ml. se podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sprošťují z obžaloby pro zločin podvodu křivým svědectvím podle §§ů 197, 199 a) tr. zák.

Citace:

č. 2452. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 480-482.