Čís. 5485.

Doručování soudních rozhodnutí pro soukromou stranu, i kdyby měla více právních zástupců, může se konati jen jednomu z nich; v žádosti strany, aby soudní rozhodnutí byla doručována jejímu nově ustanovenému právnímu zástupci, je implicite obsažena i žádost, aby dřívější právní zástupce byl z doručování vyloučen.
Nejvyšší soud může sám řešiti právní otázku, zda se obžalovanému podařil důkaz pravdy, přezkoumal-li odvolací soud skutková zjištění soudu prvé stolice; nevadí, nepřezkoumal-li i zmíněnou otázku právní.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1936, Zm IV 562/35.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti R. K., obžalovanému z přečinu pomluvy, zmateční stížnosti soukromého žalobce zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
Zmateční stížnost soukromého žalobce, jež uplatňuje důvod zmatku podle § 385, č. 1 c) tr. ř., napadá především výrok odvolacího soudu, že obžalovací spis byl soukromým žalobcem opožděně podán a že proto měl býti odmítnut. V tomto bodě dlužno zmateční stížnosti přisvědčiti.
Soukromý žalobce ustanovil nejprve svým právním zástupcem advokáta Dr. I. E., avšak později za trestního řízení, totiž dne 9. prosince 1929 oznámil soudu, že svým právním zastoupením pověřil advokáta Dr. A. G., a zároveň žádal, aby tento jeho zástupce byl o všech lhůtách a usneseních v trestním řízení uvědomován, čímž poukázal na ustanovení § 79, odst. 2 tr. ř. Podle tohoto prohlášení a vzhledem k tomu, že doručování soudních rozhodnutí pro soukromou stranu, i kdyby měla více právních zástupců, nemůže se konati vícekráte, byla v žádosti, aby soudní rozhodnutí byla doručována nově ustanovenému právnímu zástupci, implicite obsažena i žádost, aby dřívější právní zástupce soukromého žalobce byl z doručování vyloučen. Proto výrok vyšetřujícího soudce ze dne 24. ledna 1930, kterým byl soukromý žalobce vyzván, aby ve lhůtě 15-ti denní podal obžalovací spis anebo navrhl doplnění doka- zování, neměl býti pro soukromého žalobce doručen k rukám advokáta Dr. I. E. Doručení k rukám tohoto advokáta nebylo tedy platné a poněvadž jinak podle obsahu trestních spisů výrok vyšetřujícího soudce ze dne 24. ledna 1930 nebyl vůbec nově ustanovenému právnímu zástupci soukromého žalobce Dru G. doručen a tento se dověděl u soudu o shora uvedeném výroku teprve dne 17. února 1930, obžalovací spis však byl podán dne 21. února 1930, je mylný názor odvolacího soudu, že tento obžalovací spis byl podán opožděně a že měl býti odmítnut a trestní řízení zastaveno. Tento odvolacím soudem uvedený důvod zproštění tedy neobstojí a nutno přezkoumati tento trestní případ ve věci samé. Takovému přezkoumání nepřekáží, že odvolací soud nepřezkoumal výrok soudu první stolice, že se obžalovanému podařil důkaz pravdy, s právního hlediska, neboť odvolací soud přezkoumal skutková zjištění soudu: první stolice, která byla odvoláním napadena, a výslovně uvedl, že je přejímá, takže nejvyšší soud může na tomto skutkovém podkladě sám řešiti právní otázku, zda se obžalovanému důkaz pravdy podařil, jak to uznal soud první stolice.

Citace:

Čís. 5485. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 34-35.