Čís. 2543.

»Převedením věci na sebe« (§ 185 tr. zák.) rozumí se nabytí skutečné moci nad ukradenou věcí, spojené s úmyslem, nakládati s ní jako se svou vlastní; předpokládá se positivní činnost nabývací.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1926, Zm II 194/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. března 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 a), b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolávajíc se jediného důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že rozsudek nezjišťuje žádné skutečnosti, z níž by vycházelo na jevo, že obžalovaný ukradené věci ukrýval, na sebe převedl nebo zašantročil, nezjišťuje zejména, že on věci ty v domě, v němž nyní bydlí, uložil a tak jejich vlastníku zabránil s nimi nakládati. Stížnost poukazuje na zodpovídání se obžalovaného, podle něhož věci, ukradené jeho bratrem Janem P-em, byly uloženy v domě otce obou Štěpána P-а, který však postoupil dům ten své dceři Františce, provdané za Jana Ch-а, jenž nyní rovněž v domě tom bydlí. Z toho nelze prý usuzovati, že ukradené věci ukrýval právě obžalovaný. Stížnosti nelze potud přiznati oprávnění, pokud brojí proti tomu, že nalézací soud nezjistil skutečností, z kterých tu vyplývalo, že obžalovaný ukradené věci ukrýval nebo zašantročil, neboť rozsudek neshledal skutkovou podstatu zločinu podílnictví na krádeži v tom, že obžalovaný věci, ukradené jeho bratrem, Janem P-em, ukryl (ukrýval) nebo je zašantročil, nýbrž podle svého výroku pouze v tom, že je na sebe převedl. Zbývá proto zabývali se výtkou zmateční stížnosti pouze v tomto jediném směru, a tu nelze jí upříti oprávnění. »Převedením věci na sebe« rozumí se nabytí skutečné moci nad ukradenou věcí, spojené s úmyslem nakládati s ní nadále jako se svou vlastní (viz rozhodnutí sb. n. s. čís. 9 a 386). Podle toho bylo by třeba, by rozsudek zjistil skutkové okolnosti, z nichž by vyplývalo, že tu jsou tyto známky skutkové podstaty zločinu ve směru, ve kterém obžalovaný jedině byl uznán vinným. Rozsudek po objektivní stránce pouze zjišťuje, že věci asi před čtyřmi lety ukradené bratrem obžalovaného Janem P-em, zůstaly v domě otce obžalovaného, kterýžto dům přešel provdáním se dcery otce obžalovaného na jeho zetě Jana Ch-a, — Čís. 2544 —
655
že obžalovaný v domě svého švakra bydlí a že si věci »u sebe ponechal a po delší dobu ponechával«. Nějaký bližší vztah obžalovaného k ukradeným věcem rozsudek ani po stránce objektivní nezjišťuje; tím méně pak obsahuje zjištění po stránce subjektivní. By však bylo lze mluviti o tom, že obžalovaný na sebe věci převedl, musila by býti zjištěna positivní činnost obžalovaného, kterou převzal ukradené věci do své moci, věda při tom, že jde o věci ukradené, — a dále musily by býti zjištěny skutečnosti, ze kterých by plynul jeho úmysl, nakládati s věcmi jako s vlastními. Jelikož nalézací soud nezjistil skutečností, jež měly býti rozsudku za základ položeny, nezbylo než oprávněné zmateční stížnosti z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 670-671.