čís. 2454.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Spotřebitel nemá nároku na výhody, jichž se zcizíteli dostalo při nabytí věci.
Obchodník má v rámci povšechných nákladů režijních nárok na přiměřenou přirážku za účelem pozvolné úhrady ztráty při jednotlivých obchodech utrpěné, pokud jest taková ztráta s obchodováním toho kterého druhu nutně neb aspoň obvykle spojena.
Poměry válkou vyvolanými rozumí se stav povšechné tísně spotřebitelstva, nastavší tím, že se výše cen předmětů potřeby nepřizpůsobuje (jako před válkou) souhrnu nejnižších, naprosto nutných nákladů a zisků výrobců a činitelů převod zboží z výroby do spotřeby obstarávajících.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1926, Zm 2 147/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 4. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražování podle §u 7 odst. třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 9, přesně čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., namítá zmateční stížnost jednak výslovně, jednak zřetelným poukazem, že odsuzující výrok spočívá na nesprávném výkladu zákonných pojmů přemrštěnosti ceny a využívání mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Stížnost je v tom i onom směru v právu. Rozsudek prvé stolice řeší otázku přemrštěnosti ceny výhradně s hlediska svéstojných nákladů pachatelových a dospívá ku kladné odpovědi na tuto otázku z předpokladů, že obžalovaný koupil koně za 2100 Kč, že jeho další (nabývací a s dodáním koně spojené) výlohy činily 114 Kč a že — Čís. 2454 —
469
prodal koně — podle toho, počítá-li se za současně prodaný a dodaný postroj 250 nebo 450 Kč — za 2950 nebo 2750 Kč, takže měl čistý zisk 736 nebo 536 Kč. Než — jak zrušovací soud již v jiných nálezech (srovnej obzvláště č. 537, 833, 1401, 1542, a 1583 sb. n. s.) vyslovil a podrobně odůvodnil — nemá spotřebitel, jejž chrání zákon o válečné lichvě jen před cenou zřejmě přemrštěnou, tedy hodnotou věci neodůvodněnou, nároku, by mu zcizitel věci přenechal výhodu, které se jemu bylo dostalo při nabytí věci té získáním jí za cenu nižší, než by odpovídala skutečné její hodnotě, podmíněné výší nákladů, jichž je třeba k výrobě a převodu věci téhož druhu a téže jakosti ,(včetně občanských zisků výrobce a osob na převodu věci nutně neb alespoň účelně súčastněných). K tomuto hledisku nalézacím soudem opomenutému poukazovala udání obžalovaného, že prý kůň měl určitě cenu 2750 Kč, a seznání svědka S-y, že obžalovaný koupil při pozdější dražbě v exekuci proti němu vedené koně, o kterého jde, za směšně nízkou cenu (1000 Kč, jak obžalovaný udal). Pokud pak jde o vypočtení svéstojných nákladů obžalovaného, přihlíží napadený rozsudek toliko ke kupní ceně 2100 Kč а k výlohám, které vzešly obžalovanému odměnou za odvedení koně ke kupiteli (40 Kč), zpropitným synu prodatele (20 Kč) a úplatou za okutí koně (54 Kč). K výlohám, které — jak stížnost znova uplatňuje — vznikly stěžovateli tím, že jezdil svým potahem tři dny po okrese, by koně sehnal, rozsudek arciť přihlížeti nemohl, jelikož obžalovaný při hlavním přelíčení takových výloh neuplatňoval, uváděje v tom směru jen povšechně, že koně hledal. Avšak neprávem má nalézací soud podle rozhodovacích důvodů za to, že ztráty obžalovaného při dřívějších obchodech nemohou vůbec přijití v úvahu. Naopak, obchodník má v rámci povšechných nákladů režijních nárok na přiměřenou přirážku za účelem pozvolné úhrady ztráty při jednotlivých odchodech utrpěné, ovšem jen za předpokladu, že takové ztráty jsou s obchodováním toho kterého druhu nutně neb alespoň obvykle spojeny (srovnej obzvláště nález č. 712 sb. n. s.).
Závěř, že obžalovaný využíval mimořádných poměrů válkou vyvolaných opírá napadený rozsudek pouze poukazem na výši jeho zisku, přihlížeje asi к předchozímu zjištění, že S. koně nutně potřeboval. Avšak stav hospodářského života, který jest označen slovy zákona »poměry válkou vyvolané«, není již dán o sobě skutečností naléhavé potřeby a tím podmíněnou ochotou jednotlivce, uvoliti se v byť přemrštěný požadavek prodatele. Případy takové osobní tísně byly zde i před válkou. Poměry válkou vyvolanými rozumí se naopak stav povšechné tísně spotřebitelstva, navstavší tím, že'se výše cen předmětů potřeby nepřizpůsobuje (jako před válkou) souhrnu nejnižších, naprosto nutných nákladů a zisků výrobců a činitelů převod zboží z výroby do spotřeby obstarávajících. Stav ten se zračí v souhrnu oněch změn, které ve válce nastaly a po válce trvaly ve výrobě, dopravě, nabídce a poptávce, v úsilí některých držitelů zboží, dosíci co největšího zisku a za tím účelem oddáliti nabídku a prodej zboží, ve vsunování se zbytečných mezičlánků, v překotných a upřílišněných nákupech spotřebitelů a v ochabnutí pátrání spotřebitelstva po nejlacinějších pramenech nákupních (srovnej nález č. 1583 sb. n. s.). Skutečností, k těmto změnám poukazujících napadený rozsudek — Čís. 2455 —
470
nezjišťuje. Takových zjištění je však třeba, jelikož otázku, zda tu byly zrněny rázu naznačeného či ne, nelze posuzovati ani pouze podle délky doby od ukončení války uplynuvší, ani povšechně podle celkového stavu hospodářského života, nýbrž jen se zvláštním zřetelem na ten který druh předmětu potřeby a stav hospodářského života v tom kterém kraji. Jak dovoděno, dospěl nalézací soud k právním závěrům o premrštenosti prodejní ceny a využívání poměrů válkou vyvolaných s hledisek právně pochybených a co do prvé známky i neúplných. Rozsudek jest výronem nesprávného použití zákona a bylo jej z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. jako zmatečný zrušiti. Skutečnosti, které při správném výkladě zákona měly by tvořiti podklad nálezu, nejsou ve zrušeném rozsudku a jeho důvodech, pokud jde o ony zákonné známky, ani zjištěny ani popřeny. Proto nebylo lze rozhodnouti ihned ve věci samé a bylo uznáno dále, jak se stalo.

Citace:

č. 2454. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 484-486.