čís. 2405.

Útisk (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.). Tak jako ustanovení §u 98 tr. zák. čelí i ustanovení §u 1 zákona již pouhému pokusu dáti vůli osoby, na kterou se činí nátlak, směr, kterým by se nebrala, kdyby nátlaku nebylo; nezáleží na tom, že vyhrůžka pachatelova neměla účinku na rozhodnutí oné osoby, nevzbudivši obav.
(Rozh. ze dne 7. června 1926, Zm 2 110/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 26. ledna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 1 zákona proti útisku ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.
Důvody:
Uplatňujíc důvody zmatečnosti podle čís. 9 písm a) i čís. 10 §u 281 tr. ř. namítá zmateční stížnost, že skutek obžalovaného nelze podřaditi pod ustanovení §u 1 zákona o útisku, jakž byl obžalovaný uznán vinným, že by se v něm nanejvýše snad dala spatřiti urážka na cti, jelikož vyhrůžka nevzbudila u K-ého obav a nebyla objektivně způsobilou příměti K-ého k nějakému konání, opomenutí nebo snášení. Námitky ty jsou pochybenými. Tak jako ustanovení §u 98 tr. zák., čelí i ustanovení §u 1 zákona o útisku, který se liší od zločinu vydírání toliko menší intensitou vykonávaného násilí, již pouhému pokusu dáti vůli osoby, na kterou se činí nátlak, směr, kterým by se nebrala, kdyby nátlaku nebylo, a přímětí dotčenou osobu zdoláním vzpírající se vůle její k nějakému konání, opomenutí, nebo snášení, na něž pachatel proti ní nemá právního nároku. Uváděje v první, vedlejší větě §u 1 zákona o útisku jako způsoby páchání útisku různé druhy jednání, shledává zákon v jakémkoliv jednání těchto druhů čin vedoucí ke skutečnému vykonání zla, k němuž úmysl pachatelův útiskem směřuje, a nezáleží na tom, zda —takto zákonem samým předpokládaná — povšechná způsobilost jednání ku přivodění protiprávného výsledku, dalšími slovy zákona »chtěje snášel« naznačeného, neuplatnila se v konkrétním případě pro zvláštní okolnosti na vůli pachatelově nezávislé. Takovou překážkou, která přerušuje vývin událostí, k němuž pachatel svým jednáním příčinu zavdal, proti vůli — čís. 2406 —
359
pachatelově ještě před vzejitím výsledku jím zamýšleného, jest i okolnost, že vyhrůžka pachatelova zůstala bez jakéhokoliv účinku na rozhodování se vůle osoby, na niž činěn nátlak, protože v ní nevzbudila obavy. Proto není přičítání vyhrůžky směřující podle úmyslu pachatelova k onomu výsledku vyloučena tím, že ani meziúčinek obav v duši osoby, jíž hroženo, nevzešel, a to tím méně, že podle stálé judikatury skutečné vzejíti obav se nevyhledává ani pro skutkovou podstatu zločinu vydírání a že přečinem anebo přestupkem jest podle §u 238 tr. zák. již pouhé vykonání zakázaného činu, je-li trestním zákonem za přečin anebo přestupek prohlášeno, třebaže z toho nepovstala ani škoda ani jinaká újma.

Citace:

č. 2405. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 374-375.