Čís. 2504.

Ideální souběh zločinu §u 83 tr. zák. se zločinem §u 85 písm. a) tr. zák. a přestupky §§ů 411, 431 tr. zák.
(Rozh. ze dne 9. října 1926, Zm II 180/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 2. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločiny podle §§ů 81, 83, 85 písm. a), 99 tr. zák. a přestupky podle §§ů 411 a 431 tr. zák. >— Čís. 2504 —
579
Důvody:
Zmateční stížnost, ponechávajíc výroky nalézacího soudu, jimiž byl stěžovatel uznán vinným zločiny veřejného násilí podle §§ů 83, 99, 81 tr. zák., nedotčenými, vytýká rozsudku zmatečnost podle čís. 10 §u 281 tr. ř., pokud jím byl stěžovatel současně uznán vinným i zločinem podle §u 85 tr. zák. písm. a), přestupkem podle §u 411 tr. zák. a přestupkem podle §u 431 tr. zák. a namítá, že v tom, co nalézací soud podřaďuje pod ustanoveni §§ů 83, 85 písm. a), 411, 431 tr. zák. (vyjma poranění Žofie T-ové) jde o jediný čin jednotný, jehož právní význam jest úplně vyčerpán skutkovou podstatou zločinu, naznačeného v §u 83 tr. zák. Stížnosti nelze přisvědčiti, ani když se ponechá stranou, že netoliko poranění Žofie T-ové, nýbrž i rozbití okenních tabulí i s příčkami, jelikož je stěžovatel rozbil jsa mimo dům, jest mimo rámec skutkového děje, o němž bylo uvažovati s hlediska §u 83 tr. zák. Arciť předpokládá skutková podstata rušení domovního míru kromě svémocného vpádu pachatelova také, že pachatel vykonal v cizím bytě nebo příbytku, do něhož vnikl, násilí na osobách nebo věcech, jež se tam nalézají z vůle osoby oprávněné. Jelikož však právním statkem, chráněným ustanovením druhé věty §u 83 tr. zák., jest domovní mír sám o sobě, pro pojem násilí tam předpokládaného stačí — vedle vyhrůžek — jakékoliv jednání, jež se — třebaže nemá v zápětí dalších účinků, obzvláště poruchy dotčené osoby nebo věci — příčí zásadám nedotknutelnosti cizího těla lidského nebo cizího majetku a jest svémocné, protože s ním nesouhlasí ani dotčená osoba nebo majitel dotčené věci, ani majitel bytu nebo příbytku, v němž se s osobou nebo věcí svémocně nakládá. Z tohoto rámce pouhé svémocnosti a tím i z rámce pouhé složky zločinu rušení domovního míru jest vykročeno, jakmile doznala násilím újmy netoliko nedotknutelnost, nýbrž i neporušenost těla lidského nebo majetku. Za takového předpokladu jsou násilím v cizím bytě nebo příbytku páchaným kromě právního statku domovního míru porušeny i jiné právní statky, chráněné trestním zákonem a násilí příčí se pak netoliko předpisu §u 83 tr. zák., nýbrž i předpisům, jež chrání právní statky bezpečnosti těla lidského a majetku proti úmyslnému, po případě i proti nedbalému poškození.
I těchto předpisů jest pak na násilí současně s ustanovením §u 83 tr. zák. použiti, má-li býti vyhověno zásadě §§ů 34, 35 tr. zák., že, sbíhá-li se, třebaže v tomtéž skutku pachatelově, několik trestných činů, jest při potrestání pachatele, jež nastane podle zločinu, na nějž je uložen nejpřísnější trest, přihlížeti i k ostatním trestným činům. Podle rozsudkových zjištění nakládal stěžovatel v bytě, do něhož svémocně vnikl, násilným způsobem s osobami a věcmi tak, že tím způsobil na cizím majetku úmyslně škodu 200 Kč převyšující a Theofilu P-ovi jednak úmyslně, jednak z nedbalosti poškození na těle, nehledíc k tomu, že mimo to přivodil i nebezpečí pro tělesnou bezpečnost dítěte uloženého v kolébce tím, že kolébku zvedl do výše a hodil jí na zem. Tyto složky skutku, které jsou arciť účinkem násilí druhu, přesněji směru, v §u 83 tr. zák. uvedeného, převyšují daleko rámec násilí tam předpokládaného, porušily (ohrožovaly) současně s právním statkem domovního míru i další právní statky — Čís. 2504 —
580
§§y 85, 411, 431 tr. zák. chráněné a vyžadovaly zvláštního trestněprávního hodnotění. Proto nelze shledati právní omyl v tom, že nalézací soud podřadil skutek spadající pod § 83 tr. zák. současně i pod ustanovení §§ů 85 písm. a), 411, 431 tr. zák.

Citace:

č. 2504. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 594-596.