Čís. 5601.

K výkladu »zřetelného vyznačení« některých oddílu periodického tiskopisu a »označení« jejich zvláštního odpovědného redaktora ve smyslu § 3 zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti čís. 145/1933 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 15. května 1936, Zm I 313/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti soukromých žalobců do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 3. února 1936, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle § 2, pokud se týče § 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., pokud še týče pro přestupek podle § 4 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a důsledkem toho i usnesení o náhradě útrat jako zmatečné a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl, dbaje při tom útrat řízení zrušovacího.
Z důvodů:
Pokud nalézací soud ve směru přestupku § 4 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. opírá zprošťující nález o ustanovení § 3 cit. zák., předpokládaje, že za obsah souzeného článku neodpovídá obžalovaný jako hlavní redaktor, nýbrž zvláštní odpovědný redaktor O. M., vytýká zmateční stížnost právem hmotněprávní zmatek podle č. 9 a) § 281 tr. ř., neboť nalézací soud vycházel tu skutečně 7 mylného výkladu uvedeného zákonného ustanovení.
Napadený rozsudek sice zjišťuje, že souzený článek byl uveřejněn ve zvláštním oddíle listu, opatřeném nápadným prý nadpisem »Hlídka autodopravců« a takto zřetelně vyznačeném, že k tomuto zvláštnímu oddílu listu poukazuje i hlavička tiskopisu »Zpravodaj motoristů s hlídkou autodopravců a že jako odpovědný redaktor tohoto oddílu je na listě (a to pod nadpisem »Hlídka autodopravců«) označen a též bezpečnostnímu úřadu ohlášen O. M. a nikoli obžalovaný; leč přes to nelze popříti, že nalézací soud ke svému úsudku, že tu jde o partiální odpovědnost O. M., dospěl mylným výkladem zákona.
Zmíněné ustanovení § 3 zák. č. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. navazuje na předpisy § 9, odst. 3 a § 10, odst. 2, č. 2 zák. č. 6/1863 ř. z. o tisku, podle nichž je přípustno uvésti na periodickém tiskopise více odpovědných redaktorů. Již pro obor tohoto zákona byl zastáván názor, že dělení odpovědnosti mezi více redaktory předpokládá úplné dělení jejich úkolů, poznatelné již z vnější struktury listu, ať již podle obsahu nebo časově (Liszt, Lehrbuch des oster. Pressrechtes, str. 84). Leč ustanovení § 3 zákona č. 124/1924 Sb. z. a n. omezuje tuto volnost dělby práce a odpovědnosti pro obor odpovědnosti za trestné činy uvedené v § 1 tiskové novely ještě výslovně v tom, že v oněch případech, kde pro některý oddíl periodického tiskopisu jest ustanoven a úřadu ohlášen zvláštní odpovědný redaktor a kde následkem toho obsahová odpovědnost více redaktorů má býti místně dělena podle toho, ve kterém z více oddílů je ten který článek uveřejněn, oddíly ty musí býti v časopise zřetelně vyznačeny. Zákon se tudíž nespokojuje s pouhým označením, nýbrž vyžaduje zřetelné vyznačení, a to zřejmě proto, aby obsahem časopisu napadený mohl snadno a spolehlivě, tudíž bez namáhavého hledání, bez vynaložení obzvláštního důvtipu a bez nebezpečného risika co do výsledku pře a náhrady útrat zjistiti, koho stíhá odpovědnost za určitý projev a koho má žalovati; neboť vychází-li zákon uvedeným ustanovením redakci vstříc v tom směru, že hlavnímu redaktoru listu má býti umožněno, zbaviti se odpovědnosti co do takových rubrik listu, jež podle jejich předmětu a látky snad méně ovládá — zpráva výboru ústavněprávního k zákonu č. 124/1924 Sb. z. a n. (tisk. č. 4569) zařazuje proto toto ustanovení právem do skupiny předpisů zabezpečujících ochranu veřejného