Čís. 2500.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Postoupení bytu pod podmínkou, že bude odkoupen nábytek za přemrštěnou cenu (§8 zákona).
Na činy, spáchané před účinností zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., nelze použíti ustanovení tohoto zákona.
(Rozh. ze dne 8. října 1926, Zm I 297/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 14. dubna 1926, jímž byla obžalovaná podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin podle §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., pokud se týče článku I. čís. 1 b) zákona — Čís. 2500 —
570
ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n. a §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství, uplatňující důvod zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Předeslati dlužno, že čin, kladený obžalované za vinu, byl spáchán v roce 1922 a že tudíž nemůže býti posuzován podle zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 80 sb. z. a n., jímž byla změněna některá zákonná ustanovení o trestání válečné lichvy, pokud tímto zákonem byly vytvořeny některé nové skutkové podstaty. Zákon ten nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dne 29. dubna 1924 a nemá zpětné platnosti. Sluší proto tento případ posuzovati toliko podle předpisů zákona o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Obžaloba viní obžalovanou z přečinu podle §u 8 tohoto zákona, spáchaného prý tím, že za okolností, vytčených v tomto ustanovení, žádala, pokud se týče dala sobě poskytovati částky zřejmě přemrštěné za propůjčení věcí movitých, sloužících k ukojení životních potřeb lidí, při čemž převyšoval neoprávněný zisk, jehož bylo trestným činem dosaženo, 2000 Kč. V důvodech však obžaloba uvádí, že obžalovaná nabízela Františku Sch-ovi byt za roční nájemné 480 Kč s podmínkou, že Sch. jí zaplatí za nábytek v bytě tom se nalézající 8000 Kč, na kteroužto podmínku Sch. přistoupil, nemaje možnosti najíti jiný byt. Obžaloba doličuje, že nábytek měl cenu nejvýše 5500 Kč a že co do více požadované ceny — 2500 Kč — jest požadovaná cena přemrštěna. Z toho jest zřejmo, že obžaloba ve skutečnosti neklade obžalované za vinu, že, využívajíc mimořádných poměrů vyvolaných válkou, žádala nebo dala sobě poskytnouti přemrštěnou částku za propůjčení věcí movitých, nýbrž že ji v pravdě viní z předražovaní po rozumu §u 7 lichevního zákona, spáchaného požadováním zřejmě přemrštěné ceny za předmět potřeby, neboť nešlo o propůjčení nábytku, nýbrž o jeho prodej, jak také napadený rozsudek zjišťuje. Napadený rozsudek, jímž byla obžalovaná sproštěna z obžaloby pro onen trestný čin, jest však po formální stránce tak vadný, že jej nelze přezkoumati. Buduje sprošťující výrok na zjištění, že v ceně nábytku 8000 Kč, požadované obžalovanou, bylo částečně obsaženo i odškodnění za nízké nájemné za byt 40 Kč měsíčně. Zjištění to jest formálně vadným, jelikož nalézací soud pro ně neuvádí vůbec důvodů, ačkoliv byl povinen tak učiniti tím spíše, když obžalovaná důsledně popírala, že byt pronajala, poukazujíc k tomu, že užívání domu náleží její matce Marii L-ové, že jí patří pouze jedna čtvrtina domu, kdežto tři čtvrtiny patří matce, která s původně zamýšleným pronajmutím nábytku nebyla srozuměna, nýbrž trvala na tom, že obžalovaná svůj byt musí odevzdali prázdný, a pak sama přenechala nájem bytu Sch-ovi. K těmto skutečnostem, rozhodným pro řešení otázky zřejmé přemrštěnosti požadované ceny za nábytek, jakož i otázky zavinění obžalované po stránce subjektivní, nalézací soud vůbec nepřihlížel. — Čís. 2501 —
571
Rozsudek však též sám sobě odporuje, nebo výrok jeho jest v tom směru aspoň nejasný. Zjišťujeť se jednak, že Marie L-ová, nikoliv obžalovaná, přenechala Františku Sch-ovi nájem bytu za 40 Kč měsíčně, jednak že v ceně nábytku obžalovanou požadované bylo částečně obsaženo i odškodnění za nízké nájemné, čímž aspoň skrytě zjišťuje, že obžalovaná požadovala nájemné za byt, pokud se týče pronajala byt buď jménem svým, buď jménem své matky, anebo se souhlasem matky. Že okolnost, zda byla obžalovaná pronajímatelkou čili nic, byla pro řešení otázky viny důležitou, netřeba zvlášť odůvodňovati. Výrok o přiměřenosti požadované ceny za nábytek jest posléze formálně vadným též proto, že znalec v přípravném vyhledávání zdůraznil, že nábytek lze odhadnouti nanejvýše na 5500 Kč vzhledem na nízké nájemné a na okolnost, že nájemník dostal s nábytkem i vhodný byt bez zvýšení nájemného, kdežto u hlavního přelíčení — ovšem bez dalšího odůvodnění — udal, že lze z těchto důvodů přičísti k ceně nábytku 5628 Kč ještě 1500 Kč. Z toho vychází, že znalec sám jest názoru, že již v ceně 5500 Kč po případě 7128 Kč jest obsaženo jakési odškodnění za nízké nájemné a za to, že byt byl pronajat. I tuto rozhodnou okolnost nalézací soud přehlíží. Z těchto důvodů bylo zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí. Pokud se vývody zmateční stížnosti zabývají i otázkou přemrštěnosti ve smyslu § 24 b) novely k lichevnímu zákonu, nebylo ovšem podle toho, co bylo úvodem řečeno, možno se jimi zabývati. Při novém projednání věci bude tedy nalézacímu soudu uvažovati, zda jest cena obžalovanou za nábytek požadovaná s hlediska §u 7 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. zřejmě přemrštěna, po případě zda neoprávněný zisk obžalované převyšoval 2000 Kč, po subjektivní stránce pak, zda si toho obžalovaná byla vědoma. Při uvažování o tomto vědomí obžalované bude soudu po případě přihlížeti i k tomu, zda obžalovaná, požadujíc za nábytek vyšší cenu, nepočítala snad i s tím, že dala zavésti do bytu před svým vystěhováním elektrické osvětlení, vybíliti kuchyň a zříditi kamna, což ji stálo přes 500 Kč, a že přenecháním levného bytu poskytla Františku Sch-ovi značnou výhodu. Posléze bude nalézacímu soudu uvažovati i o otázce případného promlčení trestného činu.

Citace:

č. 2500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 585-587.