Čís. 2533.

Nedodržení přípovědi neb určité platební lhůty samo o sobě není ještě podvodem (§ 197 tr. zák.).
Vylákání zápůjčky jest podvodem jen, měl-li pachatel již předem úmysl zápůjčku nesplatili, neb aspoň byl si toho vědom, že nebude vůbec s to, by zápůjčku splatil.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1926, Zm I 507/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. července 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle §u 197 a 200 tr. zák. a přečinem maření exekuce podle §u 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., pokud čelila proti výroku, jímž stěžovatel byl uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 8, 197 a 200 tr. zák., zrušil tento výrok, jakož i výrok o trestu a výroky s ním související a věc vrátil krajskému soudu v Českých Budějovicích, by ji znovu projednal a rozhodl. Jinak zmateční stížnost zavrhl; v otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost jest oprávněna, pokud podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. napadá výrok, jímž obžalovaný byl uznán vinným zločinem podvodu. — Čís. 2534 —
635
Nalézací soud má za to, že obžalovaný jednal lstivě, aby vylákal peníze, dobře věda, že je v krátké lhůtě, jak sliboval, vrátiti nebude s to, a že uvedl poškozené v omyl, kterým tito na své majetnosti škodu utrpěti měli. Nalézací soud přehlíží, že nedodržení přípovědi nebo nedodržení určité platební lhůty samo o sobě nenaplňuje skutkové podstaty trestného podvodu. Podle §u 1 a 197 tr. zák. lze vylákání zápůjčky pokládati za podvod jen, když vypůjčovatel již předem měl úmysl, zápůjčku nesplatiti, neb alespoň si toho byl vědom, že nebude vůbec s to, by zápůjčku splatil. Byl-li si jen vědom toho, že nebude s to vrátiti peníze v krátké lhůtě, jak sliboval, bylo by lze jeho čin podřaditi pod ustanovení §u 197 tr. zák. jen, když si byl též vědom, že zapůjčiteli vznikne nevrácením peněz v čas určitá škoda, a když zamýšlel tuto škodu mu způsobiti. Těchto předpokladů nalézací soud nezjistil. Rozsudek jest tudíž zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Podle stavu věci nelze zrušovacímu soudu ve věci samé rozhodnouti a nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení. V důsledku toho bylo podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 za souhlasu generálního prokuratora zmateční stížnosti, pokud jde o odsouzení obžalovaného pro zločin podvodu, vyhověno již v zasedání neveřejném a byla věc vrácena soudu prvé stolice, by v rozsahu zrušení znovu o ní jednal a ji rozhodl.

Citace:

č. 2533. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 650-651.