čís. 2403.

Uveřejnění rozsudku podle §u 14 čís. 2 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. (složení peněz k tomu cíli) dlužno považovali za »zadostiučinění« ve smyslu §u 4 zákona o podmíněném odsouzení a nelze je podmíněně odložili.
(Rozh. ze dne 7. června 1926, Zm 1 163/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chrudimi ze dne 18. ledna 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 491, 490 tr. zák. a §u 1 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.
23 — čís. 2404 —
356
K odvolání z výroku ohledně uveřejnění rozsudkového výroku v Bratrství nepřihlížel, kdežto, pokud se týče uveřejnění v dalších dvou listech, je zamítl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání z výroku o uveřejnění rozsudkového výroku v »Bratrství« a dvou dalších listech provedl obžalovaný pouze co do uveřejnění v dalších dvou listech a to pouze tvrzením, že výrok ten nemá opory v zákoně, což jest zřejmě nesprávné, ježto tento výrok nachází odůvodnění v §u 14 čís. 2 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. Bylo proto odvolání v tomto směru jako bezdůvodné zamítnuto. Odvolání o uveřejnění v »Bratrství« provedeno není a nebylo proto к němu přihlíženo. Neodůvodněno jest též odvolání z výroku, že obžalovaný má složití 500 Kč jako zadostučinění na uveřejnění rozsudkového výroku v dalších dvou listech; rovněž neodůvodněno je odvolání ze stanovené výše této částky a z výroku, že na tom je podmíněný odklad výkonu trestu závislým. Složení oné částky a uveřejnění rozsudkového výroku ve dvou dalších časopisech kromě »Bratrství« dlužno považovati za zadostiučinění ve smyslu §u 4 zák. o podm. odsouzení, jak také z motivů, tisk 1884, na jevo vychází. Toto zadostiučinění není vedlejším trestem, nelze je odložiti (§ 5 zák. o podm. odsouzení) a jest podle §u 4 a 6 čís. 3 tohoto zákona podmínkou výroku, že se obžalovaný osvědčil. § 14 čís. 4 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. se vztahuje pouze na § 14 čís. 1 a nikoliv na čís. 2, neboť uveřejnění to jest oprávněním žalobcovým; výkon tohoto oprávnění, které jest v podstatě zadostiučiněním, odkládati nelze a beze složení 500 Kč byl by žalobce v nebezpečí, že by používaje oprávnění tohoto jemu přisouzeného musil po případě jeho útraty hraditi sám. Nelze také shledati, že by 500 Kč stanovených rozsudkem jako nejvyšší náklad na toto uveřejnění bylo vzhledem na dnešní výši inserčních poplatků příliš vysokým. Odvolání bylo tedy v tomto směru zamítnuto.

Citace:

č. 2403. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 371-372.