Čís. 2492.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Organisace, činnost a cíle komunistické internationály.
Pokud činnost činovníků komunistické buňky při veřejném prohlášení věnování praporu ruské divisi jest přípravou úkladů podle §u 2 zákona.
(Rozh. ze dne 30. září 1926, Zm II 139/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 17. února 1926, jímž byli obžalovaní sproštěni podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin přípravy úkladů podle §u 2 zák. na ochranu republiky, Karel S. též z obžaloby pro zločin výzvy ke trestným činům podle §u 15 čís. 3 zák. na ochranu republiky, mimo jiné z těchto — Čís. 2492 —
549
důvodů:
Zmateční stížnosti, dovolávající se důvodů zmatečnosti podle čís. 4, 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., nelze s hlediska uplatněných formálně-právních důvodů podle čís. 4 a 5 upříti oprávnění. Veřejný obžalobce učinil při hlavním přelíčení návrh, by za účelem zjištění, že činnost obžalovaných směřovala k úkladům proti republice, po případě přípravě jich, byla opatřena od ministerstva vnitra všechna usnesení, která přijala komunistická strana na svém III. sjezdu konaném ode dne 22. června do 12. července 1921, dále česká brožura o těchto usneseních, která však je částečně zabavena, posléze data o průběhu V. sjezdu komunistické internacionály v roce 1924, zejména veškeré these, jež na sjezdu tom byly přijaty, navrhl dále, by dotazem u ministerstva Národní Obrany bylo zjištěno, že divise generála Buděného (pro niž prapor komunistickou mládeží v Brně a obžalovanými byl věnován) byla v roce 1916 a 1917 ve válečných stycích s českými legiemi na Rusi a posléze, by dotazem u ministerstva Národní Obrany bylo zjištěno, že komunistická strana československá jest v illegálních stycích s rudou armádou v Rusku. Nalézací soud zamítl tyto návrhy jako bezúčelné a pro výrok soudu nerozhodné, leč neprávem. Rozsudek první stolice béře sice za prokázaný skutkový děj, který jest podkladem obžaloby, uvádí však, že jest vůbec nemyslitelno, že by byli obžalovaní vešli v nějaký styk s Ruskem (s ruským plukem). Jsou-li tu nějaké zločinné styky s ruskou mocí, jistě je prý komunistická strana neprovádí obžalovanými. Považuje za vyloučeno, by zločinný styk prováděl se věnováním a odesláním praporu, ten není žádným vhodným prostředkem k úkladům proti státu, takže tu ani o pokusu zločinu toho nelze vážně mluviti. Rozsudek považuje čin obžalovaných za bezvýznamný akt společenských forem. Nalézací soud vsak nepřihlíží k obecně známým zkušenostem ohledně činnosti komunistické strany, jak níže ještě uvedeno. Právě proto však bylo povinností soudu, by, nechtěje přihlížeti ku znalostem a okolnostem, jež jsou mimo trestní spisy, jsou však důležité pro zjištění tvrzené viny obžalovaných, měl si opatřiti onen materiál, jenž byl by podkladem ku bezpečnému přezkoumání podezření v obžalobě tvrzeného. Kdyby byl nalézací soud vyhověl návrhům veřejného obžalobce, by opatřeny byly these a usnesení III. a V. sjezdu K. I., byl by na základě materiálu toho mohl zjistiti, zda — jak zmateční stížnost tvrdí — konečným cílem všech propagátorů ideí komunistické internacionály jest zvrácení stávajících právních a společenských řádů, zda komunistické hnutí v každém státě, tedy i v Československu svými přívrženci, kteří hnutí vedou, připravuje ozbrojené povstání vyvrcholující v občanskou válku, byl by mohl zjistiti, zda též obžalovaní jako osoby ve hnutí činné a zaujímající přednější místa, jsou vykonavateli vůle exekutivy K. I., která svými thesemi a veřejnými i tajnými pokyny ovládá jednotlivé sekce v různých státech, zda cílem všech těchto složek slepě poslušných a ústředím K. I. též hmotně podporovaných jest krvavou revolucí dospěti k diktatuře proletariátu, tedy ku formě státní, která jest v zásadním rozporu s platnou ústavní formou Československé republiky, zejména, pokud jde o její samostatnost, jednotnost a demokraticko-republikánské — Čís. 2492 —
550
zřízení. Byl by posléze z thesí těch, zejména pokud se týče V. sjezdu K. I., mohl zjistiti, zda úsilí exekutivy komunistické strany, jejímiž příslušníky jsou též obžalovaní, směřuje zejména též proti jednotnosti Československé republiky.
