Čís. 2471.

Porušení předpisu poslední věty §u 231 tr. ř. zakládá zmatek čís. 4 §u 344 tr. ř. (§ 228 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 6. září 1926, Zm 1 382/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčeni zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Litoměřicích ze dne 27. května 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle §u 127 tr. zák. a zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., mimo jiné z těchto
Trestní rozhodnutí 8 32 důvodů:
Podle čís. 4 §u 344 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že porotní soud porušil předpis poslední věty §u 231 tr. ř., který nařizuje, by rozsudek byl vyhlášen vždy veřejně, tedy i tenkráte, když byla — jako v souzeném případě — veřejnost vyloučena pro celé přelíčení, tím, že prý opomenul zrušiti vyloučení veřejnosti pro dobu, kdy byl vynášen rozsudek. Dlužno připustiti, že by onen zmatek byl odůvodněn, kdyby se byl porotní soud onoho opomenutí vskutku dopustil, poněvadž přes to, že § 231 tr. ř. neobsahuje výslovné sankce zmatečnosti pro porušení předpisu poslední věty, vyplývá tento účinek ze zásady, vyslovené v §u 228 tr. ř. Vynesení rozsudku tvoří totiž část hlavního přelíčení, a, nestane-li se veřejně, je tímto porušením zákona dotčeno i přelíčení samo a platí nepochybně i předpis čís. 4 §u 344 tr. ř. V souzeném případě však zákon porušen nebyl a to ani v ustanovení §§ů 228 ani 231 tr. ř., poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že předseda prohlásil rozsudek veřejně, v kterémžto směru také protokol o hlavním přelíčení dodatečně byl doplněn. Jest tedy výtka zmateční stížnosti bezdůvodná.

Citace:

č. 2471. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 513-514.