Čís. 5493.

Absorpční zásada §§ 34, 35, 267 tr. zák. platí i pro obor trestů peněžitých bez ohledu na to, zda peněžitý trest je ukládán samostatně či vedle trestu na svobodě. Nelze se proto domáhati uložení dalšího zvláštního peněžitého trestu na přečin podle § 24 tisk. zák., uložil-li nalézací soud podle § 29 zákona na ochranu republiky vedle trestu na svobodě také trest peněžitý.
Tomu není na závadu různost fondů, do nichž peněžité tresty plynou; fond, jemuž při souběhu trestných činů ohrožených v zákoně peněžitým trestem připadne peněžitý trest uložený podle § 267, odst. 1 tr. zák., jest určen tím zákonným ustanovením, podle něhož je trest uložen.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1936, Zm II 513/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. května 1935, jímž byl obžalovaný K. Z. uznán vinným prečinem podle § 24 tisk. zák., přečiny podle §§ 14, čís. 3 a 18, čís. 3 zákona na ochranu republiky, zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II c) tr. z. a přestupkem zpronevěry podle § 461 tr. z., zrušil výrok o trestu, pokud byl obžalovanému uložen vedle trestu na svobodě podle § 29 zák. na ochranu republiky peněžitý trest 100 Kč, v případě nedobytelnosti trest těžkého žaláře 24 hodin, jako zmatečný a uložil obžalovanému podle § 29 zákona na ochranu republiky peněžitý trest částkou 800 Kč, v případě nedobytnosti trest těžkého žaláře 8 dnů.
Důvody:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství, uplatňující důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 11 tr. ř. nelze upříti oprávnění.
Obžalovaný byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 171, 174 IIc) tr. z., přečinem podle § 24 tisk. zák., přečinem podle § 14, čís. 3 a § 18, čís. 3 zákona na ochranu republiky a přestupkem zpronevěry podle §§ 183, 461 tr. z. a odsouzen podle § 178 tr. z. za použití § 55 tr. z., se zřetelem na § 35 tr. z. k trestu těžkého žaláře v trvání 4 měsíců a 15 dnů a podle § 29 zák. na ochr. rep. k peněžitému trestu 100 Kč, v případě nedobytnosti k dalšímu trestu těžkého žaláře na 24 hodin.
Zmateční stížnost dovozuje, že touto výměrou trestu vykročil nalézací soud ve dvojím směru ze své moci trestní, a to potud, že neuložil obžalovanému ještě další (zvláštní) peněžitý trest za přečin podle § 24 tisk. zák. a pak, že uložil za přečin zákona na ochranu republiky peněžitý trest 100 Kč, ač podle § 29 zák. na ochr. rep. nejnižší výměra v tom případě činí 200 Kč a pro použití ustanovení § 266 tr. z. nebylo důvodu a soud ho také nepoužil.
Podle § 35, posledního odst. tr. z. má se v případě, že se sbíhá více trestných činů a na některý (nebo některé) z nich je v zákoně určen trest peněžitý, po každé vinníkovi uložiti kromě jiného trestu zákonného tento zvláštní (peněžitý) trest. V souzeném případě sbíhají se tři druhy trestných činů, a to zločin krádeže a přestupek zpronevěry, na něž je v zákoně určen trest na svobodě, přečiny podle zákona na ochranu republiky, na něž je v zákoně určen trest na svobodě a v případě § 29 vedle něho trest peněžitý, a konečně přečin podle § 24 zák. tisk., na který je v zá- koně určen trest peněžitý (poněvadž obžalovaný podle trestního lístku nebyl ještě pro přečin podle § 24 tisk. zák. odsouzen, přichází v úvahu první sazba § 24 tisk. zák. pokuta 500 až 5000 Kč).
