Čís. 5623.

Zločin podvodu podle §§ 197, 199 lit. d) tr. zák., spáchaný zfalšováním pohraničního průkazu pro malý pohraniční styk.
(Rozh. ze dne 4. června 1936, Zm I 524/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 25. března 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 d) tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se zmatků čís. 5, 9, 10 § 281 tr. ř. Bezdůvodně.
Obžalovaný podle zjištění napadeného rozsudku padělal pohraniční průkaz pro malý pohraniční styk tak, že rok vystavení 1934 přepsal na 1935, a takto padělaného průkazu skutečně použil ku překročení hranic.
Tento průkaz byl obžalovanému vydán na úředním blanketě obecním starostou bydliště spolu s velitelem příslušné četnické stanice ve smyslu vyhlášky bývalého místodržitele pro království České ze dne 3. června 1916, čís. 14470 pres., čís. 44 zem. zák. pro Čechy (§ 3), a čl. 3 vyhlášky ministerstva vnitra o úlevách v pohraničním styku ze dne 27. dubna 1928, čís. 66 Sb. z. a n., vydané na základě § 11 zákona ze dne 29. března 1928, čís. 55 Sb. z. a n. Byl tedy vydán veřejným úřadem v oboru jeho působnosti a je veřejnou listinou ve smyslu § 199 d) tr. z.
Poněvadž jeho platnost je podle čl. 5 cit. vyhlášky čís. 66/1928 Sb. z. a n. omezena na dobu jednoho roku, týká se změna data vystavení okolnosti, k jejímuž ověření listina měla sloužiti.
Závěr soudu, že obžalovaný věděl, že je to veřejná listina, která je vystavena četnickou stanicí a obecním úřadem a opatřena kulatým razítkem, a že obžalovaný věděl, že bylo jeho povinností obstarati si prodloužení průkazu, a že to neučinil, nýbrž zfalšování roku 1934 na rok 1935 sám provedl za tím účelem, aby mohl průkazu dále používati až do 24. června 1396, — má oporu v doznání obžalovaného četnictvu, že sám průkaz padělal v předpokladu, že to bude přehlédnuto a nebude muset míti nový průkaz, ani si jej dáti prodloužili, a že tak učinil, když seznal, že doba platnosti průkazu již končila. Aby to mohl seznali, musel průkaz bedlivě prohlédnouti a nemohlo mu ujíti úřední razítko a podpisy starosty a velitele četnické stanice.
Závěr, že obžalovaný oním jednáním »úmyslně poškodil právo státního dohledu, že úmyslně poškodil státní kontrolu pro pohraniční styk a tím poškodil účel, jehož se státní dohled domáhá«, odůvodňuje napadený rozsudek poukazem na nejisté poměry na hranicích v době činu a na účel, který obžalovaný doznaně paděláním sledoval, aby si totiž nemusel průkaz dáti prodloužiti, nebo dáti si vyhotovili nový. Skutečně nelze připustili, aby hranice státu volně přecházely jiné osoby než ty, které dostaly přední oprávnění, a po delší dobu, než na kterou se jejich oprávnění vztahuje, a tak unikaly kontrole příslušných úřadů. To věděl, jak zjišťuje rozsudek, i obžalovaný a nepochybil proto soud, když dospěl k závěru o zlém úmyslu obžalovaného.
Na jeho závěru v tomto směru nemohlo by nic měniti ani, kdyby byl přihlížel k údajům trestního oznámení, že prodloužením průkazu na dobu delší jednoho roku nevznikly by obžalovanému vůbec žádné výlohy, poněvadž prodlužování průkazů je úplně bezplatné, a že, kdyby si byl dal vyhotoviti nový průkaz, byl by platil jen 1 Kč za tiskopis. Tím spíše měl si dáti průkaz prodloužiti nebo vystaviti nový, když to nebylo spojeno se žádnými, nebo jen s malými výlohami.
Tím, že obžalovaný průkazu k přechodu hranic skutečně použil a četnické stanici na hranicích se jím vykázal, spáchal dokonaný zločin podle § 199 d) tr. z. O beztrestný nezpůsobilý pokus by šlo jen, kdyby bylo použito prostředku k přivodění zamýšleného výšivku naprosto a bezvýjimečně nezpůsobilého (Sb. n. s. čís. 2595, 3616); že tomu tak bylo v souzeném případě, zmateční stížnost ani netvrdí a vzhledem ke způsobu přepsání číslic ani důvodně tvrditi nemůže.

Citace:

č. 5623. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 263-264.