čís. 2425.

Ke skutkové podstatě zločinu souboje (§ 158 tr. zák.) není zapotřebí, by při výzvě k půtce byla výslovně řeč o smrtící zbrani.
(Rozh. ze dne 22. června 1926, Zm 2 122/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Brně ze dne 26. ledna 1926, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými, obžalovaný Egon H. zločinem souboje ve smyslu §u 158 tr. zák. a obžalovaní Otto L. a Josef Z. zločinem účastenství na něm ve smyslu §§ů 5, 158, 163 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnosti obžalovaného nelze přiznati oprávnění, pokud, dovolávajíc se důvodů zmatečnosti §u 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř., napadá výrok soudu, jímž po stránce objektivní zjistil, že obžalovaní Otto L. a Josef Z. jakožto vyjednavači Egona H-e vyřídili zástupcům
Trestní rozhodnutí 8 26 — čís. 2425
Dra. N-a výzvu k půtce se zbraní smrtící. Onen výrok soudu opírá se mimo jiné též o doslov Ottou L-em použitého obratu, že žádá (jménem Egona H-e) »zadostiučinění podle kodexu Bolgarova«, který obsahuje podle zjištění soudu pravidla pro vyřízení čestných záležitostí soubojem, a proti této části směřuje hlavně zmateční stížnost, vytýkajíc jednak, že soud neuvažoval o důležitých kapitolách kodexu Bolgarova, podle něhož se připouští rozřešení čestných otázek též jiným způsobem než zbraní a to v první řadě čestným prohlášením, kdežto půtka se zbraní je teprve posledním prostředkem, a že dále soud nezjišťuje pro skutkovou podstatu souboje důležitou náležitost, že Šlo o výzvu k půtce se smrtící zbraní. Podle těchto vývodů se tedy stížnost patrně domnívá, že výzva k souboji, by byla trestnou podle §u 158 tr. zák., musela zníti zcela přesně na půtku s určitě vyjmenovanou zbraní, jež jest zbraní smrtící. Avšak určitých pravidel, jak by měla zníti výzva, neobsahuje ani zákon ani stěžovateli citovaný kodex Bolgar; naopak spadá zjištění, zda to které prohlášení, učiněné vůči soupeři v čestné záležitosti, zahrnuje v sobě znaky výzvy, jak je má na myslí zákon v §u 158 tr. zák., výhradně v obor skutkově zjišťovací činnosti nalézacího soudu; jsou-li ona zjištění s hlediska formálního· bezvadná, a řídil-li se soud, předsevzav toto zjištění, správnými právními pravidly, jest jimi ve smyslu ustanovení §u 258 a 288/3 tr. ř. vázán i Nejvyšší soud v řízení zrušovacím. A tu nutno uvážiti, že v souzeném případě obžalovaným Ottou L-em použitý obrat, že přináší Dru. N-ovi »kontrahaži« Egona H-e; pak L-em ústně vůči zástupcům N-ovým pronesená prohlášení, s nimiž se druhý vyjednávač (Josef Z.) podle přesvědčení soudu stotožňoval svou nepřetržitou přítomností, že H. žádá vyřízení podle »způsobu kouleur studentského« a podle »kodexu Bolgar«, zajisté připouštějí soudem učiněný závěr, že tu šlo o výzvu k půtce se zbraní smrtící. Soud při tom ani nepominul stížností tak důtklivě zdůrazněnou skutečnost, že kodex Bolgar připouští možnost, vyříditi záležitost čestnou i po dobrém; naopak cituje v důvodech rozsudečných i tuto okolnost, dospívá však v dalších svých úvahách přes to k přesvědčení, že tu šlo o výzvu zákonem zapovězenou. V podstatě tedy stížnost oněmi svými vývody brojí proti volnému hodnocení smyslu a významu rozhodných prohlášení L-ových nalézacím soudem, čímž neprovádí žádného z dovolávaných dvou důvodů zmatečnosti po zákonu. Pokud se týče náležitosti, že musí jíti též o. výzvu k půtce se zbraní smrtící, připomíná se, že soud zcela případně poukazuje k tomu, že při takové výzvě není nevyhnutelně zapotřebí, by výslovně byla řeč o zbrani smrtící, vždyť v čestných záležitostech výzva k půtce z pravidla se omezuje na »žádost o· zadostiučinění«, anižby o bližších podmínkách souboje a druhu zbraní vůbec byla řeč; i podle kodexu Bolgarova, jehož se stížnost dovolává, má výzva býti stručná a pouze jasně a jednoduše odůvodniti žádost za zadostiučinění; pak teprve, když snahy o smírné vyřízení záležitosti ztroskotaly a výzva soupeřem byla přijata, přikročují zástupcové stran k dalšímu jednání v příčině zbraní a ostatních podmínek půtky. Ani po této strance nelze proto pokládali výrok soudu za pochybený, pokud zjistil, že tu šlo o výzvu k půtce se zbraní smrtící.

Citace:

č. 2425. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 417-418.