Čís. 5607.

Jsou-li splněny podmínky druhého odstavce § 17 zákona o ochraně cti, za nichž může býti podána soukromá žaloba pro čin, který se stíhá již veřejnou žalobou podle jiného zákona než o ochraně cti, může býti ještě před vynesením rozsudku o veřejné žalobě vznesena i eventuální veřejná žaloba po rozumu pátého odstavce § 14 téhož zákona, kdyžtě žalobní právo státního zastupitelství ještě nebylo konsumováno.
Zmocnění podle prvého odstavce § 22 cit. zákona bylo vykázáno včas, stalo-li se tak ještě před podáním eventuální veřejné žaloby podle pátého odstavce § 14 cit. zákona, třebas po podání obžalovacího spisu pro týž čin, ale podle jiného než zákona o ochraně cti.
(Rozh. ze dne 23. května 1936, Zm I 1270/35.) Obžalovaný L. B., byv upomenut okresním úřadem v H. o zaplacení 244 Kč za stromky dodané mu na jeho objednávku z okresní školky, napsal — podle obžaloby — se spoluobžalovanými V. B. st. a V. B. ml. dne 15. října 1934 okresnímu úřadu dopis, jímž se ohradil proti upomínce a tvrdil, že stromky zaplatil železnici (jako dobírku) při vyplácení zásilky a že železniční úředník O. K., který peníze inkasoval, zapomněl je ve své kapse. Na všechny tři obžalované byla za to podána obžaloba pro zločin křivého obvinění podle § 209 tr. zák. Při hlavním přelíčení (11. října 1935) dal poškozený úředník O. K. veřejnému žalobci zmocnění podle § 14, odst. 5 zákona o ochraně cti ke stíhání obžalovaných pro přestupek podle § 3 cit. zákona. Veřejný žalobce, převzav zastupování O. K., navrhl, aby obžalovaní byli odsouzeni podle písemné obžaloby, eventuálně pro přestupek podle § 3 zákona o ochraně cti.
Soud prvé stolice uznal vinnými jen obžalované L. B. a V. B. st., a to přestupkem pomluvy a utrhání na cti podle §§ 2 a 3 zákona o ochraně cti.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaných L. B. a V. B. st., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a přikázal věc nyní příslušnému okresnímu soudu, aby o ní dále jednal a rozhodl.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle č. 9 b) § 281 tr. ř. vytýká stížnost, že stíhání stěžovatelů ve smyslu odst. 2 § 17 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. je vyloučeno a že O. K. nemohl dáti státnímu zástupci při hlavním přelíčení dne 11. října 1935 zmocnění k veřejné obžalobě podle zákona o ochraně cti, ježto trestní oznámení nedošlo k soudu, nebo ke státnímu zastupitelství do dvou měsíců po tom, kdy se osoba k podání soukromé žaloby oprávněná, totiž O. K., o činu dověděla.
Nutno přisvědčiti zmateční stížnosti, že trestní oznámení pro čin spáchaný dopisem ze dne 15. října 1934 na okresní úřad v Humpolci, který veřejnou obžalobou byl stíhán jako zločin křivého obvinění podle § 209 tr. z., došlo ke státnímu zastupitelství v Kutné Hoře dne 13. ledna 1935, a že podle § 17, odst. 2 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n. byly by v případě tomto stíhání soukromou žalobou a proto podle § 14, odst. 5 cit. zák. též veřejná žaloba na základě zmocnění vyloučeny, kdyby trestní oznámení pro čin spáchaný dopisem ze dne 15. října 1934 nebylo došlo ke státnímu zastupitelství ve lhůtě v § 17, odst. 1 cit. zák. uvedené, totiž do dvou měsíců, počínajíc od té doby, kdy se O. K. k podání soukromé žaloby oprávněný dověděl o činu a o osobě vinníků.
Podle § 17, odst. 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. — § 21, odst. 2 téhož zákona nepřichází tu v úvahu, ježto nejde o zastavení řízení, zavedeného podle § 14, odst. 5 cit. zák. — mohla býti soukromá obžaloba, předpokládaje, že lhůta v § 17, odst. 2 cit. zák. uvedená byla zachována, skončilo-li se trestní řízení zahájené veřejnou obžalobou rozsudkem zprošťujícím, podána pro týž čin i tehdy, když lhůta v § 17, odst. 1 uvedená již uplynula, nejpozději však do 15 dnů od doby, kdy oprávněný byl o tom státním zástupcem nebo soudem zpraven, a nebyl-li zpraven, do dvou měsíců ode dne, kdy zprošťující rozsudek nabyl právní moci, tedy tím spíše před vynesením rozsudku při hlavním přelíčení, což plyne ze zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o ochraně cti k § 17. Podle § 14, odst. 5 cit. zák. mohla býti v této lhůtě, příslušející osobě v tomto zákonném ustanovení uvedené — že O. K. je takovou osobou, ani stížnost nepopírá — vznesena i veřejná žaloba se zmocněním této osoby, nebylo-li žalobní právo státního zastupitelství ještě konsumováno, což se v případě tomto nestalo. Zmocnění pak k veřejné žalobě bylo vykázáno ještě před podáním eventuálního návrhu státním zastupitelstvím na potrestání pro přestupek podle § 3 zák. o ochraně cti při hlavním přelíčení, tedy podle § 22 cit. zák. včas. Jsou tudíž bezdůvodný výtky po této stránce činěné s poukazem na § 281, č. 9 b) a c) tr. ř.
Tvrzení zmateční stížnosti, že na dopis z 15. října 1934, který došel k okresnímu úřadu dne 16. října 1934, bylo zavedeno ihned ředitelstvím státních drah v Hradci Králové příslušné vyšetřování a že se O. K. ihned při tomto vyšetřování, tudíž již koncem měsíce října 1934 o činu obžalovanými spáchaném dověděl, nemá ve spisech opory a ani rozsudek nalézacího soudu v této příčině nic nezjišťuje. Pro uvedenou mezeru ve skutkových předpokladech nelze však zrušovacímu soudu rozhodnouti ihned ve věci samé a nezbylo proto než u vyhovění zmateční stížnosti zrušiti rozsudek nalézacího soudu v napadené části a uznati právem, jak se stalo.
Okresnímu soudu, nyní příslušnému, bude zjistiti, kdy se O. K. dověděl o činu a o osobě obžalovaných, obzvláště zda se tak stalo ve dvou měsících před 13. lednem 1935, kdy trestní oznámení došlo ke státnímu zastupitelství, tedy po 12. listopadu 1934, či před tím.

Citace:

č. 5607. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 235-237.