tisku a osob při veřejném tisku zaměstnaných — nesmí tím na druhé straně trpěti právní jistota obecenstva a najmě osob obsahem listu napadených a nesmí dojiti k tomu, aby napadený byl o odpovědnosti toho či onoho odpovědného redaktora v riskantních pochybnostech. Vnější úprava takového časopisu musí proto býti taková, aby bylo na první pohled zřejmo, že je tu takový zvláštní oddíl a kde počíná a až kam sahá, zvláště když dosavadní stav tiskového práva ohledně t. zv. impressa samého, tudíž i ohledně označení odpovědného redaktora takovou zvláštní zřetelnost ještě nezaručuje a často se stává, že uvedením těchto údajů na nějakém zastrčeném místě listu jejich rychlé zjištění se ztěžuje.
Vychází-li se z těchto právních hledisek, je na snadě, že nalézací soud, řeše otázku, zda tu jsou předpoklady cit. § 3, zjištěný stav věci po stránce hmotněprávní nezhodnotil správně.
Co se týče nadpisu »Hlídka autodopravců«, zabírajícího toliko půl strany, měl soud uvažovali o tom, zda nadpis ten je po stránce typografické dosti nápadný i v poměru k nadpisu jednotlivých článků, a měl zjistiti, nejsou-li snad tyto nadpisy dokonce tučnějšími a většími písmeny nebo jinak nápadněji vytištěny, než nadpis »Hlídka autodopravců«, který ani podle své šířky zvláště nevyniká; vždyť nelze v takovém případě nápadnost nadpisu posoudili absolutně, nýbrž relativně, t. j. v poměru k ostatní typografické úpravě listu a jeho částí.
Dále se měl soud zabývali otázkou, zda z úpravy listu je jasně a zřetelně poznali, až kam tento oddíl sahá, neboť požadavek zřetelného vyznačení oddílu vztahuje se nejen na začátek, nýbrž i na konec oddílu. Není-li otázka, zda onen oddíl v sobě zahrnuje celý obsah strany třetí a čtvrté nebo jen nějakou její část, dosti jasná po stránce místní a prostorové, nesměl soud ponechati stranou ani otázku obsahovou. Bylo totiž v takovém případě na soudě, aby zkoumal, zda nemohla i obsahem článků uveřejněných na stránce třetí a čtvrtě povstali pochybnost a tím nezřetelnost v tom směru, co spadá či nespadá do zvláštního oddílu, o nějž jde.
S tohoto hlediska nebylo zbytečné zjistiti, zda se obsah článků uveřejněných na těchto stranách (viz na př. články. Proč zestátnit Autoklub RČS«, »Sportovní podniky«, »lihovary — jako veřejný nepřítel národa«. Rozbité ministerské auto«) týče zvláštních zájmů autodopravců nebo všeobecných zájmů motoristů vůbec, a zda tudíž aspoň obsahová úprava listu odstraňuje nebo snad naopak zvyšuje pochybnosti a zda zjednává spolehlivou jistotu, či snad naopak způsobuje nebo zvyšuje nejistotu o otázce, co spadá do zvláštního oddílu a zda tam najmě spadá i souzený článek; neboť jen tehda, nepřipouští-li o tom typografické vyznačení nadpisu a místní nebo doplňujícím způsobem aspoň obsahové vymezení oddílů nižádných pochybností, lze říci, že zvláštní oddíl je »zřetelně vyznačen«. Úvahy ty musejí se ovšem omezili na povahu a úpravu onoho čísla časopisu, v němž je souzený článek uveřejněn, a nemohou se zabývati povahou a úpravou dalších čísel, jak stížnost mylně činí.
Jinak bylo těchto úvah zapotřebí tím spíše, kdyžtě dosud není zákonného ustanovení o tom, kde má na listě býti umístěno t. zv. impressum, zda na př. v čele či na konci, a když v souzeném případě je na konci listu jako vydavatel uvedena »Jednota motoristů československých a Ústřední jednota čs. autodopravců v Praze«, a v této souvislosti jako odpovědný redaktor jen obžalovaný bez poukazu na to, že za obsah »Hlídky autodopravců« odpovídá jiný redaktor. Je na snadě, že i tato okolnost přispívá k možnosti omylů a pochybností v uvedeném směru.

Citace:

č. 5601. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 226-229.