Čís. 5490.

Obecnímu starostovi nepřísluší rozhodovati o sporných soukromoprávních zájmech obyvatelů.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1936, Zm IV 344/35.) Nejvyšší soud v trestní věci iproti M. L. a spol., obžalovaným ze zločinu násilí proti vrchnosti, odmítl zmateční stížnost obžalovaného J. L., avšak na základě 1. odst. § 35 por. nov. z úřední povinnosti zrušil rozsudek odvolacího soudu ohledně obou obžalovaných v celém rozsahu a vrátil věc vrchnímu soudu k novému přelíčení a rozhodnutí; zmateční stížnost obžalovaného M, L, poukázal na toto rozhodnutí.
Z důvodů:
S hlediska důvodu zmatečnosti podle § 385, čís. 1 a) tr. ř. stěžovatel namítá, že J. Š. neměl práva zakročiti jako obecní starosta, poněvadž šlo o ryze civilní spornou věc mezi S. W. jako majitelem jednoho pozemku a M. L. jako majitelem druhého pozemku. Skutkový stav zjištěný nižšími soudy zdá se nasvědčovati oprávněnosti této námitky, neboť podle tohoto skutkového stavu šlo o to, zda obžalovaný M, L. má či nemá právo dovoliti, aby voda s pozemku S. W. odtékala na pozemek tohoto obžalovaného, jenž dříve za odměnu 200 Kč od S. W. obdrženou takové povolení dal, později však smlouvu nedbdržel.
Soud první stolice výslovně uvedl, že J. Š. na žádost S. W. zakročil, když se přesvědčil, že obžalovaní dali za odměnu 200 Kč souhlas, aby voda tekla přes jejich pozemek.
Soud první stolice na odůvodnění svého výroku, že výkon J. Š. jako obecního starosty byl po právu, uvedl pouze všeobecně, že tento vykonával ve smyslu § 62 zák. čl. XXII/1886 úřední obecní agendu. Odvolací soud však tento svůj výrok vůbec neodůvodnil. V odůvodnění obžalovacího spisu bylo v tomto směru pouze uvedeno, že J. Š. jako obecní starosta měl nejen právo, nýbrž i povinnost zakročiti na stížnost S. W. a zjednati nápravu. K tomu dlužno však podotknouti, že pokud by šlo pouze o sporné zájmy soukromoprávní dvou obyvatel, nepřísluší obecnímu starostovi nějaká moc rozhodovací.
Pouhým citováním § 62 zák. čl. XXII/1886 v rozsudku prvního soudu nebyl též dán základ pro posouzení, zda J. Š. byl v tomto případě oprávněn zakročiti jako obecní starosta, poněvadž v onom § je pouze všeobecně řeč o vykonávání nařízení vyšších úřadů a o činnostech, které byly obcím přikázány v zákonech a nařízeních, soud však neuvedl, o jaký zákon nebo nařízení šlo snad v tomto případě.
O právech a činnostech obcí jsou dány předpisy v hlavě III. zák. čl. XXII/1886, zejména v § 21 cit. zák. čl. a proto hledíc k těmto předpisům, je třeba zkoumati a řešiti, zda byl tu případ, :spadající do oboru působnosti obecního starosty. Aby se tato právní otázka mohla řešiti, je zapotřebí nejprve na základě výslechu svědka J. Š. zjistiti skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda svědek zakročil pouze na ochranu soukromého práva S.W., či snad ve veřejném zájmu a v jakém. Pro případné další řešení viny po subjektivní stránce bylo pak zapotřebí zjistiti, zda J. Š. vysvětlil obžalovaným, že vystupuje jako obecní starosta ve vykonávání svého úřadu. Tyto úvahy týkají se též trestní věci obžalovaného J. L. a má se k nim přihlížeti též ohledně tohoto obžalovaného, a to vzhledem k ustanovení posledního odstavce § 387 tr. ř.

Citace:

Čís. 5490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 46-47.