Podle ustanovení § 35 (34) tr. z. bylo trest vyměřiti podle zločinu krádeže, na který je v zákoně stanoven nejostřejší trest, a přihlížeti k ostatním trestným činům. Nalézací soud tak učinil a vyměřil podle § 178 tr. z. za použití § 55 tr. z. trest těžkého žaláře v trvání 4 měsíců a 15 dnů. Podle § 29 zák. na ochr. rep. uložil pak nalézací soud vedle trestu na svobodě peněžitý trest ve výši 100 Kč. Zmateční stížnost se nemůže domáhati uložení dalšího zvláštního peněžitého trestu na přečin podle § 24 zák. tisk. Ustanovení § 35, resp. § 267 tr. z., aby na sbíhající se trestný čin, ohrožený v zákoně peněžitým trestem, byl vedle uloženého trestu (hlavního) uložen peněžitý trest, bylo vyhověno tím, že podle § 29 zák. na ochr. rep. byl uložen trest peněžitý. Vzhledem k absorpční zásadě vyslovené v § 34, 35, 267 tr. z. pro ukládání trestů při souběhu trestných činů, není — nehledíc k některým výjimkám zákonem výslovně stanoveným, jako na příklad v § 47 zbroj. pat. (viz rozh. čís. 3902 Sb. n. s.) — možno uložiti více peněžitých trestů. Sbíhá-li se více trestných činů, na něž je v zákoně uložen trest peněžitý, nutno i zde užiti zásady, stanovené v § 267 tr. z. a uložiti trest podle toho z nich, na který je v zákoně určen nejpřísnější trest a pouze při výměře tohoto trestu přihlédnouti k ostatním sbíhajícím se trestným činům. Zásada § 267 tr. z. platí pak stejně v případech, kde peněžitý trest jest ukládán samostatně, jako v případech, kde jest ukládán vedle trestu na svobodě, jako v souzeném případě. Tím, že se peněžitý trest podle § 29 zák. na ochr. rep. ukládá vedle trestu na svobodě, neztrácí tento trest nic ze své povahy peněžitého trestu podle § 240 a) tr. z. a nelze ho proto vylučovati z absorpční zásady při ukládání peněžitých trestů podle § 267, odst. 1 tr. z. Tomu není na závadu ani různost fondů, do nichž plynou peněžité tresty, v souzeném případě peněžitý trest podle § 24 tisk. zák. fondu chudých místa spáchaného činu (§ 241 tr. z.), peněžitý trest podle § 29 zák. na ochr. rep. státní pokladně (§ 29, odst. 2 cit. zák.); touto okolností nemůže býti založena různost povahy těchto peněžitých trestů a odůvodněno ustoupení od zásady v § 267, odst. 1 tr. z. vytčené. Fond, jemuž při souběhu trestných činů ohrožených v zákoně peněžitým trestem, připadne peněžitý trest, uložený podle § 267, odst. 1 tr. z., je určen tím zákonným ustanovením, podle něhož je trest uložen. Sbíhající se trestné činy jsou pouze jakousi přitěžující okolností, k níž soud přihlédne při výměře trestu a nemohou proto míti významu pro otázku, komu připadne peněžitý trest rozh. víd. sb. č. 485 a 2977.
Nelze tedy zmateční stížnosti státního zastupitelství přisvědčiti, pokud se domáhá uložení dvou peněžitých trestů, a to jednak podle § 29 zák. na ochr. rep., jednak podle první sazby trestní § 24 tisk. zák.
Naproti tomu nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti, pokud uplatňuje, že nalézací soud výměrou peněžitého trestu vykročil ze své moci trestní, po případě z mezí svého zaměňovacího práva (viz citaci § 55 tr. z. v rozsudku). Nalézací soud uložil obžalovanému podle § 29 zákona na ochranu republiky peněžitý trest 100 Kč, v případě nedobytnosti další trest těžkého žaláře v trvání 24 hodin. Tímto výrokem porušil nalézací soud
zákon, neboť podle § 29 zák. na ochranu republiky je na přečiny podle tohoto zákona stanovena trestní sazba od 200—50 000 Kč, nalézací
soud vyměřil však trest peněžitý částkou 100 Kč, aniž byl použil mimořádného práva zmírňovacího, které jediné dovoluje snížiti i peněžitý trest pod nejnižší sazbu zákonnou, a pro jehož použití nebylo v souzeném případě podkladu.

Citace:

Čís. 5493. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 51-54.