Čís. 2529.

Lesní hajný (na Moravě) požívá ochrany §u 68 tr. zák., třebas neměl služebního šatu a odznaku, ví-li pachatel odjinud, že jest osobou k ochraně honitby ustanovenou.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1926, Zm II 280/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 20. dubna 1926, pokud jím byli oba stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupkem krádeže podle §u 460 tr. zák. a obžalovaný Theofil D. mimo to zločinem těžkého poškození na těle podle §u 155 a) tr. zák., jakož i přestupkem podle §§ů 32, 36 zbroj. pat., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti namítají, že rozsudek jest ve výroku o zločinu podle §u 155 písm. a) tr. zák. zmatečným podle §u 281 čís. 10 tr. ř., — Čís. 2529 —
630
protože lehké poškození hajného K-y na těle zakládá toliko přestupek podle §u 411 tr. zák. Podle ustanovení ministerského nařízení ze dne 2. ledna 1854, čís. 4. ř. zák. a zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. má lesní personál, konající službu, nositi předepsaný služební oděv, totiž zbraň a stejnokroj, kdežto svědek K. prý sám připouští, že neměl zbraně, a ani jinak není prý zjištěno, že měl na sobě předepsaný služební oděv a že byl skutečně ve službě. Námitka jest ve svém doslovu ohledně Arnošta D-e bezpředmětnou, protože tento stěžovatel v tomto směru nebyl vinným uznán, a ohledně Theofila D-e bezpodstatnou, jelikož rozsudek kvalifikaci úmyslného lehkého poškození K-y na těle neodvozuje ze skutečností, že jest přísežným hajným a že v době skutku vykonával službu, nýbrž ze skutečnosti, že se poranění stalo takovým nástrojem a takovým způsobem, se kterým obyčejně bývá spojeno nebezpečí života. Pravděpodobně chtějí stížnosti touto námitkou čeliti výroku o zločinu podle §u 81 tr. zák., jímž jsou oba obžalovaní v napadeném rozsudku uznáni vinnými. Námitka jest i v tomto směru pochybena. Zákon ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. stanoví sice v §u 2, že jest stráž ustanovenou k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství pokládati za stráž veřejnou, jedná-li u výkonu své služby a má při tom služební oděv nebo služební odznak pro ni předepsaný, a že pak má práva v zákonech založená, která příslušejí vrchnostenským osobám a civilním strážím. Než podle §u 8 nejsou tímto zákonem dotčeny platné předpisy o stráži, ustanovené k ochraně některých odvětví zemědělství.
Takovým starším předpisem, zákonem čís. 84/72 nedotčeným a nezrušeným, jest ustanovení §u 3 min. nařízení ze dne 2. ledna 1854, čís. 4 ř. zák., že osoby pro službu ochrany lesů i honitby, nebo jen pro službu ochrany honitby, do přísahy vzaté jsou u výkonu honební služby veřejnou stráží a požívají i v této službě veškerých práv, která příslušejí osobám vrchnostenským a civilním hlídkám v §u 68 tr. zák. označeným, a předpis §u 4 téhož nařízení, že osoby pro službu honební do přísahy vzaté mají, vykonávajíce svou službu, nositi . . předepsaný šat služební nebo . . . pokrývku na hlavě nebo pásku na rameně, by mohly býti poznány a by jich mohlo býti dbáno jako veřejné stráže. U hajných k ochraně honitby ustanovených není tudíž nošení služebního oděvu nebo odznaku podmínkou zvýšené ochrany, nýbrž toliko zabezpečením, by jejich vrchnostenská povaha byla komukoli zjevna. Třebaže oděvu neb odznaku služebního nemají, jsou účastni zvýšené ochrany oproti každému, kdo odjinud ví, že jsou hajnými k ochraně honitby ustanovenými. Tento předpoklad, jakož i další, byť stížnostmi popřený předpoklad, že svědek K. konal v době, kdy se mu obžalovaní zprotivili, službu jako lesní hajný, jest zjištěn větami rozhodovacích důvodů, že K. obžalované dále pronásledoval, aby u výkonu své služby jako hajný pytláky, zjistil, a že všichni obžalovaní byli si toho vědomi, že mají před sebou právě hajného K-u, jemuž revír, kde pytlačili, podléhá. Těmito zjištěními, jichž formální vadnost stížnosti ani netvrdí a z nichž oné pouhým tvrzením opaku neodstraní, jest právní předpoklad rozsudku, že hajný K. požíval v době, kdy se mu obžalovaní zprotivili, zvýšené ochrany §u 68 po případě §u 81 tr. zák., při — Čís. 2530 —
631
správném výkladu zákona opodstatněn. Stížnosti jsou podle toho bezdůvodny; byly proto zavrženy.

Citace:

č. 2529. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 645-647.