čís. 2445.

Zmírnění trestu podle §u 410 tr. ř. povolením podmíněného odsouzení zrušovacím soudem.
(Rozh, ze dne 4. srpna 1926, Zm 1 44/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací usnesl se v trestní věci proti Bertě E-ové pro zločin podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák. o návrhu krajského soudu v Chrudimi ze dne 2. července 1926 a o návrhu vrchního zemského soudu v Praze ze dne 16. července 1926 na zmírnění trestu těžkého žaláře, ke kterému byla Berta E-ová nepodmíněně odsouzena rozsudkem krajského soudu v Chrudimi ze dne 29. listopadu 1924 a to v trvání 3 měsíců, zostřeného a doplněného 2 posty měsíčně, kterýž trest byl rozsudkem nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího ze dne 5. prosince 1925 Zm 1 44/25 zvýšen na 5 měsíců těžkého žaláře, zostřeného a doplněného 2 posty měsíčně, takto: Odsouzené Bertě E-ové se povoluje podmíněný odklad výkonu trestu a zkušební doba se ustanovuje na 3 roky.
Důvody:
Berta E-ová byla právoplatně odsouzena oněmi rozsudky k onomu trestu. Jejím trestným činem byla poškozena Matylda E-ová tak, že její manželství s Eduardem E-em bylo z její viny právoplatně rozloučeno a pozbyla i dědického nároku na pozůstalost později zemřelého Eduarda E-a. Onen škodlivý následek byl odstraněn tím, že po obnově řízení byla rozsudkem krajského soudu v Chrudimi ze dne 21. dubna 1926 právoplatně zamítnuta žaloba na rozluku manželství Eduarda a Matyldy E-ových, tento škodlivý následek se Berta E-ová vynasnažila napraviti, uznavši, že poslední vůle Eduarda E-a, ve které byla ustanovena za universální dědičku, je neplatná. Tím nastala dědická posloupnost podle zákona a Matylda E-ová se stala dědičkou čtvrtiny pozůstalosti. V pozůstalostním řízení se Berta E-ová vyrovnala s Matyldou E-ovou a vydala jí pozůstalostní majetek. Matylda E-ová se pak vyjádřila ústy svého generálního zástupce Dra. Leopolda P-а, že se jí dostalo úplného zadostiučinění, že jí bylo vydáno celé pozůstalostní jmění, a že je ve všech směrech uspokojena, obzvláště také, co se týká rodinného stavu. Nemá zájmu na tom, by odsouzená Berta E-ová odpykala trest, a přimlouvá se za to, by jí byl povolen podmíněný odklad trestu. Z toho je zřejmo, že odsouzená Berta E-ová po právomoci trestního rozsudku se ze svých sil přičinila, by napravila škodlivé následky, které vzešly z jejího trestného činu a náprava také byla uskutečněna. Tím dala odsouzená na jevo, že nelpí na majetku, kterého nabyla oním činem a že, pokud to dovolují poměry, které zatím nastaly, se dobrovolně přičinila o náhradu škody, které by se musila Matylda E-ová domáhati sporem. Jsou to polehčující důvody, kterých tu nebylo v době vynesení rozsudku, a které odůvodňují zmírnění trestu podle §u 410 tr. ř. Toto zmírnění spočívá v souzeném případě v povolení podmíněného odkladu výkonu trestu, jejž
Trestní rozhodnutí 8 29 — čís. 2446 —
450
obě nižší stolice souhlasně navrhly, neboť chování odsouzené po právoplatném odsouzení odůvodňuje přesvědčení, že se bude řádně chovali i bez výkonu trestu. Proto bylo uznáno tak, jak se stalo. Za tohoto stavu věci nebylo shledáno důvodu pro žádanou změnu trestu v jednoduchý žalář.

Citace:

č. 2445. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 465-466.