Čís. 2538.

Obžalobu netřeba rozšiřovati (§§y 263, 281 čís. 8 tr. ř.) na takové nové okolnosti, na jevo vyšlé při hlavním přelíčení, jež vrhají na zažalovanou událost nové světlo, obzvláště co do způsobu provedení činu.
I při zmatku čís. 6 §u 281 tr. ř. jest zrušovacímu soudu vycházeti ze skutkového podkladu rozsudkem prvé stolice zjištěného.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1926, Zm II 287/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem státního zastupitelství a obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 3. května 1926, jímž prohlásil se zemský trestní soud v Brně v trestní věci proti obžalovanému pro zločin svedení ke smilstvu ve smyslu §u 132-III. tr. zák. podle §u 261 tr. ř. nepříslušným.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje proti napadenému důvody zmatečnosti podle §u 281 čís. 6 a 7 tr. ř., zmateční stížnost obžalovaného dovolává se výslovně důvodu zmatečnosti podle čís. 6 téhož §u, doličuje však svými vývody též zmatek podle čís. 8 §u 281 tr. ř. Pokud jde o výtky podle čís. 7 a 8 §u 281 tr. ř., že totiž napadený rozsudek nevyčerpává obžaloby, pokud se týče, že proti předpisům §u 262 tr. ř. šel dále, než obžaloba, nelze přiznati zmatečním stížnostem oprávnění, poněvadž nalézací soud napadeným rozsudkem vyhověl povinnostem uloženým mu ustanoveními §u 261 a 262 tr. ř., by přihlížel nejen ke skutečnostem, jež byly základem obžaloby, nýbrž i k okolnostem na jevo vyšlým při hlavním přelíčení, aniž by se tím byla pozměnila totožnost skutku daného v obžalobu a skutku, o němž soud v rozsudku rozhodl. V souzeném případě byly při hlavním přelíčení svědkyní Růženou H-ovou tvrzeny toliko nové okolností, doprovázející skutek v obžalobě vylíčený, jež vrhají na zažalovanou událost jiné světlo, obzvláště co do způsobu provedení činů z 28. prosince 1925, takže nebylo příčiny k rozšíření obžaloby. Nešlo tedy o případ, o němž se zmiňuje § 263 tr. ř., nýbrž o případ, jejž dlužno posouditi buď podle §u 261 aneb 262 tr. ř. Soud napadeným rozsudkem obžalobu nikterak nepřekročil. Pokud jde o zmatek §u 281 čís. 7, dlužno ještě uvésti, že rozsudkový výrok zmiňuje se výslovně o skutcích, čímž patrně míněny jsou »skutky« ze dne 27. a 28. prosince 1925. Ovšem, že se pak důvody rozsudkové nezmiňují o události ze dne 27. prosince 1925, výslovně v obžalobu dané. Avšak to by bylo lze napadati toliko zmatkem podle čís. 5 §u 281 tr. ř. (nedostatek důvodů) zmatečními stížnostmi neuplatněným, jenž by ostatně v souzeném případě nebyl odůvodněn, jelikož tato vada nebyla již proto podstatná, že soudní příslušnost pro událost ze dne 27. prosince 1925, by se řídila příslušností pro čin spáchaný dne 28. prosince 1925 (§ 56 tr. ř.). — Čís. 2539 —
645
Pokud jde o zmatek uplatňovaný podle čís. 6 §u 281 tr. ř. dlužno míti na zřeteli, že jest zrušovacímu soudu vycházeti ze skutkového podkladu rozsudkem prvé stolice zjištěného. Nelze tedy zrušovacímu soudu přezkoumávati na základě průvodů po ruce jsoucích otázku, zda stačilo násilí užité obžalovaným ke skutkové podstatě §u 125 tr. zák., — neboť menší stupeň násilí nevylučující svobodu vůle, připustil by ovšem ještě kvalifikaci činu podle §u 132 tr. zák., nýbrž jest mu toliko zkoumati, zda násilné činy obžalovaného vylučovaly volnost Růženy H-ové k sebeurčení. Tu pak vyslovuje rozsudek, že obžalovaný násilnými činy, — jak vyličuje obžaloba, — že totiž Růženu H-ovu chytil, dotáhl k posteli, převalil ji na ni a lehl si na ni — učinil ji bezbrannou, by na ní vykonal mimomanželskou soulož, nehledě ani k činům, jež svědkyně teprve při hlavním přelíčení seznala a jež činy obžalovaného po subjektivní i objektivní stránce zločinu podle §u 125 tr. zák. vysvětlují a doplňují. Toto zjištění soudu dalo by se zvrátiti jen formálním důvodem zmatečnosti, jenž však v té příčině nebyl uplatňován. Není ostatně třeba, by soud, vyslovuje se o nepříslušnosti, měl po ruce plný důkaz viny na trestném činu, o němž rozhodovati bude soudu porotnímu, naopak stačí důkaz opodstatňující obvinění obžalovaného z takového činu (nedokonaného zločinu podle §u 125 tr. zák.). Zmateční stížnosti nejsou proto opodstatněnými a bylo je zavrhnouti.

Citace:

č. 2538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 660-661.