čís. 2428.

Pod ustanovení §§ů 174 2, 175 2, 176 2 tr. zák. spadá krádež věci v ceně přes 50 Kč, nikoliv v ceně právě 50 Kč. 1 Krádež součástky železnice spadá pod ustanovení §u 175 1 b) tr. zák. jen, když krádež může míti vliv na bezpečnost železničního provozu.
Následky §§ů 3, 4 zákona z 21. března 1918, čís. 108 ř. zák. nenastávají splněním podmínek odčinění, nýbrž teprve jeho provedením.
(Rozh. ze dne 23. června 1926, Zm 2 234/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do. rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu ve Znojmě ze dne 16. dubna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 175 1 b), 175 2 b) a 176 2 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného- nelze upříti důvodnosti, pokud vytýká rozsudku prvé stolice jednak podle čís. 4 §u 281 tr. ř. formální vadnost výroku o ceně husy, jejíž odnětí podřaděno pod ustanovení §u 175 2 b) tr. zák., jednak podle čís. 10 §u 281 tr. ř. právní mylnost výroku, že prkna z plotu M-ského nádraží odňatá byla věcí v §u 85 písm. c) tr. zák. jmenovanou. Rozsudek řídí se zřejmě názorem, že zločin podle §u 175 2 b) tr. zák. jest po stránce hodnoty ukradené věci opodstatněn již zjištěním, že ukradená věc měla hodnotu (nejméně) 50 Kč, kdežto zločin ten předpokládá cenu vyšší než 50 Kč. Nesprávnost názoru nalézacího soudu sluší ovšem ponechati stranou, jelikož není — čís. 2428 —
406
stížností uplatňována. Než i ku zjištění ceny 50 Kč dospěl soud — jak stížnost právem vytýká — na základě řízení, které zůstalo přes návrh obžalovaného neúplným. Poškozená Růžena K-ová cenila si husu na 60 Kč. Cenu tu pokládal nalézací soud patrně za přílišnou, neboť přiznal K-ové toliko náhradu 50 Kč, kdežto další její nárok na 10 Kč odkázal na pořad práva. Bylo-li takto důvodně za to míti, že poškozená oceňuje svou škodu příliš vysoko, bylo podle §u 99 tr. ř. buď slyšením svědků nebo znalci zjistiti, kolik škoda činí. To se nestalo. Soud prvé stolice omezil se v tom směru na čtení zprávy novin, v níž byla cena živých hus na trhu M-ském uvedena 30—50 Kč, a četnickě zprávy, podle které neodpovídala ona zpráva skutečnostem a nekrmené husy prodávaly se tehdy na trhu v M. po 40 až 60 Kč a to husy určené к chovu asi o 10 Kč dráže. V obojích těch cenách je dozajista též obsažena odměna za dopravu husy na M-ské tržiště, kdežto husa byla ukradena na venkově (v obci B.). Při nesouladu oněch poukazů bylo povinností nalézacího soudu doplniti podklad zjišťování ceny provedením průvodů rázu v §u 99 tr. ř. naznačeného, bylo-li o ně některou z procesních stran žádáno, jak se skutečně stalo. Při hlavním přelíčení, které se konalo dne 12. února 1926 před samosoudcem, který pak v něm 16. dubna 1926 pokračoval a rozsudek vynesl, navrhl obhájce, aby byly připuštěny důkazy, navržené v podání obžalovaného, že mladé husy, o jakou šlo, měly v době krádeže průměrně tržní cenu 30—35 Kč, za jakou byly na trhu i prodány, a žádá, by o tržní ceně mladých hus v rozhodné době byli slyšeni znalci. Zamítnuv tento návrh, porušil nalézací soud předpis §u 99 tr. ř., takže jest rozsudek v dotyčné části, totiž ve výroku o zločinu krádeže podle §u 175 2 b) tr. zák. stižen zmatkem čís. 4 §u 281 tr. ř., který jest stížností důvodně uplatňován, jelikož nelze vyloučiti možnost, že znalecký posudek poukáže k ceně ukradené husy o tolik nižší než 50 Kč, že ani připočtením ceny dále ukradených tří prkem (6 Kč až 7 Kč 20) nebyla by zjednána úhrnná cena všech věcí odcizených, 50 Kč převyšující.
