Čís. 2467.

Náhrada škody ve smyslu zákona ze dne 18. března 1918, čís. 318 ř. zák. přísluší i za vazbu protizákonně prodlouženou (ztrátou spisu s prohlášením státního zastupitelství podle §u 90 tr. ř.).
(Rozh, ze dne 3. září 1926, Zm 1 588/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením radní komory krajského soudu v Litoměřicích ze dne 1. února — Čís. 2468 —
492
1926 porušen byl zákon v ustanovení §u 3 zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák. Toto usnesení se zrušuje jako zmatečné a radní komoře krajského soudu v Litoměřicích se ukládá, by postupovala podle zákona.
Důvody:
Ze spisu okresního soudu v Chabařovicích vychází na jevo, že František K. byl dne 13. prosince 1925 zatčen pro podezření ze zločinu žhářství, že proti němu bylo vedeno přípravné vyhledávání u okresního soudu v Chabařovicích, a že toto řízení mělo bytí zastaveno na základě prohlášení státního zastupitelství v Litoměřicích ze dne 22. prosince 1925, že neshledává důvodů k dalšímu stihání Františka K-a, při čemž zároveň podotýká, že mu nepřísluší náhrada za vazbu, poněvadž podezření proti němu není zcela vyvráceno. Prohlášení státního zastupitelství z 22. prosince 1925, jež by bylo pravidelným způsobem došlo do Chabařovic 23. prosince 1925, nedošlo tomuto okresnímu soudu vůbec, protože se spis ztratil. František K. zůstal ve vazbě až do 2. ledna 1926, kdy teprve bylo trestní řízení proti němu k novému návrhu státního zastupitelství podle §u 90 tr. ř. zastaveno. František K. domáhal se protokolárně náhrady za protizákonně prodlouženou vazbu za 10 dní od 24. prosince 1925 do 2. ledna 1926 včetně; radní komora v Litoměřicích usnesením ze dne 1. února 1926 rozhodla, že mu nárok na náhradu podle zák. z 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák. za onu dobu nepřísluší, s odůvodněním, že se tu nejedná o vazbu ve smyslu zákona, nýbrž o vazbu privodenou tím, že dotyčný trestní spis s návrhem státního zastupitelství na zastavení řízení okresnímu soudu v Chabařovicích nedošel. Tímto usnesením, jež nabylo právní moci, ježto mu nebylo odporováno, byl porušen zákon v ustanovení §u 3 zákona z 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák., ježto rozhodnutí o náhradním nároku příslušelo okresnímu soudu v Chabařovicích, když krajský soud se jinak věcí nezabýval. Není také správným odůvodnění onoho usnesení radní komory, že nejde o vazbu podle zákona z 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák., neboť zákon jiné vazby nezná. Z §u 1 odst. druhý zákona z 18. srpna 1918, čís. 318 ř. zák., lze dovoditi, že v případě, kdy zatčený zůstal podezřelým, sice náhrada nepřísluší, přísluší však i v takovém případě za vazbu protizákonně prodlouženou. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle §u 33 tr. ř. po rozumu ustanovení §u 292 tr. ř. vyhověti a rozhodnouti tak, jak se stalo.

Citace:

č. 2467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 507-508.