Čís. 2464.

Hazardní a zakázané hry jsou trestný podle §u 522 tr. zák. jen tenkráte, nejde-li podle okolností případu o pouhou nevinnou zábavu, nýbrž je-li hráno ze zištnosti, nebo, má-li hra ráz hospodářsky zhoubný nebo jinak mravnosti se příčící.
(Rozh. ze dne 2. září 1926, Zm 2 204/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 22. března 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupky podle §§ů 312, 522 tr. zák., pokud čelila proti odsuzujícímu výroku pro přestupek podle §u 522 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v tomto výroku jako zmatečný a věc vrátil zemskému soudu v Opavě, by o ní v rozsahu zrušení po případném doplnění řízení znovu jednal a rozhodl. Jinak zmateční stížnost zavrhl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Proti odsouzení pro přestupek §u 522 tr. zák. namítá stěžovatel podle čís. 10 [správně 9 a)] §u 281 tr. ř., že tento odsuzující výrok neobstojí před zákonem, jenž prohlašuje za trestné jen zištné, hospodářsky a mravně zhoubné hry hazardní o nepřiměřeně vysoké částky. Zmateční stížnosti dlužno přisvědčiti. Stížnost však přehlíží, že pod trestní sankcí §u 522 tr. zák. spadá nejen hraní všelikých her hazardních, nýbrž také všelikých her, které zvláštními předpisy zejména jsou zapovězeny i když nejsou výslovně hrami hazardními. K těmto zapovězeným hrám náleží podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 16. října 1840, vydaného na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 12. října 1840 a pojatého do sbírky zákonů soudních také hra »jedenadvacet« (vingtun), kterou hrál podle zjištění rozsudku obžalovaný. Naproti tomu má zmateční stížnost pravdu, tvrdíc, že trestné jsou podle §u 522 tr. zák. hry (hazardní i zejména zakázané) jen za předpokladů §u 500 tr. zák., t. j. tenkráte, nešlo-li podle okolností případu o pouhou nevinnou zábavu, nýbrž, bylo-li hráno ze zištnosti nebo, měla-li hra ráz hospodářsky — Čís. 2465 —
zhoubný nebo jinak mravnosti se příčící. V té příčině hájil se obžalovaný tím, že spoluhráči, jimž původně dělal civína (kibice), mu dali jeden list (kartu), že však na kartu nevsadil a, když na něm chtěli peníze, peněz nedal a šel pryč. Obžalovaný Alois Sch. uvedl, že hráli o 20 h a nebylo velkých obratů. Totéž tvrdil obžalovaný B., který prohrál pouze 80 h. Vasil O. hrál s nimi jednou kolem (jednu túru), prohrál 6 Kč 50 h a nezaplatil, pročež ho nenechali dále hráti. Zmateční stížnost obžalovaného О-a vytýká, že obžalovaný hrál toliko pro kratochvíli a nikoli o peníze, poněvadž nevsadil a prohry nezaplatil. V napadeném rozsudku nejsou však zjištěny podstatné pojmové znaky skutkové povahy přestupku podle §u 522 tr. zák., zejména, zda obžalovaný O. jednal, hraje v karty, ze ziskuchtivosti a zda hrál vzhledem к svým majetkovým poměrům o peníze nepřiměřeně vysoké, zda byla hra pro něho hospodářsky zhoubnou a zda mohla v ohledu mravním vzbuditi nebo snad vzbudila ošklivost a veřejné pohoršení, jak toho vyžaduje § 500 tr. zák. Bylo tudíž oprávněné zmateční stížnosti obžalovaného v tomto směru vyhověti a odsuzující výrok ohledně přestupku podle §u 522 tr. zák. a důsledkem toho i výrok o trestu a výroky s tím související jako zmatečné zrušiti. Ve věci samé nebylo lze rozhodnouti ihned, ježto nejsou ve zrušené části rozsudku a jeho důvodech ohledně přestupku podle §u 522 tr. zák. zjištěny veškeré skutečnosti, které při správném použití zákona mely býti základem nálezu. Proto bylo věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znova jednal a rozhodl (§ 288 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 2464. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 503-504.