Čís. 2465.

Vyhrůžka (§ 98 b) tr. zák.) exekučním prodejem majetku dlužníků, nekoupí-li od pachatele různé věci.
Povšechně nepříznivým stavem jmění dlužníkova se účinnost vyhrůžky věřitelovy, že zavede dražební řízení, nezmenšuje, nýbrž zvyšuje. Účinnosti (zvýšené) pozbyla by taková vyhrůžka stavem majetku osoby, jíž hroženo, jen tehdy, kdyby pokládala stav svého jmění za tak zoufalý, že nevěří v možnost ani budoucí záchrany svého majetku.
I při rovnocennosti vzájemných úplat může vynucené konání způsobiti ohrožené osobě nebezpečí nebo škodu majetkového (hmotného) rázu.
(Rozh. ze dne 2. září 1926, Zm 2 220/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 27. března 1926, jímž byla obžalovaná sproštěna podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle §u 98 b) tr. zák. a přečin lichvy podle §u 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti, jež napadá rozsudek prvé stolice v celém jeho rozsahu, dlužno přiznati oprávnění s hlediska důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Soud má v napadeném rozsudku — a to ohledně manželů Františka a Marie Č-ových výslovně, ohledně manželů Valentina a Ludmily Č-ových dle souvislosti rozhodovacích důvodů — za prokázáno, že obžalovaná donutila tyto své dlužníky ke koupi různých věcí vyhrůžkou, že jim, nekoupí-li je, dá prodati jejich paseky, sprošťuje však přes to obžalovanou z obžaloby pro zločin vydírání z důvodů: 1. že vyhrůžka nebyla způsobilou vzbuditi v ohrožených důvodné obavy, protože byli tak zadluženi a exekuční prodej jejich majetku jim jako přirozený následek jejich špatného a nedbalého hospodaření více méně stále hrozil a ničeho jiného k očekávání neměli; 2. že vynucené konání, nákupy, neměly, jak pojem vydírání předpokládá, za následek zisk vyděrače a škodu ohroženého, protože není prokázána přespřílišnost kupních cen. Právem napadá stížnost právní názory, jimiž se nalézací soud podle těchto svých důvodů řídil, jako pochybené a právně mylné. Stanoviv jako známku zločinu podle §u 98 písm. b) tr. zák. objektivní způsobilost vyhrůžky, vzbuditi v ohrožené osobě důvodné obavy, žádá zákon pro pojem vydírání též určitou míru účinnosti vyhrůžky, kterou vyhrůžkám rázu tam naznačeného samým o sobě nepřikládá, a vytyčuje jako hlediska, s nichž dlužno posuzovati, zda vyhrůžka byla takové zvýšené intensity, kromě osobní povahy ohrožené osoby a důležitosti opovězeného zla i poměry osoby, jíž hroženo. Jde-li tedy ve vyhrůžce o opověď způsobení újmy na majetku, zejména, jako v projednávaném případě, o opověď, že pachatel zavede (navrhne) exekuční prodej statku svého dlužníka, sluší zajisté přihlížeti i ku všeobecnému stavu jmění dlužníkova. Než povšechně nepříznivý stav jmění dlužníkova nezmenšuje, nýbrž naopak zvyšuje účinnost takové vyhrůžky. Dlužník, jehož povšechný stav majetkový není nepříznivým, může důvodně předpokládali, že sežene prostředky, jichž třeba k odvrácení opovězeného vnuceného prodeje statku, takže vůle jeho spíše odolá nátlaku vyhrůžky a sotva se odhodlá k tomu, by k uvarování se újmy, která by mu nastala z exekučního prodeje statku, vzal na sebe újmu, s níž je pro něj spojeno vynucované konáni, opomenutí nebo snášení. Té naděje nemá dlužník, jehož celkový stav majetkový není příznivým nebo dokonce je zoufalým, jsa proto vydán věřiteli na milost a nemilost, uvolí se spíše v nárok věřitelem protiprávně vymáhaný a v újmu s tím spojenou v naději, byť snad neodůvodněné, že zůstane alespoň po nějakou dobu pánem svého statku a v době té se z majetkové tísně nějak vymaní. Povšechně nepříznivým stavem jmění dlužníkova se tedy účinnost vyhrůžky věřitelovy, že zavede dražební řízení, nezmenšuje, nýbrž zvyšuje. Zvýšené účinnosti, snad vůbec jakékoliv účinnosti pozbyla by taková vyhrůžka stavem majetku osoby, jíž hroženo, jen tehdy, kdyby pokládala stav svého jmění za tak zoufalý, že nevěří v možnost ani budoucí záchrany svého statku a že jest jí následkem toho úplně lhostejno, zda dojde k vnucenému prodeji statku dříve či později. Předpoklad ten — Čís. 2466 —
490
není však nalézacím soudem zjištěn ani v případě manželů Františka a Marie Č-ových, ani v případe Valentina a Ludmily Č-ových. Ani doslov, ani smysl a účel ustanovení §u 98 b) tr. zák. neposkytují opory pro názor nalézacího soudu, že skutková podstata vydírání před- pokládá, že z vynuceného konání, opomenutí nebo snášení vzejde pachateli zisk — t. j. hmotný prospěch, přírůstek na jmění — a ohrožené osobě škoda — t. j. hmotná újma, úbytek na jmění. Protiprávnosť vyhrůžkou vymáhaného nároku — pojmem vydírání arciť předpokládanou — možno popříti pouze tehdy, když vynucované konání, opomenutí nebo snášení jest pro osobu, jíž hroženo, bezvýznamným netoliko s hlediska majetkových, nýbrž i s hlediska jinakých vážných jejích zájmů. S hlediska majetkových zájmů nezáleží toliko na tom, zda cena úplaty, která se v důsledku vynuceného konání dostala do jmění ohrožené osoby, rovná se ceně toho, co konáním tím z jejího jmění ubylo neb ubude. I při rovnocennosti obapolných úplat může vynucené konání způsobiti ohrožené osobě nebezpečí nebo škodu majetkového (hmotného) rázu, najmě — k čemuž poukazovaly výsledky hlavního přelíčení rozsudkem částečně citované — nemá-li ohrožená osoba věci jí poskytnuté zapotřebí, nemá-li místa k jejímu uschování nebo věcí k jejímu udržování nutných a i. d.; neboť jsou pak v důsledku vynuceného konání vázány hotové prostředky nebo budoucí příjmy, jichž by ohrožená osoba jinak hospodárněji a užitečněji použila a jichž vázaností jest po případě nucena ku prodeji věci, jí jako úplata dané pod cenou nabývací. V těchto směrech však rozsudek o nebezpečnosti, po případě škodlivosti konání obžalovanou vynucených vůbec neuvažuje. Jak dovoženo, jest část sprošťujícího výroku, o níž nyní jednáno, výronem mylných právních názorů a spočívá na nesprávném výkladu §u 98 písm. b) tr. zák. Je-li rozsudek v této části takto zmatečným již z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., netřeba se zabývati tím, co stížnost nikoliv bezdůvodně vytýká podle §u 281 čís. 5 tr. ř. po formální stránce skutkovým závěrům nalézacího soudu o stavu jmění manželů Valentina a Ludmily Č-ových a o poměru cen, v něž se dlužníci následkem vyhrůžek uvolili, ke skutečným cenám věcí obžalovanou prodaných.

Citace:

č. 2465. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 504-506.