čís. 2453.Ani zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. a n. nevztahuje se na byty, které se teprve po jeho působnosti poprvé pronajímají. Subjektivní skutková podstata §u 8 lichevního zákonaze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. vyžaduje, by pachatel požadoval zřejmě přemrštěné částky, využívaje tak úmyslně mimořádných poměrů vyvolaných válkou a by si byl vědom toho, že požaduje (dává si poskytovati ) částky zřejmě přemrštěné. (Rozh. ze dne 26. srpna 1926, Zm 1 339/26.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Ústí n. L. ze dne 13. ledna 1925, jímž byla obžalovaná uznána vinnou přestupkem §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., jakož i potvrzujícím jej rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 20. října 1925 byl porušen zákon v ustanovení §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. Oba rozsudky se zrušují jako zmatečné a soudu prvé stolice se ukládá, by věc znovu projednal a rozhodl.Důvody:Rozsudkem okresního soudu v Ústí n. L. ze dne 13. ledna 1925 byla obžalovaná uznána vinnou přestupkem §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., jehož se dopustila tím, že v září 1923 ve V. požadovala po případě dala si poskytnouti jako nájemné ze 2 bytů opatřených nábytkem částky — Čís. 2453 —467zřejmě přemrštěné a byla za to odsouzena podle onoho zákonného ustanovení k určitému trestu. Nalézací soud zjistil, že obžalovaná požadovala v oné době za byt sestávající ze 3 pokojů, opatřený starším nábytkem, s používáním kuchyně, nejprve od Františka W-a 450 Kč měsíčně, potom od Rudolfa Sch-e 350 Kč měsíčně, a že jej za tento peníz Sch-ovi skutečně pronajala, dále, že v téže době požadovala a dala si poskytnouti od manželů Alfonse a Berty S-ových za byt, sestávající ze 2 pokojů a kuchyně, rovněž opatřený starým nábytkem, měsíční nájemné 240 Kč. První soud pokládá tyto částky za zřejmě přemrštěné, odvolávaje se na posudek znalce, stavitele Josefa S-a, který označil za přiměřené nájemné u většího bytu (třípokojového) 223 Kč měsíčně — z nichž připadá 97 Kč na čistou činži, zbytek na úplatu za použití nábytku — u bytu dvoupokojového 170 Kč měsíčně, v nichž je obsažena čistá činže 90 Kč, zbytek připadá na úplatu za použití nábytku. O vině obžalované ve směru subjektivním neobsahuje odůvodnění rozsudku žádného výroku. Rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 20. října 1925 byla odvolání obou stran do odsuzujícího rozsudku (odvolání obžalované z výroku o vině, odvolání veřejného obžalobce z výroku o trestu a podmíněném odsouzení) — zamítnuta jako neodůvodněná s poukazem na správné rozhodovací důvody nalézacího soudu. Trest nebyl dosud vykonán.Oba rozsudky porušují zákon v ustanovení §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. Ke skutkové podstatě deliktu podle §u 8 zákona se vyžaduje ve směru objektivním, by částky požadované nebo přijaté jako nájemné z bytu (zařízeného bytu) byly zřejmě přemrštěné. Tuto zákonnou náležitost rozsudek v českém svém textu ovšem předpokládá. Poněvadž však znalec ve svém posudku o přiměřené činži, (jejž soud bez výhrady přijímá), vychází z činže v místě obvyklé, přihlížeje k tomu, že dům obžalované podléhá zákonu na ochranu nájemníků, kdežto ze spisů vychází na jevo, že větší z obou bytů, jejž obžalovaná pronajala Rudolfu Sch-ovi a před tím nabídla Fr. W-ovi, do té doby vůbec nebyl pronajat, vzniká pochybnost, zdali první soud nevyložil nesprávně pojem činže zřejmě přemrštěné, bera za základ svého posouzení ve všech třech případech činži v místě obvyklou, po případě dle zákona přípustnou ve starých domech podléhajících zákonu na ochranu nájemníků, ačkoliv tento zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. a n., po případě jeho ustanovení o přípustné výši činže se zřejmě nevztahují na byty, které se poprvé pronajímají teprve za působnosti tohoto zákona o ochraně nájemníků a které dříve pronajaty nebyly (srov. §§y 8, 9 zák.). Při správném výkladu pojmu bytové lichvy měl první soud rozlišovati mezi oběma byty a zjistiti přiměřenou, po případě podle zákona přípustnou činži pro každý z nich samostatně, přihlížeje k příslušným ustanovením zákona o ochraně nájemníků. Soud pochybil také v tom, že se vůbec nevyslovuje o vině obžalované ve směru subjektivním. K odsuzujícímu výroku podle §u 8 lich. zák. se žádá podle zákona, by bylo zjištěno, že obžalovaná požadovala zřejmě přemrštěné částky, využívajíc tak úmys1ně mimořádných poměrů válkou vyvolaných a dále, že si byla vědoma, že požaduje, po případě si dává poskytnouti30 — Čís. 2454 —468částky zřejmě přemrštěné. Oba soudy byly tím více povinny vě-novati pozornost této stránce viny obžalované, poněvadž se hájila tím,že před pronajmutím obou bytů se dotazovala u více osob v Ú., ve V.B. a okolí, jaká by byla přiměřená činže, zejména, že se v tom směruinformovala také u obecního starosty Bedřicha W-a ve V. a podle získa-ných informací pak pronájem uskutečnila, a že starosta W. jako svě-dek tuto obhajobu obžalované potvrdil. Není vyloučeno, že by bylysoudy dospěly к jinému výsledku, kdyby byly podle své povinnosti seobíraly otázkou viny také ve směru .subjektivním a učinily příslušná zji-štění, přihlížejíce při tom к oněm výsledkům řízení. Poněvadž vytknutévady činí rozsudek zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., bylo podle§§ů 33, 292 a! 479 tr. ř. uznati, jak se stalo.Čís. 2454.Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb.z. a n.).Spotřebitel nemá nároku na výhody, jichž se zcizíteli dostalo přinabytí věci.Obchodník má v rámci povšechných nákladů režijních nárok na při-měřenou přirážku za účelem pozvolné úhrady ztráty při jednotlivýchobchodech utrpěné, pokud jest taková ztráta s obchodováním toho kte-rého druhu nutně neb aspoň obvykle spojena.Poměry válkou vyvolanými rozumí se stav povšechné tísně spotře-bitelstva, nastavší tím, že se výše cen předmětů potřeby nepřizpůsobuje(jako před válkou) souhrnu nejnižších, naprosto nutných nákladů azisků výrobců a činitelů převod zboží z výroby do spotřeby obstaráva-jících.(Rozh. ze dne 26. srpna 1926, Zrn II 147/26.)Nej vyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčenízmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu veZnojmě ze dne 4. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným pře-činem předražování podle §u 7 odst. třetí zákona ze dne 17. října 1919,čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věcvrátil soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.Důvody:Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 9, přesně čís. 9 písm.a) §u 281 tr. ř., namítá zmateční stížnost jednak výslovně, jednak zře-telným poukazem, že odsuzující výrok spočívá na nesprávném výkladuzákonných pojmů přemrštěnosti ceny a využívání mimořádných poměrůválkou vyvolaných. Stížnost je v tom i onom směru v právu. Rozsudekprvé stolice řeší otázku přemrštěnosti ceny výhradně s hlediska svéstoj-ných nákladů pachatelových a dospívá ku kladné odpovědi na tutootázku z předpokladů, že obžalovaný koupil koně za 2100 Kč, že jehodalší (nabývací a s dodáním koně spojené) výlohy činily 114 Kč a že