Čís. 5687.

Nejde o údaje účiněné »za účelem soutěže« podle § 27 zákona čís. 111/1927 Sb. z. a n., jestliže nesměřovaly k tomu, aby bylo postavení zlehčovaného podniku zeslabeno v soutěži, nýbrž staly se jen ze sociálních důvodů, k hájení zájmů dělnictva organisací k tomu povolanou.
(Rozh. ze dne 24. září 1936, Zm I 728/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 7. května 1936, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin zlehčování podle § 27 zák. proti nekalé soutěži.
Z důvodů:
Neobstojí výtky učiněné rozsudku s hlediska zmatku podle § 281, č. 9 a) tr. ř.
Soud neuznal obžalovaného vinným přečinem zlehčování podle § 27 zák. proti nekalé soutěži z toho důvodu, že dospěl k závěru, že v souzeném případě není dán jeden z podstatných znaků tohoto přečinu, totiž, že údaje obžalovaného o poměrech podniku soukromého žalobce nebyly učiněny za účelem soutěže, nýbrž že protest podaný dne 4. června 1935 městské radě a obecnímu zastupitelstvu města Ř. byl podán obžalovaným jako předsedou místní odborové rady skupin a plateben svazů zastoupených v odborovém sdružení československém v Ř., uznávané organisace politické k hájení zájmů dělnictva, jen z důvodů politických, resp. sociálních. Soud zjistil v rozsudku slovné znění zmíněného protestu, jakož i že je opatřen razítkem právě uvedené místní odborové rady a podepsán obžalovaným jako předsedou.
Dále zjistil soud, že z přípisu městského úřadu v Ř. z 12. prosince 1934 místní odborové radě dělnické v Ř. plyne, že se městská rada usnesla sděliti místní odborové radě dělnické, že odborová rada bude zvláště uvědomena, aby mohla uplatňovati svoje nároky, pokud jde o zaměstnání dělnictva, bude-li příště zadána nějaká větší práce soukromému podnikateli, a že z téhož dopisu vyplývá, že odborová rada intervenovala u městského úřadu v Ř. i ohledně jiného podnikatele, totiž A. K. z Ř. a že tedy místní odborová rada byla uznávanou organisací k hájení zájmů dělnictva. Konečně zjistil soud na základě svědecké výpovědi F. R., že místní odborová rada je sdružení, které soustřeďuje různé odbory dělnictva strany sociálně-demokratické a má na starosti hájiti zájmy dělnictva, že se následkem stížností došlých na firmu soukromého žalobce usnesla odborová rada podati protest, aby soukromý žalobce nedostal práce tesařské, že tento protest předal obžalovaný jménem místní odborové rady na městském úřadě v Ř., že tento protest nebyl podán za tím účelem, aby určitá jiná firma stavbu dostala, nýbrž proto, aby soukromý žalobce, který porušoval kolektivní smlouvy, nedostal práce tesařské, případně aby na práci byli zaměstnáni odborově organisovaní dělníci strany sociálně demokratické. Těmto zjištěním soudu, učiněným na základě zmíněných průvodů, nevytýká stěžovatel žádnou z vad v § 281, č. 5 tr. ř. vylíčených.
Proto je plně ospravedlněn i po stránce logické závěr soudu opírající se o toto zjištění, že pozastavené údaje v protestu uvedené nebyly učiněny za účelem soutěže, t. j. že nesměřovaly k tomu, aby postavení zlehčovaného podniku v soutěži bylo zeslabeno, nýbrž že se staly jen z důvodů sociálních k hájení zájmů dělnictva, a to jménem organisace uznávané za oprávněnou hájiti zájmy dělnictva. Tomu nasvědčuje i okolnost, že soukromý žalobce podle nenapadených, příp. bezvadných zjištění rozsudkových skutečně nedodržoval kolektivní smlouvy a snižoval vždy mzdy dělnictva, kteréžto hmotné poškozování dělnictva bylo zřejmě důvodem k podání protestu.
Pokud pak soukromý žalobce teprve ve zmateční stížnosti tvrdí, že odborová rada dělnická právně neexistuje a nenáleží jí ochrana dělnických zájmů, stačí uvésti, že toto tvrzení je novotou, k níž v řízení zrušovacím nelze míti zření. Měl-li soukromý žalobce pochybnosti o právní povaze odborové rady dělnické a o tom, je-li tato jako taková oprávněna hájiti dělnické zájmy, bylo na něm, aby v tomto směru učinil příslušné návrhy. Opominutí toto nemůže doháněti teprve v řízení zrušovacím, když soud na základě výsledků hlavního přelíčení bezvadně zjistil, že místní odborová rada byla uznávanou organisací k hájení zájmů dělnictva. Soud pak výslovně zjistil, že údaji v protestu, pokud byla prokázána jejich nepravdivost, mohla býti firma soukromého žalobce poškozena i přes to, že protest byl podán již po zadání prací soukromému žalobci, a že obžalovaný byl si vědom jejich nepravdivosti a jich způsobilosti poškoditi podnik soukromého žalobce. Než přes to právem uznal soud, že skutková podstata přečinu zlehčování není tím ještě naplněna, když není zároveň dán též další podstatný zákonný znak, že údaje byly učiněny za účelem soutěže, jak bylo již nahoře dovozeno. Ze zjištěného stavu nelze pak důvodně usuzovati ani na to, že by se v souzeném případě pod hájením zájmů dělnictva skrýval zároveň aspoň zastřeně soutěžní účel.
K úplnosti se podotýká, že podle souhlasného tvrzení stran byl obžalovaný pro obsah inkriminovaného protestu žalován soukromým žalobcem pro urážku na cti u okresního soudu v Ř. a že tato trestní věc byla skončena prohlášením obžalovaného, že výroky odvolává. Kdyby tato trestní věc byla skončena pravoplatným rozsudkem (zda se tak skutečně stalo a jaký byl obsah rozsudku, není zjištěno), nebylo by přípustno, aby obžalovaný pro týž čin byl znovu souzen, aniž by byla porušena zásada »ne bis in idem« (r. č. 3824 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 5687. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 395-397.