Ze slov §u 85 písm. c) tr. zák. »nebo vůbec za okolností zvláště nebezpečných« vyplývá, že zákon uvádí druhy věcí před oněmi slovy tam označených jen jako příklady předmětů, jichž poškozování páše se za okolností zvláště nebezpečných. Pramenem zvýšeného nebezpečí je patrně účel, jemuž věci ty slouží, a tímto účelem jest podle předpokladu zákona zřejmě zabezpečení provozu železnice po případě jiného z podniků a strojů tam pojmenovaných proti nehodám, ku kterým může v takovém provozu bez těchto věcí dojiti. Zvýšená ochrana těchto věcí §u 85 písm. c) tr. zák. závisí tudíž na tom, že neporušený stav těchto věcí má význam pro bezpečnost provozu. I shlediska §u 175 2 b) tr. zák. sluší proto součástku železnic řaditi mezi věci v §u 85 písm. c) tr. zák. jmenované a její odnětí kvalifikovati jako zločin krádeže jen, když krádež může míti vliv na bezpečnost železničního provozu. Skutečností poukazujících k takové povaze prken obžalovaným odňatých rozsudek nezjišťuje. Rozhodovací důvody uvádějí jen, že je zjištěno, že prkna byla odcizena z nádražního plotu, kterým jest m-ské nádraží obehnáno, a že tento plot slouží k ochraně provozu. Účel plotu takto jen povšechně naznačený není však podrobněji, přesně vymezen, není vysloveno, zda jest — čís. 2429 —
407
technického, či jen hospodářského rázu, a není uvažováno ani o tom, zda plot chrání bezpečnost provozu proti nehodám, ku kterým by mohlo bez plotu v železničním provozu dojiti, ani zda takový případný ochranný účel plotu mohl by odnětím několika málo prken doznati újmy. Onomu znaku zločinu krádeže podle §u 175 1 b) tr. zák. nedostalo se tedy v rozhodovacích důvodech skutkového opodstatnění ani po stránce objektivní, takže výrok o tomto zločinu spočívá na nesprávném použit zákona i jest zmatečným podle §u 281 čís. 10 tr. ř. Kvalifikaci souzených krádeží podle §u 176 2 a) tr zák. nebránila by skutečnost stížností namítaná, rozsudkem nezjištěná, že od předchozích trestu obžalovanému pro krádeže uložených uplynulo 13, pokud se týče 5 let. Nehledě k tomu, že tresty ty, jak stížnost výslovně připouští, dosud vymazány nebyly a jen skutečně provedené odčinění odsouzení, nikoliv už pouhé splnění podmínek jeho přináší následky v §§ech 3, 4 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 108 ř. zák. uvedené, stížnost ani netvrdí a ve spisech není poukazů na to, že obžalovaný splnil všechny zákonné předpoklady odčinění svých dřívějších odsouzení, obzláště, že napravil podle svých sil škodu tou neb onou z dřívějších krádeží způsobenou (srovnej § 1. zákona). Avšak normální vadností rozsudečného výroku, že cena husy činila 50 Kč, stal se (jelikož cena tří prken obžalovaným ukradených činí podle rozsudečného zjištění jen po 2 Kč až 2 Kč 40 h, tedy celkem 6 Kč až 7 Kč 201 h) vratkým i předpoklad nalézacího soudu, že hodnota všech věcí obžalovaným odňatých převyšuje 50 Kč, takže jest zmatkem čís. 4 §u 281 tr. ř. zasažen i výrok, že obžalovaný jest vinen zločinem podle §u 176 2 a) tr. zák. Pro ony zmatky §u 281 čís. 4 a 10 tr. ř. jest rozsudek zrušiti, aniž třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti. Stalo se tak ihned v zasedání neveřejném podle §u 5 trest. novely, jelikož pro vadnost a nedostatečnost skutkových zjištění zrušeného rozsudku nelze uznati hned ve věci samé a nutno provésti nové hlavní přelíčení před soudem nalézacím.

Citace:

č. 2428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 421-423.