Čís. 5508.

Konal-li soud hlavní přelíčení podle zákona čís. 8/1924 Sb. z. a n. v nepřítomnosti obžalovaného, ač obžalovaný nebyl ve smyslu § 1, č. 2 tohoto zákona vyslechnut o celém obsahu obvinění, je řízení i rozsudek zmatečný podle § 384, čís. 6 tr. ř.
(Rozh. ze dne 7. února 1936, Zm IV 345/35.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti G. I., obžalovanému pro zločiny krádeže, následkem zmateční stížnosti obžalovaného z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti uvedeného pod bodem 6. § 384 tr. ř. zrušil rozsudky obou soudů nižších stolic, pokud byl jimi obžalovaný uznán vinným a odsouzen, a to i s hlavním líčením jim předcházejícím, a uložil soudu první stolice, aby při novém líčení znovu ve věci rozhodl.
Důvody:
Proti rozsudku vrchního soudu ohlásil obžalovaný zmateční stížnost do viny a trestu, kterou též písemně odůvodnil.
Zkoumaje věc shledal nejvyšší soud, že hlavní líčení u krajského soudu v U., konané dne 12. června 1934, bylo provedeno v nepřítomnosti obžalovaného přes to, že nebyly splněny všechny podmínky stanovené zákonem z 11. prosince 1923, č. 8 Sb. z. a n. z r. 1924.
Podle 2. bodu § 1 tohoto zákona může býti při splnění ostatních podmínek stanovených v tomto paragrafu konáno hlavní líčení u krajského soudu v nepřítomnosti obžalovaného jen tehdy, byl-li obžalovaný v předběžném řízení vyslechnut soudem o celém obsahu obvinění. Obžalovaný byl podle obsahu spisů zadržen policejním komisařstvím v M. jako podezřelý ze spáchání sedmi zločinů krádeže a dodán 3. ledna 1932 do prozatímní vazby okresnímu soudu tamže, aniž bylo zároveň podáno bližší trestní oznámení o těchto krádežích. Okresním soudem byl G. I. vyslechnut dne 4. ledna 1932 jen na základě zmíněného předběžného oznámení, které žádná bližší data o krádežích, z nichž byl podežříván, neobsahovalo. Za dalšího stopování, provedeného okresním soudem na základě později došlého policejního hlášení, nebyl obžalovaný o jednotlivých krádežích, z nichž byl podezříván a později též obžalován, vůbec vyslechnut — kromě konfrontace s jedinou poškozenou, J. G., která ho usvědčovala z krádeže uvedené pod bodem D VII obžalovacího spisu. Obžalovaný nebyl tedy v předběžném řízení vyslechnut soudem o celém obsahu obvinění. Proto nesmělo býti proti němu konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti podle bodu 6. § 384 tr. ř., čehož je podle posledního odstavce tohoto paragrafu dbáti z povinnosti úřední.

Citace:

Čís. 5508. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 78-79.