Čís. 5631.

Zavinění filmového režiséra po rozumu §§ 335, 337 tr. zák., dovolil-li, aby statista seděl u stolu umístěného v prostoru, jímž projížděl nikým neřízený parní válec a drtil překážky v cestě mu jsoucí.
(Rozh. ze dne 10. června 1936, Zm I 202/36.) Obžalovaný, režíruje film, a to scénu znázorňující paniku obecenstva v zahradní restauraci, do níž vjel nikým neřízený parní silniční válec, dopustil, aby nezkušený a po prvé ve filmu hrající statista A. M. zaujal místo u stolu přímo tam, kudy měl parní válec vjeti do zahrady, drtiti překážky a porážeti stoly. A. M. byl parním válcem zachycen a usmrcen. Soud prvé stolice uznal obžalovaného vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného.
Z důvodů:
Okolnost, jež byla nalézacím soudem uvážena, na kterou stížnost ve svých vývodech poukazuje, totiž, že se M. při dřívějších zkouškách bez závady vzdálil se svého místa, je pro posouzení věci nerozhodná, neboť šlo o zkoušky, při nichž silniční parní válec jezdil jen ku plotu, před nímž zastavil. Nalézací soud i tuto okolnost bere v počet a správně usuzuje, že stěžovatel, který věděl, že parní válec při zkoušce na ostro bude drtiti překážky, porážeti stoly, musel si uvědomiti, že za těchto nebezpečných okolností může přes předchozí zkoušky velmi snadno dojiti k nehodě, že může z různých příčin nastati zmatek v davu, který měl hráti tak, aby to vypadalo jako panika, že může snadno někdo upadnouti, nebo býti druhým poražen, že může klopýtnouti o překážky, nebo může býti sražen k zemi padajícími kulisami. Zkouškami, při nichž parní válec nevjel do zahrady, nebyly, jak správně usuzuje nalézací soud, vyčerpány všechny možnosti nebezpečí, které byly předvídatelné při zkoušce na ostro.
Místo, kde seděl M., bylo pro jeho tělesnou bezpečnost krajně nebezpečné, poněvadž bylo v prostoru, kudy měl projeti nikým neřízený parní válec. To plyne již z povahy věci, neboť silniční parní válec měl podle disposic daných stěžovatelem drtiti překážky v cestě mu jsoucí, tedy poraziti i stůl, v jehož čele seděl M. a projeti tímto prostorem a v kritické době neměl býti a také ve skutečnosti nebyl rovněž podle disposic stěžovatelových nikým řízen, neboť podle formálně bezvadného rozsudkového zjištění bylo s řidičem válce umluveno, aby se, až se stroj rozjede, v budce schoval, aby se nedostal do filmu, poněvadž podle libreta válec měl najeti bez řidiče. Za tohoto stavu věci nebylo ani třeba posuzovati věc i s hlediska § 2 vyhlášky místodržitele č. 77/1875 z. z. pro Čechy, pokud se týče vyhlášky č. 19/1884 z. z. pro Čechy.
I subjektivní stránka inkriminováného přečinu byla v napadeném rozsudku správně vyřešena. Stěžovatel mohl již při obecné míře pozornosti a pečlivosti, jakou lze požadovati od každého člověka průměrného rozhledu, postřehnouti, že z jeho jednání může nastati konkrétní nebezpečí pro tělesnou integritu komparse M. Při patřičné pozornosti a dbalosti nemohlo mu ujíti nebezpečné umístění M. u stolu v prostoře, kudy měl nikým neřízený parní válec projeti, a tím konkrétní ohrožení tělesné integrity M. z jednání, které předsevzal. Obraz celé budoucí události, jež pak vedla k trestnému výsledku, byl stěžovatelem předvídatelný a je proto i subjektivní složka inkriminovaného přečinu naplněna. Předpoklad stěžovatelův, že se M., jehož možné ohrožení stěžovatel předvídal, pokud se týče předvídati mohl, po rozjetí válce od stolu včas vzdálí, neruší, nýbrž přímo předpokládá předvídání nebezpečné povahy jednání. Okolnost, že se ostatním hercům, zejména též herci S. nic nestalo, je pro posouzení věci zcela lhostejná. Stěžovatele nemůže vyviniti případné spoluzavinění M., že včas od stolu nevstal a neutekl stranou, jak to učinil S.
Stěžovatel tvrdí, že, ježto M. po předchozích zkouškách ,od stolu vykázal, poněvadž film kazil, mohl předpokládali, že se M. již k tomuto stolu nevrátí. Než ani tato okolnost nemůže stěžovatele vyviniti, neboť stížnost sama připouští, že stěžovatel před početím zkoušky na ostro, při níž došlo k úrazu, viděl seděti M. u zmíněného stolu, že ho tam však nechal, poněvadž vše bylo již k filmování přichystáno a stěžovatel, jenž měl potíže se slunečním osvětlením, nemohl již filmování zdržovati opětovným vykazováním M, V rozsudku zjištěné poukazy, které stěžovatel dal komparsům před vjetím silničního parního válce do zahrady, aby se dali na útěk dříve, než parní válec najede na zahradní plot, nelze pokládali za dostatečné bezpečnostní opatření, čelící vhodným způsobem hrozícímu nebezpečí. Nebylo by jím ani ve stížnosti tvrzené poučení komparsům, aby se před válcem a před případnými jinými poráženými předměty uchýlili do bezpečí.
Pokud se zmateční stížnost s hlediska zmatku podle § 281, čís. 10 tr. ř. snaží dovoditi, že nešlo o okolnosti zvláště nebezpečné, stačí jí odvětiti, že nalézací soud pečlivě hodnotil celkovou situaci, dané poměry a zvláštní okolnosti při nehodě se zběhnuvší a správně usoudil, že jízda se silničním parním válcem nikým neřízeným za situace v rozsudku zjištěné dála se za zvláště nebezpečných okolností, které plně odůvodňují, aby trestný čin obžalovaného byl posuzován i podle ustanovení § 337 tr. z.

Citace:

č. 5631. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 276-278.