Čís. 2456.

Uposlechnutí výzvy k rozchodu ve smyslu §u 283 tr. zák. spočívá v bezodkladném oddělení se od shluknuvšího se davu a opuštění místa shluknutí.
Ke skutkové podstatě přečinu podle §u 279 tr. zák. nevyžaduje se vůbec, by byl čin spáchán při shluknutí nebo dokonce v době, kdy dle rozkazu vrchnosti lid se má rozejíti.
Skutková podstata přečinu podle §u 283 tr. zák. není zahrnuta ve skutkové podstatě přečinu podle §u 279 tr. zák. Přistoupí-li k neuposlechnutí výzvy ještě vybízení pachatelovo k zprotivení se, jde tu o reálný souběh obou oněch přečinu.
Rozh. ze dne 27. srpna 1926, Zm 1 299/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 12. dubna 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti veřejnému pokoji a řádu shluknutím podle §u 279 a §u 283 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnosti dovolávající se číselně důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. nelze přiznati oprávnění. Rozsudkový výrok, odsuzující obžalovaného pro přečin shluknutí podle §u 283 tr. zák., napadá stížnost námitkou, že obžalovaný uposlechl výzvy k rozchodu. Že tak učinil, vychází prý na jevo z vlastních skutkových zjištění napadeného rozsudku. Podle toho vytýká stížnost rozsudku, že shledal v jednání obžalovaného skutkovou podstatu přečinu v souzeném případě v úvahu — Čís. 2456 —
472
přicházejícího jen následkem mylného výkladu pojmu neposlušnosti (neuposlechnutí) po rozumu §u 283 tr. zák. Tato výtka není odůvodněna. Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že obžalovaný na výzvu k rozchodu zprvu odcházel (»šel«), ale záhy se zastavil, ač na místě nebyla taková tlačenice, že by nebyl mohl odejíti, a zastaviv se pronesl k ostatním osobám, které byly stráží vyzvány k rozchodu, slova »Nechoďte nikam, zůstaňte tady«, jež dala podnět k jeho zadržení policejní stráží. V tomto rozsudkem zjištěném chování se obžalovaného nelze spatřovati uposlechnutí výzvy k rozchodu; neboť uposlechnutí výzvy k rozchodu ve smyslu §u 283 tr. zák. spočívá v bezodkladném odděleni se od shluknuvšího se davu a opuštění místa shluknutí (rozh. vid. ůř. sb. č. 2992), tedy činnosti, jíž tu podle oněch skutkových zjištění napadeného rozsudku nebylo. Vysloví-li tedy rozsudek na základě oněch skutkových zjištění právní názor, že obžalovaný neposlechl výzvy k rozchodu, nelze mu důvodně vytýkati mylné právní posouzení věci v tomto směru. Pokud jde o rozsudkový výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem .shluknutí podle §u 279 tr. zák., tvrdí stížnost především, že výrok obžalovaného, v němž rozsudek spatřuje tento trestný čin, totiž výrok »Nechoďte nikam, zůstaňte tady«, neobsahoval v sobě výzvy ku zprotivení se některé z osob v §u 68 tr. zák. jmenovaných, nýbrž byl pouhým vyzváním, by někdo nezjištěný, k němuž obžalovaný tato slova pronesl, od obžalovaného se nevzdaloval a na něho počkal. Výklad smyslu výroku a určení, co obžalovaný svými slovy chtěl vyjádřiti, jsou však zjištěním skutkovým, jež jest vyhraženo soudu nalézacímu. Ten dospěl, přihlížeje k okolnostem, za nichž byl výrok pronesen, k přesvědčení, že obžalovaný vybízel svými slovy jiné přítomné osoby, tedy více osob, ku zprotivení se policejním strážníkům, kteří, konajíce službu, vyzývali lid k rozchodu, tedy ku zprotivení se osobám požívajícím ochrany §u 68 tr. zák. při konání služby, a že si byl toho též plně vědom. Těmito skutkovými zjištěními nalézacího soudu je též Nejvyšší soud vázán (§§y 258, 288, čís. 3 tr. ř.). Podle toho nedostává se v oněch vývodech stížnosti uplatňovanému hmotněprávnímu důvodu zmatečnosti provedení odpovídajícího zákonu; neboť stížnost brojí tu jen nedovoleným způsobem proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Dále namítá stížnost, že nalézací soud měl, vzav za zjištěno, že obžalovaný neuposlechl při shluknutí výzvy stráže k rozchodu a zároveň vybízel více osob ku zprotivení se policejním strážníkům při konání jejich služby, uznati obžalovaného vinným nikoli přečiny podle §§ů 283 a 279 tr. zák., nýbrž pouze přečinem podle §u 279 tr. zák., neboť je prý pojmově nemožným, by ten, kdo jiné vybízí ku zprotivení se osobě vrchnostenské, sám uposlechl výzvy této osoby k rozchodu, a je prý proto neuposlechnutí rozkazu k rozchodu takovým pachatelem vždy pojmově nutně zahrnuto již ve skutkové podstatě přečinu podle §u 279 tr. zák. Tato námitka, jíž stížnost uplatňuje vlastě důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 10 tr. ř., jest bezdůvodná. Ke skutkové podstatě přečinu podle §u 279 tr. zák. nevyžaduje se vůbec, by byl čin spáchán při shluknutí nebo dokonce v době, kdy podle rozkazu vrchnosti lid se má rozejíti. Vyhledává se tu naopak pouze, by pachatel více osob, t. j. alespoň dvě, vybízel ku spolupomoci nebo odporu proti osobě chráněné — Čís. 2457 —
473
§em 68 tr. zák. při vykonávání vrchnostenského rozkazu, nebo při konání jejího úřadu nebo její služby. Přečin podle §u 283 tr. zák. záleží v pouhém neuposlechnutí rozkazu k rozchodu, daného lidu úředníkem nebo stráží při shluknutí rázu v posléze citovaném §u uvedeného. Nevyžaduje se tedy k němu, by pachatel působil na jiné osoby způsobem příčícím se vyslovené vůli vrchnosti a není proto skutková podstata přečinu podle §u 283 tr. zák. zahrnuta ve skutkové podstatě přečinu podle §u 279 tr. zák., byl-li tento trestný čin spáchán při shluknutí po rozumu §u 283 tr. zák. Neobmezil-li se pachatel v takovém případě na pouhé neuposlechnutí výzvy k rozchodu, nýbrž vybízel-li zároveň více osob ku zprotivení se osobám požívajícím ochrany §u 68 tr. zák. v době, kdy konaly svůj úřad nebo svoji službu, jak tomu bylo podle skutkových zjištění nalézacího soudu v souzeném případě, dlužno mu podle §u 267 tr. zák. přičítati kromě přečinu podle §u 283 tr. zák. přečin podle §u 279 tr. zák. (Rozhodnutí č. 2246 vid. úř. sb.).

Citace:

č. 2456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 487-489.