Čís. 5656.

Stíhání trestných činů bezpečnostními úřady a nestranný výkon služby bezpečnostních orgánů jsou eminentním zájmem státu a jeho občanstva.
Dotýká se proto důležitého veřejného zájmu po rozumu § 2, odst. 2 zákona čís. 178/1924 Sb. z. a n., hleděl-li obžalovaný uplatiti četníky, aby proti své povinnosti služební nečinili na něho udání pro podezření z trestného činu.
(Rozh. ze dne 3. července 1936, Zm I 354/36.)
Rozsudkem krajského soudu v Plzni ze dne 11. února 1936 byl stěžovatel uznán vinným kromě přečinu rušení obecného míru podle § 14, č. 1 a 3 zákona na ochr. rep. i přestupkem úplatkářství podle § 2, odst. 2 zákona č. 178/1924 Sb. z. a n. přes to, že nalézací soudu v důvodech svého rozsudku uvedl, že při podplácení četníků šlo jen o nepatrný prospěch a že žádaným opominutím četnictva nebyl by býval dotčen důležitý veřejný zájem.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného, která mimo jiné uplatňovala důvod zmatečnosti podle § 281, č. 9 a) tr. ř. námitkou, že podle toho, co uvedl nalézací soud ve svém rozsudku, není dána skutková podstata přestupku úplatkářství ani po objektivní stránce.
Z důvodů:
Ke skutkové podstatě přestupku podle § 2, odst. 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n. se vyžaduje, aby při nepatrném prospěchu byl činem nebo opominutím, uvedeným v odstavci 1 téhož zákonného předpisu, dotčen důležitý veřejný zájem. Není-li tu zmíněného zájmu, není jednání uvedené v odstavci 1. trestné, šlo-li jen o prospěch nepatrný. Rozsudek vyslovuje, že šlo jen o nepatrný prospěch a že opominutím nebyl by býval dotčen důležitý veřejný zájem. Tento poslednější názor je zřejmě právně mylný. Otázka, zda byl dotčen důležitý veřejný zájem, jest otázkou právní, kterou jest oprávněn zrušovací soud posouditi nezávisle na právním posouzení nalézacího soudu.
Veřejného zájmu se dotýká, kdo něco podniká, co je v nepříznivém vztahu k zájmu veškerenstva státních občanů nebo alespoň počtem neobmezeného jich kruhu. Důležitost zájmu je posuzovati vždy podle případu (č. 3794 Sb. n. s.). V souzeném případě hleděl obžalovaný uplatiti četníky, aby proti své povinnosti služební nečinili na něho udání pro podezření z trestného činu, jehož se dopustil. Stíhání trestných činů všeho druhu bezpečnostními a soudními úřady a nestranný výkon služby všech bezpečnostních orgánů jsou eminentním zájmem státu a jeho občanstva. Tohoto zájmu se dotkl obžalovaný, nabídl-li četníkům úplatek, aby neoznamovali jeho trestný čin směřující proti státu a spáchaný v národnostně smíšeném území pohraničním, pro konsolidaci státu zvláště významném.
Právní náhled nalézacího soudu, že nebyl dotčen důležitý veřejný zájem, spočívá tudíž na mylném výkladu zákona. Poněvadž tento pojmový znak skutkové podstaty přestupku podle § 2, odst. 2 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. je dán, je skutek obžalovaného trestným činem před příslušejícím a byl právem podroben zákonu v ustanovení, které se na něj vztahuje a kterého soud použil.

Citace:

Čís. 5656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 322-323.