Čís. 2537.

Pro posouzení obsahu průvodních návrhů (§§y 222, 281 čís. 4 tr. ř.) rozhoduje jedině protokol o hlavním přelíčení.
Zjišťování pověsti svědků jest obmeziti na případy, v nichž byl dán podnět, ospravedlňující takové šetření; za takový podnět nelze pokládati pouhý neodůvodněný návrh stran.
Důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 5 tr. ř. vztahuje se výhradně k výroku nalézacího soudu o rozhodných skutečnostech:
Výrok ten jest nejasným, je-li nesrozumitelným nebo připouští-li různý výklad; neúplným je výrok, pomíjí-li mlčením nějakou rozhodnou skutkovou okolnost nebo nějaký důležitý průvodní prostředek, — Čís. 2537 —
642
které vyšly na jevo při hlavním přelíčení; vnitřní rozpor předpokládá takovou neshodu dvou skutkových zjištění, že podle zákonů logického myšlení vedle sebe obstáti nemohou; jde o úplný nedostatek důvodů, jsou-li vývody nalézacího soudu takové, že mezi nimi a rozhodnou skutečností, jež má býti jimi odůvodněna, není vůbec logické spojitosti; spisový rozpor předpokládá v rozhodovacích důvodech nesprávnou reprodukci obsahu listin jsoucích při soudních spisech nebo protokolů o soudních seznáních.
Doličování zmatku čís. 9 b) §u 281 tr. ř. předpokládá výrok soudu, že tu není tvrzené trestnost vylučující okolnosti.
Skutečnost, že pachatel předsevzal trestný čin po poradě s advokátem. který neshledal jednání závadným, neopodstatňuje vyviňujícího důvodu §u 2 e) tr. zák.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1926, Zm I 17/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 14. prosince 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 200, 203 tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti podle §u 281 čís. 4, 5, 9 a) a b) a 10 tr. ř., nelze přiznati oprávnění. S hlediska prvého důvodu zmatečnosti vytýká stížnost nalézacímu soudu, že zamítl pří prvním hlavním přelíčení v této věci, t. j. při hlavním přelíčení dne 26. října 1925 (druhé a zároveň poslední hlavní přelíčení ze dne 14 prosince 1925, jež bylo konáno před týmž senátem, bylo jen pokračováním v onom; prvním hlavním přelíčení) neprávem návrh stěžovatelův, by byla vyžádána zpráva o pověsti Josefa S-y, by byly vyžádány veškeré spisy týkající se trestních věcí proti S-ovi a skončených pravoplatnými odsuzujícími rozsudky a by byla zároveň vyžádána zpráva o pověsti svědkyně Bohumily M-ové. Provedením těchto důkazů byla by prý se dokázala naprostá nevěrohodnost S-ova a naprostá věrohodnost M-ové. Podle protokolu o hlavními přelíčení, pro posouzení obsahu ná-vrhu jedině rozhodného, navrhl obhájce stěžovatelův za účelem zjištění nevěrohodnosti S-ovy dotaz na polic. ředitelství a opatření trestních spisů o dřívějším potrestání tohoto svědka a zároveň zjištění pověsti M-ové, pokud se týče věrohodnosti této svědkyně. Tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením soudu potud, že hlavní přelíčení bylo odročeno, mezi jiným též za účelem vyžádání trestních spisů Josefa S-y se týkajících. Při dalším hlavním přelíčení dne 14. prosince 1925 byly též čteny trestní spisy, podle nichž byl S. pro zločin krádeže podmínečně odsouzen. Ze spisů těch byly v podstatě patrny trestné činy, pro něž S. byl odsouzen, jakož i pověst tohoto svědka. Tím se navrhovatel spokojil a dalšího návrhu nečinil. Pokud byl onen obhájcův návrh nalézacím soudem částečně zamítnut — Čís. 2537 —
643
pro nerozhodnost navržených důkazů, nebyla zamítnutím tohoto návrhu obhajoba zkrácena. Trestní řád neukládá soudu, by vyšetřil v každé trestní věci pověst svědků, a ani z povahy věci nelze takovou povinnost soudu odvozovati. Zjišťování pověsti svědků jest proto obmeziti na případy, v nichž byl dán podnět, ospravedlňující takové šetření. Pouhý neodůvodněný návrh stran nelze pokládati za takový podnět. (Rozh. čís. 759 víd. úř. sb.). Obhájce obmezil se v souzeném případě na podání onoho, v protokole o hlavním přelíčení zaznamenaného návrhu na zjištění pověsti, pokud se týče minulosti oněch svědků a neodůvodnil nikterak nutnost navrženého šetření. Nabyl proto dán podnět, jenž by byl ospravedlňoval vyšetření pověsti oněch svědků. Není tu tudíž důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 4 tr. ř.
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 5 tr. ř., neprávem vytýká stížnost rozsudku všechny vady v tomto ustanovení zákona uvedené. Důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 5 tr. ř. vztahuje se výhradně k výroku nalézacího soudu o rozhodných skutečnostech. Výrok ten je nejasný, je-li nesrozumitelný nebo připouští-li různý výklad, neúplným je výrok, pomíjí-li mlčením nějakou rozhodnou skutkovou okolnost nebo nějaký důležitý průvodní prostředek, které vyšly na jevo při hlavním přelíčení; vnitřní rozpor předpokládá takovou neshodu dvou skutkových zjištění, že podle zákonů logického myšlení vedle sebe obstáti nemohou; úplnému nedostatku důvodů rovná se, jsou-li vývody nalézacího soudu takové, že mezi nimi a rozhodnou skutečností, jež má býti jimi odůvodněna, není vůbec logické spojitosti, a spisový rozpor posléze předpokládá v rozhodovacích důvodech nesprávnou reprodukci obsahu listin jsoucích při soudních spisech nebo protokolů o soudních seznáních.
Dovolávajíc se číselně důvodů zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a), po případě 9 b) a 10 tr. ř. namítá stížnost, že stěžovatel by byl podle §u 2 e) tr. zák. vyviněn, i kdyby tu bylo nějaké trestné jednání; neboť přihodil prý se tu omyl, pro nějž nebylo lze spatřovati v jednání zločin. Stěžovatel radil prý se se svým právním zástupcem Drem Zdeňkem U-em, zda může peníze, o něž tu šlo, zabaviti a ten projevil prý mínění, že ony peníze jsou zabavitelné, ač stěžovatel mu celý stav věci podle pravdy vylíčil. Tato námitka jest s hlediska zmatku podle §u 281 čís. 9 b) tr. ř. pochybena již proto, že tu není ani základního předpokladu pro uplatňování tohoto důvodu zmatečnosti, totiž výroku soudu, (že tu není tvrzené trestnost vylučující okolnosti), na jehož podkladě by teprve byla zmateční stížnost oprávněna dovozovati, že byl jím porušen zákon. Mimo to dlužno poznamenati, že stížnost ocitá se v rozporu se skutkovými zjištěními napadeného rozsudku, tvrdíc že stěžovatel vylíčil Dru U-ovi celý stav věci (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Má-li ostatně stížnost za to, že čin, jenž by byl jinak trestnými, je beztrestným, předsevzal- li jej pachatel po poradě s advokátem, jenž neshledal jednání závadným, jde tu o názor zřejmě nesprávný. Takový omyl pachatelův byl by jen omylem trestně právním, jímž se podle §u 3 tr. zák. nikdo omlouvati nemůže. Skutečnost, že pachatel jednal po poradě s advokátem, nemohla by na tom ničeho měniti.

Citace:

č. 2537. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 657-659.