Čís. 5677.

Pouhé hlášení smyšlené krádeže četnictvu je toliko přípravným jednáním k podvodu na pojišťovny, není-li zjištěno, že oklamání četnictva směřovalo nebo vůbec mohlo směřovati k nějakému jednání, jež mělo poškoditi pojišťovnu.
(Rozh. ze dne 17. září 1936, Zm I 374/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného K. Š. do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 24. února 1936, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonaného podvodu, zrušil rozsudek v odpor vzatý co do stěžovatele jako zmatečný a vrátil věc témuž soudu nalézacímu, by v rozsahu zrušení o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti obžalovaného K. Š. nelze upříti oprávnění, pokud, dovozujíc nedostatek podvodného úmyslu, poukazuje k tomu, že tento obžalovaný podle zjištění napadeného rozsudku pojišťovně, u níž byl proti krádeži pojištěn, krádež vůbec neohlásil, a tudíž zřejmým poukazem namítá, že jeho vnější počínání, vedené zmíněným zlým úmyslem, nepřestoupilo dosud meze pouhého přípravného jednání (§ 281, č. 9 a) tr. ř.). Podvodu se podle § 197 tr. z. dopouští, kdo lstivým předstíráním nebo jednáním uvede někoho v omyl, jímž tento, nebo jiná osoba má utrpěti škodu na svém majetku nebo na svých právech. Při tom je podvod dokonán již pouhým uvedením v omyl, aniž je třeba, aby nastala škoda. Nepodaří-li se pachateli uvedení v omyl, jde o pokus podvodu. Tento vyžaduje proto, aby se pachatel lstivým předstíráním nebo jednáním pokusil uvésti druhého v omyl. V souzeném případě soud zjistil, že obžalovaný K. Š. pojišťovně, u níž byl pojištěn, krádež vůbec nehlásil, tudíž o náhradu se u ní neucházel. Podle ustanovení § 197 tr. z. nemusí ovšem osoba, kterou pachatel uvádí v omyl, býti totožná s osobou, která má utrpěti škodu, a napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný K. Š. oznámil proti pravdě četnictvu, že mu byly odcizeny kůže za 3900 Kč, uznává obžalovaného K. Š. vinným, že jednal v úmyslu uvésti lstivým předstíráním a jednáním v omyl četnictvo a pojišťovnu. I tak je však odsuzující výrok právně mylný, protože při podvodu musí zamýšlená škoda vzniknouti z jednání oklamané osoby, k němuž ji pachatel přiměl lstivým předstíráním nebo jednáním, a to buď této osobě samé, nebo osobě třetí. V souzeném případě však nebylo rozsudkem zjištěno, ani nevyšlo na jevo ze spisu, že oklamání četnictva směřovalo a vůbec mohlo směřovati k nějakému jednání, jež mělo poškoditi pojišťovnu. Kdyby byl obžalovaný K. Š. snad hlásil udánlivou krádež na př. místnímu zástupci pojišťovny a pod., mohlo by jíti o uvedení v omyl, jímž měla pojišťovna utrpěti škodu. Pouhé hlášení udánlivé krádeže četnictvu nepřestupovalo by však ještě meze přípravného jednání, které je beztrestné. Odsuzujícím výrokem pro pokus podvodu porušen byl proto zákon v otázce, zda zjištěné jednání obžalovaného K. Š. je zločinem, resp. trestným činem před soud příslušejícím.
Zmateční stížnosti obžalovaného K. Š. bylo proto vyhověno a napadený rozsudek zrušen. Ovšem zrušovací soud nemohl rozhodnouti ve věci samé, poněvadž nalézací soud, vycházeje z uvedeného mylného právního hlediska, že stačí uvedení v omyl četnictva, se výslovně nezabýval otázkou, zda obžalovaný K. Š. skutečně nehlásil pojišťovně udánlivou krádež (podle trestního oznámení doznali oba obžalovaní četnictvu, že oznámili již pojišťovnám, že byli okradeni). Na nalézacím soudu bude, aby, neshledá-li v jednání obžalovaného K. Š. skutkovou podstatu zločinu nedokonaného podvodu, posuzoval je s hlediska přestupku podle §§ 205, 461 tr. z. (křivá výpověď před četnictvem).

Citace:

Čís. 5677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 377-378.