Čís. 5655.

Obecní strážník, pokud vykonává dozor nad vězni v obecní věznici, je veřejným, úředníkem ve smyslu § 461 tr. zák.
Využije-li tohoto svého postavení k tomu, aby uvězněná žena strpěla jeho pohlavní styky s ní, dopouští se přečinu zneužití úřední moci podle § 475 tr. zák., nikoli pouhého přestupku útisku podle § 1 zákona čís. 309/1921 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 2. července 1936, Zm IV 253/36.) A. P-ová si odpykávala v obecní věznici v Ch. trest. Obžalovaný J. V., přísežný obecní strážník, jemuž byl svěřen dozor nad vězni, zavedl uvězněnou A. P-ovou dvakrát v noci z cely na strážnici, povalil ji na postel a vykonal na ní soulož. A. P-ová se mu příliš nebránila, ježto věděla, že by se nedovolala pomoci — byla s obžalovaným v budově sama — a též proto, že obžalovaný byl dozorcem, jemuž byla podrobena. Obžalovaný nepoužil vůči ní žádného většího násilí, nebil ji, ani jí nevyhrožoval, jen v prvém případě jí zakryl ústa, aby nemohla křičeti. Soud prvé stolice uznal obžalovaného vinným dvojnásobným zločinem násilného smilstva podle § 232, odst. 2, § 235, odst. 2 tr. zák. v úvaze, že obžalovaný užil vylíčeným způsobem takového stavu A. P-ové, v němž nemohla projeviti svou vůli a brániti se, k tomu, aby s ním mimo manželství pohlavně obcovala. Odvolací soud však kvalifikoval trestný čin obžalovaného jako dvojnásobný přečin zneužití úřední moci podle § 475 tr. zák.
Nejvyšší soud zmateční stížnosti obžalovaného zčásti odmítl, zčásti ji zamítl.
Z důvodů:
Důvod zmatečnosti podle § 385, č. 1 a) tr. ř. uplatňuje stěžovatel námitkou, že skutková podstata přečinu podle § 475 tr. z. není dána proto, že subjektem tohoto trestného činu může býti jen takový veřejný úředník, který je následkem své úřední moci oprávněn použíti v určitém směru donucení, a jen pokud se týká toho donucení, které patří do jeho oboru působnosti. Takovým úředníkem nebyl obžalovaný, který jako obecní strážnik neměl žádného disposičního práva nad poškozenou a neprováděl proti ní žádný úřední výkon. Proto má stěžovatel za to, že by jeho trestný čin mohl býti kvalifikován jen jako přečin vydírání nebo přestupek útisku. Z toho je zřejmo, že stěžovatel má na mysli důvod zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř. Zmateční stížnost však není v tomto bodě odůvodněna. Skutková podstata přečinu vydírání podle § 350 tr. z. nepřichází již proto v úvahu, že se k jejímu naplnění vyžaduje jednání směřující k opatření majetkového prospěchu, ať již pro pachatele samého nebo pro někoho jiného. Takový účel však jednání obžalovaného nemělo.
Avšak ani ve druhém směru — že by šlo o pouhý přestupek útisku podle § 1 zák. č. 309/1921 Sb. z. a n. — nelze stěžovateli přisvědčiti. Obžalovaný byl jako obecní strážník pověřen dozorem nad věznicí města Ch. a tím i dohledem nad vězni v této obecní věznici uvězněnými. Je bezpochybné, že zřízení a udržování obecní věznice a dozor nad osobami v ní uvězněnými je vrchnostenským úkolem obce, který obec provádí zařízeními a orgány k tomu zvlášť určenými. Byl proto i obžalovaný podle své služby povinný vykonávati vrchnostenské úkoly obce a byl tedy veřejným úředníkem ve smyslu § 461 tr. z. Jeho povinností jako dozorce vězňů bylo nejen dbáti toho, aby ohledně uvězněných osob byly dodrženy všechny zákonné předpisy, tedy zejména aby trest byl řádně vykonáván a aby se uvězněné osoby podrobily vězeňskému řádu, ale i toho, aby výkon trestu nebyl ničím rušen a aby bylo zabráněno každému nepříslušnému zásahu do výkonu trestu, a tedy také, aby uvězněné osoby byly chráněny proti každému nepřípustnému jednání osob cizích. Stěžovatel snad nepochybuje o tom, že bylo jeho povinností, aby zabránil každému pohlavnímu styku uvězněné poškozené s kýmkoliv. Příslušela tedy obžalovanému z důvodu jeho úředního postavení moc nad osobou poškozené. Zneužil-li však této své úřední moci k tomu, aby se sám mohl stýkati pohlavně s uvězněnou poškozenou, zneužil své úřední moci k tomu, aby poškozenou proti právu přinutil, aby tyto pohlavní styky trpěla. Vykazuje tedy jeho čin, za vinu mu kladený, všechny náležitosti skutkové podstaty přečinu podle § 475 tr. z. a správně byl proto vzhledem k ustanovení § 95 tr. z. jeho čin podřaděn pod toto ustanovení trestního zákona a nikoliv pod ustanovení pouhého přestupku útisku podle § 1 zák. č. 309/1921 Sb. z. a n.

Citace:

Čís. 5655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 320-322.