Čís. 5489.

Pro zločinnou kvalifikaci podle § 186 a) tr. zák. nestačí, byly-li krádeže, k nimž se podílnictví nese, pouhými přestupky a je-li u hlavního pachatele zločinná kvalifikace založena jen na § 173 tr. zák. důsledkem spojem s dalšími krádežemi, na něž se podílnictví ani nevztahuje. Jde-li však o více útoků podílnictví, nelze kvalifikaci § 186 a) tr. zák. založiti na takových útocích podílníkových, které byly spáchány v době, kdy zločinná kvalifikace krádeže nebyla ještě opodstatněna, neboť v případech § 186 a) tr. zák. sčítací zásada neplatí.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1936, Zm I 31/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného F. Z. do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 12. listopadu 1935, jímž byli obžalovaní F. Z, a K. B. uznáni vinnými zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. z., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části, a to nejen u obžalovaného F, Z., nýbrž podle § 290, odst. 1 tr. ř. též u K. B. a Vrátil věc naliézacímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaného F. Z., dovolávající se důvodů zrna- tečnosti podle § 281, č. 5, 9 a) tr. ř. a zřejmým poukazem i podle č. 10, nelze upříti úspěch.
Nalézací soud uznal stěžovatele vinným zločinem podílnictví na krádeži podle § 185, 186 a), b) tr. z., poněvadž podle rozsudkového enunciátu na sebe převedl a prošantročil ukradené věci, a to kabel v ceně 3335 Kč 87 h a dva stany v ceně 590 Kč, tudíž v hodnotě 2000 Kč přesahující, při čemž mu bylo z hodnoty věci a z příběhu povědomo, že krádež byla spáchána způsobem takovým, který ji činí zločinem. V důvodech, zjišťuje rozsudek po stránce objektivní, že neznámí pachatelé odcizili v únoru a v březnu 1935, tudíž zřejmě postupně z uzamčeného skladiště firmy M. uvedené věci v ceně převyšující 2000 Kč a že stěžovatel jakož i spoluobžalovaný K. B. rozprodali části kabelu a stany. Na základě toho dospěl nalézací soud ku přesvědčení, že obžalovaní na sebe převedli a prošantročili věci z krádeže více spoluzloději spáchané v ceně přes 2000 Kč.
Právem vytýká zmateční stížnost v příčině kvalifikace § 186 b) tr. z. s hlediska zmatku č. 5 § 281 tr. ř., že nalézací soud takto vůbec neodůvodňuje zjištění, že věci, ohledně nichž stěžovatel byl uznán vinným, měly cenu 2000 KČ přesahující, neboť rozsudek zjišťuje jen prodej stanů v ceně 590 KČ a částí kabelu. Podle výpovědi svědků šlo jen o menší části kabelu. Z čeho soud čerpá přesvědčení, že stěžovatel na sebe převedl a prošantročil takové množství kabelu, že cena s připočtením dvou stanů přesahuje 2000 Kč, není z rozsudku zjevno. Trpí tudíž rozsudek po této stránce zmatky neúplnosti a nedostatku důvodů podle č. 5 § 281 tr. ř.
Leč rozsudek v příčině kvalifikace § 186 a) tr. z. po stránce objektivní ani nezjišťuje, že věci pocházely z takové krádeže, která by byla podle ceny ukradených věcí a podle způsobu provedení zločinem. Rozsudek zjišťuje sice, že krádež byla spáchána více spoluzloději na věcech uzamčených, předpokládá však, jak svrchu uvedeno, že věci byly ukradeny postupně, a nezjišťuje, že při onom útoku neb oněch útocích, z nichž pocházely věci stěžovatelem na něho převedené a zašantročené, byly ukradeny věci v ceně 500 Kč přesahující. Rozsudek tudíž nevylučuje, že věci, o něž jde, pocházely z útoků, které by samy o sobě byly pouze přestupky krádeže a které by bylo neznámým pachatelům přičítati jako zločin podle § 173 tr. z. jen ve spojení s jinými krádežemi, z nichž stěžovatel nic na sebe nepřevedl.
Pro zločinnou kvalifikaci podílnictví podle § 186 a) tr. z. však nestačí, byly-li krádeže, k nimž se podílnictví nese, pouhými přestupky a je-li u hlavního pachatele zločinná kvalifikace založena jen na použití § 173 tr. z. důsledkem spojení s dalšími krádežemi, na něž se podílnictví ani nevztabuje (srov. Altmann, Komentář I., str. 526, rozh. víd. zruš. soudu č. 476 Oe. R.). Jde-li však o více útoků podílnictví, nelze kvalifikaci § 186 a) tr. z. založili na takových útocích podílníkových, které byly spáchány v době, kdy zločinná kvalifikace krádeže ještě nebyla opodstatněna, neboť v případech § 186 a) tr. z. neplatí na rozdíl od § 186 b) tr. z. zásada sčítací (viz rozh. čís. 5280 Sb. n. s.).
Kdyby na příklad někdo odcizil v roce 1932 700 Kč, v roce 1933 zase 700 Kč a v roce 1934 znovu 700 Kč a kdyby podílník v roce 1934 po spáchání třetí krádeže převedl na sebe z každé z těchto tří krádeží nějaké částky, spáchal by — samozřejmě za předpokladů subjektivní skutkové podstaty — zločin podílnictví podle §§ 185, 186 a) tr. z., neboť v době podílnictví zakládaly jednotlivé krádeže se zřetelem k § 173 tr. z. již zločin a útoky podílnictví vztahovaly se ke všem těmto krádežím (viz první větu předchozího odstavce).
Kdyby však podílník z uvedených částek po 700 Kč převedl na sebe hned po spáchání každé jednotlivé krádeže nějakou částku z ní pocházející, nemohlo by to opodstatniti zločinnou kvalifikaci podle § 186 a) tr. z., byť i pachatel měl o celém objektivním ději patřičné vědomí; neboť v prvních dvou případech netvořil hlavní čin vůbec ještě zločin a třetí útok podílníkův nemůže býti zločinem podle § 186 a) tr. z. proto, že krádež poslední stala se zločinem jenom podle § 173 tr. z. spojením s takovými krádežemi, k nimž se tento poslední útok podílnictví nevztáhuje. Tento poslední útok podílnictví nemůže se však státi zločinem ani hledě k dřívějším dvěma útokům podílnictví, poněvadž, jak již svrchu uvedeno, sčítací zásady § 173 tr. z. nelze použiti na útoky podílnictví, leda v případech § 186 b) tr. z. (viz 2. větu odst. 5).
Nezjistil tudíž nalézací soud ani po stránce objektivní zákonných předpokladů pro zločinnou kvalifikaci podle § 186 a) tr. z. Rozsudek je proto v tomto směru stižen hmotněprávním zmatkem č. 10 § 281 tr. ř. stížností zřejmým poukazem důvodně uplatňovaným.

Citace:

Čís. 5489. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 44-46.