čís. 2394.Věci zastupitelné mohou býti předmětem zpronevěry (§ 183 tr. zák.) i když mají býti odvedeny in genere, nebylo-li na pachatele převedeno jejich vlastnictví. Zpronevěry služební kauce lze se dopustiti i za trvání služebního poměru.(Rozh. ze dne 29. května 1926, Zm 1 113/26.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčenízmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře — čís. 2394 —337ze dne 23. ledna 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 183 tr. zák., mimo jiné z těchtodůvodů:S hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. namítá zmateční stížnost především, že peníz 15000 Kč byl smísen s penězi obžalovaného, byv Oldřichem S-ou složen na otevřený účet obžalovaného u banky a že dostal se tím do volné disposice obžalovaného. Z rozhodovacích důvodů napadeného rozsudku je prý patrno, že nalézací soud má za to, že zpronevěření oněch 15000 Kč nastalo již v okamžiku, kdy tyto peníze byly S-ou k žádosti obžalovaného složeny na zmíněný otevřený účet. Tento· názor je prý nesprávným proto, že oním způsobem došlo s vědomím Oldřicha S-y ku smísení složené částky s penězi obžalovaného. Zpronevěření 15000 Kč nemohlo prý ale nastati ani tím, že obžalovaný tyto peníze z banky vyzvedl, neboť mezi obžalovaným a S-ou nebyl prý vůbec ujednán způsob, jak se má nakládati s penězi u banky složenými, takže obžalovaný byl oprávněn je jinam přemístiti. Námitka není oprávněna. Rozsudek neprojevuje názor, že zpronevěření nastalo v okamžiku, kdy 15000 Kč bylo k žádosti obžalovaného na jeho otevřený účet u banky složeno, ani, že obžalovaný tento peníz z banky vyzvedl, nýbrž spatřuje jednání, jímž tento peníz byl zpronevěřen, jedině v tom, že obžalovaný vyzvednuv ho z banky pro sebe ho použil, t. j. ho sobě přivlastnil. Skutečnost, že byl složen na otevřený účet obžalovaného u banky, nemá právního významu. Peníz 15000 KČ byl podle zjištění nalézacího soudu Oldřichem S-ou složen jako kauce, která mu měla býti podle úmluvy obžalovaným zase vrácena. Nabytí práva volného disponování těmito penězi obžalovaným, t. j. práva vlastnického na nich, by předpokládalo, že S. udělil obžalovanému výslovně nebo alespoň mlčky povolení, by peníze pro sebe spotřeboval, a to s výhradou, že obžalovaný bude povinen stejnou částku při splatnosti nahraditi. Nalézací soud zjistil však v tomto směru, že obžalovaný věděl, že tu jde o kauci a že S. k použití této kauce k jiným účelům nesvolil, zejména nesvolil k tomu, by obžalovaný ji spotřeboval. Za tohoto stavu věci posoudil soud prvé stolice věc správně, vysloviv právní názor, že 15000 Kč bylo obžalovanému svěřeno. Skutečnost, že tu šlo o jistotu danou v hotovosti, jež nemusila býti vrácena in specie, na tom ničeho nemění, neboť věci zastupitelné, tedy zejména peníze, mohou býti předmětem svěření a zpronevěření též v tom případě, když mají býti odvedeny toliko in genere, a to tenkrát, když jako v souzeném případě — nebylo na příjemce převedeno jejich vlastnictví. Dovolávajíc se téhož důvodu zmatečnosti, namítá dále stížnost, že nenastala dosud splatnost svěřené částky, poněvadž služební poměr mezi obžalovaným a S-ou dosud trvá. Z rozsudku vysvítá prý nepřímo, že zpronevěra byla spáchána v době, kdy podle náhledu rozsudku stala se kauce splatnou; neboť rozsudek prý uvádí, že S. přes naléhání nemohl vrácení peněz dosáhnouti. Rozsudek prý si tu poněkud odporuje; jednak prý uvádí, že zpronevěření nastalo tím, že obžalovaný penízeTrestní rozhodnuti 8 22 — čís. 2395 —338z banky vyzvedl, jednak prý tvrdí, že zpronevěra byla spáchána tím, že obžalovaný kauce S-ovi na jeho naléhání nevrátil. Tu dlužno především zdůrazniti, že napadený rozsudek v rozhodovacích důvodech sice zjišťuje, že byly S-ovi, když žádal na obžalovaném vrácení kauce, tímto činěny jen plané sliby a že S. obdržel teprve v poslední době ve splátkách 5750 Kč, že však nevyslovuje nikde názoru, že zpronevěření bylo spácháno v době, kdy S. žádal vrácení kauce, a tím že kauce nebyla S-ovi vrácena, nýbrž že spatřuje zpronevěření, jak bylo již řečeno, v tom, že obžalovaný, vyzvednuv svěřené peníze z banky, je spotřeboval a tím si je přivlastnil. Právní otázkou, zda trvá dosud služební poměr mezi obžalovaným a S-ou, jež byla nalézacím soudem zodpověděna záporně, netřeba se vůbec obírati; neboť zaměstnavatel může se dopustiti zpronevěření kauce jemu jeho zřízencem svěřené též za trvání služebního poměru. Že však obžalovaný kauci 15000 Kč S-ou složenou skutečně zpronevěřil, nemůže býti vzhledem ke skutkovým zjištěním napadeného rozsudku pochybným; neboť onen peníz byl, jak bylo dokázáno, obžalovanému svěřen a rozsudek zjišťuje způsobem formálně bezvadným, že obžalovaný ho pro sebe použil, t. j. si ho přivlastnil, jsa si vědom hmotné protiprávnosti tohoto jednání a nemaje majetku, z něhož by mohl kauci nahraditi.