čís. 2416.

I když obhájce, ohlašuje při hlavním přelíčení za nepřítomností obžalovaného zmateční stížnost, žádal o doručení opisu rozsudku, počíná lhůta k provedení zmateční stížnosti doručeními rozsudku obžalovanému, nebyl-li obhájci rozsudek vůbec doručen (§§ 6, 79 tr. ř.).
(Rozh ze dne 15. června 1926, Zm 2 228/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do usnesení zemského trestního soudu v Brně ze dne 8. května 1926, jímž byla zavržena zmateční stížnost stěžovatelova do rozsudku ze dne 30. března 1926, odsuzujícího stěžovatele pro zločin zpronevěry podle §u 183 tr. zák. a zločiny podvodu podle §u 197, 200 a 199 d) tr. zák.
Důvody:
Podle spisů ohlásil obžalovaný proti rozsudku, vynesenému dne 30. března 1926 při hlavním přelíčení, provedeném za jeho nepřítomnosti, dne 3. dubna 1926 zmateční stížnost a odvolání, žádaje při tom, by byl rozsudek doručen jeho obhájci za účelem provedení ohlášených opravných prostředků. Opis rozsudku s poučením o opravných prostředcích byl pak podle zpátečního lístku doručen obžalovanému dne 18. dubna 1926 k vlastním rukám, o čemž vykázaný obhájce nebyl uvědomen. Když potom až do 8. května 1926 vznesen nebyl ani odpor proti rozsudku pro zmeškání, ani provedení pouze ohlášené zmateční stížnosti nalézacímu soudu nedošlo, byla zmateční stížnost soudem prvé stolice usnesením ze dne 8. května 1926 podle §u 1 čís. 2 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 odmítnuta. Stížnost do tohoto usnesení, v čas podána, doličuje, jednak, že obžalovaný sám, předpokládaje, že bude podle jeho žádosti opis rozsudku doručen obhájci, a že sám prozatím nemusí se starati o provedení zmateční stížnosti, i po doručení rozsudku vyčkával vyzvání svého obhájce, by se k němu k smluvené informaci dostavil, jinak že obhájci opis rozsudku vůbec ještě nebyl doručen, že obhájce nebyl ani vyrozuměn o vyřízení jím vznesené žádosti o doručení rozsudku, a že byla mu tak odňata možnost, by ohlášené opravné prostředky v čas provedl. Stížnost domáhá se proto, že bylo napadené usneseni zrušeno a soudu prvé stolice uloženo, by především doručil opis rozsudku vykázanému obhájci za účelem provedení zmateční stížnosti. Než stížnosti nelze přiznati úspěch. § 79 tr. ř. ustanovuje, by spisy, od jichž doručení jde súčastněným lhůta k podání opravného prostředku, byly doručeny straně samé neb jejímu zástupci. Tomuto předpisu bylo vyhověno v souzeném případě tím, že byl rozsudek dne 18. dubna 1926 doručen obžalovanému; běžela tedy 8 denní lhůta k provedení zmateční stížnosti ode dne 19. dubna 1926 a bylo na obžalovaném, by se o to postaral, by provedení stížnosti včas soudu došlo. Na tom nic nemění, že obhájce svého času žádal, by byl rozsudek jemu doručen, ani že obžalovaný sám, spoléhaje se na svého obhájce, ničeho dále nezařídil, neboť nepečlivost a nedbalost, jíž obžalovaný podle onoho děje zavinil opomenutí včasného provedení zmateční stížnosti, nemůže býti příčinou, by neprodloužitelná osmidenní lhůta byla prodloužena (§ 6 odst. prvý tr. ř.). Nebylo proto stížnosti vyhověno.

Citace:

č. 2416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 397-398.