— čís. 2392 —
331
čís. 2392.
Skutková podstata zločinu rušení míru domovního (§83 tr. zák.) předpokládá, že každá z více osob, vtrhnuvších do cizího domu nebo příbytku, jest si vědoma protiprávnosti svého jednání; pojem »více lidí sebraných« předpokládá aspoň tři pachatele.
(Rozh. ze dne 28. května 1926, Zrn 1 29/26.) — čís. 2392 —
332
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. prosince 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 83 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného Františka K-a podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle §u 83 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 3. června 1925 v H. Č., opomenuv vrchnost, společně s více lidmi sebranými násilím vtrhl do příbytku Alexeje L-а a vykonal tam na jeho statku násilí.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud — uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. — namítá, že skutkový děj, ve kterém shledal nalézací soud skutkovou podstatu rušení míru domovního, neobsahuje složek, opodstatňujících zákonnou známku, vyznačenou slovy §u 83 tr. zák. »s více lidmi sebranými«. Slovy těmi předpokládá zákon, že tu jsou alespoň tři pachatelé, jednající s úmyslem zvláštním zločinu rušení míru domovního, zejména s vědomím, že se vstup do cizího domu nebo příbytku děje proti vůli osoby tam oprávněné. Neboť jen za předpokladu, že každá z více osob vtrhnuvších do cizího domu nebo příbytku, jest si vědoma protiprávnosti svého jednání, jest domovní mír vpádem více sebraných, třebas neozbrojených lidí (podobně jako vpádem ozbrojeného jednotlivce) ohrožen onou zvýšenou měrou, pro kterou kvalifikuje zákon svémocný vstup do cizího domu nebo příbytku jako zločin, následovalo-li násilí rázu v zákone vytčeného. Ono vědomí stěžovatelovo jest ovšem v napadeném rozsudku zjištěno větou, že si byl plně vědom toho, že vstupuje do příbytku proti vůli Alexeje L-а, který měl příbytek od stěžovatele v nájmu. Avšak nedostává se rozsudku soudu prvé stolice obdobného zjištění ohledně čtyř spoluobžalovaných, o nichž rozhodovací důvody uvádějí, že stěžovatel vnikl se svými sebranými dělníky, jichž použil jako nástroje, násilím do uzamčeného bytu L-а. Naopak vyslovují rozhodovací důvody, že soud uvěřil obhajobě čtyř spoluobžalovaných, že si nebyli toho vědomi, že bylí stěžovatelem sebráni k násilnému vpádu do bytu L-ova, a nenabyl přesvědčení, že se předem se stěžovatelem v tom směru domluvili, a věděli a znali zlý úmysl stěžovatelův; naopak má nalézací soud za to, že tito čtyři spoluobžalovaní vykonali toliko rozkaz, uložený jim zaměstnavatelem, by vynesli nábytek, a že tudíž po subjektivní stránce jejich jednání nezakládá skutkové podstaty §u 83 tr. zák. Ve spojení s tím, co roz- sudek uvádí před tím o obhajobě těchto obžalovaných, že o jednání stěžovatele K-a s L-em ničeho (trestného) nevěděli, že také nevěděli o výpovědi dané L-ovi, že vynesli nábytek z bytu, do něhož к rozkazu zaměstnavatele vešli, vědouce, že nábytek patří K-ovi, že uklidili věci L-ovy do bedny a o další se vůbec nestarali, jest těmito větami rozsudku jasně vysloveno, že čtyři spoluobžalovaní jednali bez vědomí protiprávnosti a svémocnosti svého vstupu do bytu L-ova a beze zlého úmyslu, vykonati násilí na věcech v tomto byte. Se zlým úmyslem a vědomím — čís. 2393 —
333
předpokládanými §em 83 tr. zák. jednal tedy podle závazných zjištění nalézacího soudu jediný stěžovatel. Nešlo o více sebraných lidí a pro nedostatek této skutkové známky není — jelikož ozbrojenost jediného pachatele nepřichází v úvahu — skutková podstata §u 83 tr. zák. zjištěnými skutečnostmi naplněna. Uznal-li nalézací soud (sprostiv zároveň ostatní obžalované) přes to stěžovatele za vinna zločinem §u 83 tr. zák., spočívá tento odsuzující výrok na nesprávném použití zákona a bylo jej jako zmatečný podle §u 281 čís. 9 písm., a) tr. ř. zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti. Jelikož ani skutková zjištění napadeného rozsudku, ani skutkový podklad obžaloby nepoukazují ke skutkové povaze jiného trestného činu, jehož stíhání náleží veřejnému obžalobci, bylo stěžovatele propostiti z obžaloby pro zločin §u 83 tr. zák.