I návrhům na dotazy u ministerstva Národní Obrany — jak shora byly citovány — měl nalézací soud vyhověti, chtěl-li bezvadně zjistiti, zda navazování styků i pouhým věnováním praporu jest skutečně pouhou společenskou zdvořilostí, či zda vzhledem k tomu, kdo a komu prapor věnuje, nutno čin takový posuzovati vážněji. Neboť nejedná se patrně o akt pouhé zdvořilosti, když věnuje se prapor oněmi činiteli, kteří zásadně stojí proti právnímu, hospodářskému a společenskému útvaru státu a proti němu bojují, a když věnuje se právě oné části armády cizího státu, s nímž Československá republika dosud v pravidelné mezinárodní styky nevstoupila, armádě, která ještě před nedávnem vedla boje s revoluční československou armádou. Dotazem u ministerstva Národní Obrany mohl také nalézací soud zjistiti, zda československá strana komunistická jest též v illegálních stycích s rudou armádou, jejímž úkolem jest nejen obrana vlastního státu a udržení sovětského režimu, nýbrž také podpora revolučních akcí v jiných státech, co nástroje světové revoluce. Oněmi dotazy dalo by se dále zjistiti, zda úkolem rudé armády jest též podpora akcí komunistické internacionály v jiných státech mimo Rusko a zda rudá armáda má přispěti též na pomoc proletariátu, kdyby se tento v jiném státě pokusil nebo provedl sociální převrat. Těmito dotazy dalo by se také zjistiti, zda rudá armáda skutečně jmenovala komunistickou mládež Československé republiky protektorem 82. Buděnyiho jezdecké divise, na což prý právě odpovědí byl zažalovaný čin obžalovaných, a byl by tím soud mohl dospěti k bezpečnému úsudku o tom, zda praktický význam těchto podle názoru rozsudku pouze zdvořilostních aktů nezáleží snad v tom, že v případě násilného pokusu o změnu ústavy v Československé republice činitelé usilující o převrat v intencích komunistické internacionály byli by oprávněni podle zvláštních pokynů povolati na pomoc ony jednotky rudé armády, tedy cizí vojenské moci. Z uvedeného je zřejmo, že při vyhovění průvodním návrhům a opatření náležitého spisového materiálu byl by soud teprve s to bezpečně a náležitě posuzovati jednání obžalovaných, jak jim je obžaloba klade za vinu, a není vyloučeno, že v případě tom byl by též jiným způsobem hodnotil jejich čin a nebyl by přišel k názoru, že je vůbec nemyslitelno, by obžalovaní vešli ve styk s cizími činiteli, po případě, že by se vůbec byli o takový čin pokusili. Při opatření tohoto důkazního materiálu byl by nalézací soud snad také jinak posuzoval řeč obžalovaného Karla S-a a byl by snad shledal, že jeho veřejně učiněná výzva ku předání praporu cizí vojenské moci a jeho agitace pro vládu dělníků a rolníků, t. j. pro diktaturu proletariátu jest podřaditi pod pojem podněcování ku zločinu úkladů a přípravy úkladů o republiku. Nevyhověv oněm návrhům veřejného obžalobce, ač se týkají okolností pro správné posouzení věci důležitých, porušil nalézací soud právo veřejného obžalobce na zákonité stihání trestných činů a způsobil tím zmatečnost rozsudku ve smyslu čís. 4 §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 2492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 564-566.