Čís. 5599.

Okolnost, že státní dráhy jsou po stránce hospodářské vedeny jako obchodní podnik, nemění nic na tom, že jejich podnikání je i při tom státním úkolem veřejné správy; jejich úředníci, kteří plní tyto úkoly podle svého úřadu, své služby nebo podle zvláštního pověření, jsou veřejnými úředníky ve smyslu § 461 tr. zák.
(Rozh. ze dne 13. května 1936, Zm IV 145/36.)
Odvolací soud změnil zprošťující rozsudek soudu prvé stolice a uznal obžalovaného F. V. vinným ve smyslu obžaloby zločinem zpronevěry v úřadě podle § 462, odst. 1 tr. zák. Činu toho se dopustil obžalovaný tím, že si jako pokladník železniční stanice přivlastnil vícekráte, ale v jednom úmyslu ze staniční pokladny, kterou spravoval, 1186 Kč.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného částečně odmítl, částečně ji zamítl.
Z důvodů:
Stěžovatel uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 385, č. 1 c) tr. ř. a žádá osvobození proto, že zástupce ČSD vzal zpět soukromý návrh, který stěžovatel považuje za nutný podle předpisu § 343 tr. z., ježto státní železnice jsou obchodním podnikem. Tím naznačuje, že považuje zpronevěru spáchanou jejich úředníkem za obecnou zpronevěru podle § 355 tr. z., neboť jenom při této platí podle § 358, odst. 3 tr. z. ustanovení § 343 tr. z. Avšak ta okolnost, že státní dráhy jsou vedeny podle zák. č. 404/1922 Sb. z. a n. a podle vl. nař. č. 206/1924 Sb. z. a n. po stránce hospodářské jako obchodní podnik, nemění nic na tom, že jejich podnikání zůstává í při tom státním úkolem veřejné správy a jejich úředníci, kteří tyto úkoly plní podle svého úřadu, své služby neb zvláštního pověření, jsou veřejnými úředníky podle § 461 tr. z., za něž byli železniční zaměstnanci při aplikování trestních zákonů též výslovně prohlášení v § 2, č. VI zák. čl. XVII:1914; na tomto ustanovení zákona nebylo cit. zákonem a nařízením, ani nař. č. 16/1927 Sb. z. a n., nic změněno, pokud jde o postavení zaměstnanců železničních jako veřejných úředníků v oboru trestního práva. Zpronevěra jimi spáchaná v této jejich vlastnosti spadá tudíž pod ustanovení § 462 tr. z., při kterémž trestném činu se soukromý návrh nevyžaduje a vyjádření zástupce ČSD o tom učiněné pro otázku trestnosti nemá významu.

Citace:

č. 5599. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 225-225.