Čís. 5602.Pokud stíhá řidiče auta zavinění podle § 335 tr. zák., jde-li o jízdu při úředně schváleném závodu k osvědčení rychlosti a spolehlivosti vozidel a řidičské dovednosti.(Rozh. ze dne 15. května 1936, Zm II 169/36.)Obžalovaný F. T. se zúčastnil jako řidič se spolujezdcem F. K. automobilového závodu »Tisíc mil československých«. Ve velmi nebezpečném úseku závodní dráhy (v ostré zatáčce) u V. M. nedbal obžalovaný toho, že jeho vozidlo má vadu na pneumatice a že v důsledku toho sjelo do silničního příkopu, nýbrž pokračoval nepřiměřenou rychlostí v závodě, snaže se dostati se zase na trať. Při tomto pokusu však neovládl auto, jež se vzpřímilo a třikrát převrátilo; obžalovaný vypadnuv z auta neutrpěl zranění, kdežto jeho spolujezdec F. K. byl vozidlem přimáčknut a usmrcen.Soud prvé stolice uznal obžalovaného F. T. vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zrna teční stížnost obžalovaného.Z důvodů:Stížnost neobstojí ani po stránce hmotněprávní. Je připustiti, že povinnosti a odpovědnost řidiče silostroje nelze v případě jízdy závodní, jde-li o úředně schválený závod k osvědčení rychlosti a spolehlivosti vozidel a dovednosti řidičské, posuzovati s hlediska obyčejného řidiče auta jedoucího za dopravních poměrů normálních a podrobeného normálním předpisům a požadavkům opatrnosti, pokud při takovém závodu různá opatření chrání obecenstvo proti ohrožení závodními vozidly (viz rozh. čís. 5124 Sb. n. s.). Vyplývá to již z toho, že pro trestní právo nemá významu takové nebezpečí čili ohrožení, jež je právním řádem buď výslovně nebo jakožto sociálnímu významu činu přiměřené (adekvátní) aspoň mlčky dovoleno. Jde v takovýchto případech o t. zv. »normální míru nebezpečí« čili o »přípustné risiko« a nejedná protiprávně, kdo se pohybuje jen v mezích tohoto přípustného risika (Miřička, Trestní právo hmotné, str. 66, Kallab, Trestní právo hmotné, str. 50, 51, Rittler: Lehrbuch des öster. Strafrechtes, str. 154, Foltin, Grundzüge des čsl. Strafrechtes, str. 52). Není pak pochybné, že při takovém státem čili právním řádem dovoleném sportovním podnikání, jakým je automobilový závod uvedeného druhu, je již předem počítati se zvýšeným přípustným risikem a nelze tu proto beze všeho použiti normálních předpisů o automobilové jízdě (rychlost, řezání zatácéc a pod.).Leč tím není řečeno, že je v takových případech řidič automobilu zbaven veškeré odpovědnosti vůči statkům právním řádem chráněným, jako by tu — nehledíc k ochraně obecenstva, o níž byla již řeč — vůbec pominula platnost ustanovení §§ 335, 337 tr. z. (rozh. čís. 3460 Sb. n. s.); jsouť pravidla a předpisy, jimiž je vázán i závodní jezdec vůči soutěžitelům, a platí to najmě tehda, vzal-li řidič do auta jinou osobu a převzal-li tím zvláštní odpovědnost za její život a zdraví (rozh. čís. 4817 Sb. n. s.). Při tom je lhostejno, že se ona osoba v nebezpečí dobrovolně vydala, je-li podle ustálené judikatury dokonce přímá spoluvina ohrožené osoby na konkrétním úrazu pro otázku viny pachatelovy bez významu.Uváží-li se pak, že obžalovaný v souzeném případě podle rozsudkových zjištění pokračoval ve své jízdě se značnou rychlostí, ačkoli si uvědomil nastalou vadu na pneumatice, a že dostav se v nebezpečné zatáčce s autem do příkopu, auto ani nyní nezastavil, nýbrž se pokusil dostali je zase na silnici a v jízdě pokračovali, a to vše, ačkoli stěžovatel, mající v autě spolujezdce, jel již před nebezpečnou zatáčkou nejistě a klikatě a byl takto na vadný stav auta ještě vzlášť upozorněn, nejde tu již o pouhé dovolené zápolení o největší rychlost, jak by odpovídalo účelu, podstatě a zařízení automobilového závodu, nýbrž o zjevné překročení onoho přípustného risika, o němž byla již řeč.Stížnost není proto v právu, pokud s hlediska zmatku čís. 9 a) [nesprávně i b)] § 281 tr. ř. má za to, že okolnost, že šlo o úraz při závodě, zprošťuje obžalovaného viny v souzeném případě.