Čís. 5652.Přesná stylistická úprava tiskové opravy není předepsána.Předpis druhé věty prvního odstavce § 11 a čtvrtého odstavce § 11 zákona čís. 126/1933 Sb. za n. o obsahu tiskové opravy nebrání, aby ji opravovatel upravil samostatně stylisticky v mezích rozsahu dovoleného v § 11, odst. 6, § 13, čís. 2 tohoto zákona.Neopravňuje proto odpovědného redaktora odepříti uveřejnění tiskové opravy, vyslovil-li žadatel v úvodní větě opravy požadavek za její uveřejnění, odvolav se na příslušný zákonný předpis, a připojil-li na jejím konci datum ke svému jménu.(Rozh. ze dne 30. června 1036, Zm I 666/36.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na zachování zákona takto právem: Usnesením okresního soudu trestního v Praze ze dne 11. října 1935, č. j. T IV 2445/35-4, jímž byla zamítnuta žádost Dr. V. B., advokáta v P., aby H. H. jako odpovědný redaktor časopisu »R.« byl uznán povinným uveřejniti v časopisu tom tiskovou opravu, zaslanou mu dopisem ze dne 1. října 1935, a nahradili útraty trestního řízení, jakož i usnesením krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího pro přestupky ze dne 19. února 1936, č. j. Ts III 165/35-2, jímž byla zamítnuta stížnost Dr. V. B., advokáta v P., do onoho usnesení okresního soudu trestního v Praze, byl porušen zákon v ustanoveních § 11, odst. 1 a 4 zák. ze dne 10. července 1933, čís. 126 Sb. z. a n.Důvody:Usnesením okresního soudu trestního v Praze ze dne 11. října 1935 byla zamítnuta žádost advokáta Dr. V. B. z P., aby odpovědný redaktor časopisu »R.« byl uznán povinným uveřejniti v tomto časopise tiskovou opravu zaslanou mu dopisem žadatele ze dne 1. října 1935 a nahradili útraty řízení. Usnesením krajského soudu trestního v Praze jako soudu odvolacího ze dne 19. února 1936 byla pak zamítnuta též stížnost téhož žadatele do tohoto usnesení okresního soudu trestního v Praze. Též odvolací soud, stejně jako soud prvé stolice, bere za prokázáno, že H. H. je odpovědným redaktorem časopisu »R.«, v jehož čísle ze dne 1. října 1935 byl uveřejněn článek pod nadpisem »Herbstmanöver um die SDP«, ve kterém se mluví též o žadateli Dr. V. B., že tisková oprava byla odpovědnému redaktoru doručena dopisem ze dne 1. října 1935, a souhlasí plně s názorem soudu prvé stolice, že tisková oprava zbytečně uvádí ve svém úvodě: Gemäß § 11 des Gesetzes vom 10. Juli 1933, Z. 126, ersuche ich um Veröffentlichung der Berichtigung nachstehender . . . . . . .« a dále že na konci ještě obsahuje datum »1. Oktober«.V důvodech usnesení krajského soudu trestního v Praze se praví: »Sluší uvážiti, že tiskovou opravou v podstatě vyvlastňuje se část tiskové sazby a že tisková oprava v důsledku toho může obsahovati toliko ty náležitosti, jež uvádí zákon. V § 11, odst. 1, věta 2 zák. č. 126/1933 Sb. z. a n. se uvádí, že v opravě mohou se uváděti toliko skutečnosti, které opravují nebo vyvracejí skutečnosti ve zprávě obsažené; může se však omeziti na pouhé popření pravdivosti skutečností ve zprávě obsažených. V odst. 4 téhož § uvádějí se pak formální náležitosti tiskové opravy, t. j., že oprava musí býti v čele označena jako »Tisková oprava«, ve svém úvodu má odkazovali k pojmenování a číslu periodického tiskopisu, v němž byla zpráva uveřejněna, a pokud možno i k jejímu nadpisu a na konci má býti uveden ten, kdo za opravu žádal.Z uvedeného se podává, že výpočet těchto náležitostí věcných i formálních je taxativní a tisková oprava žádných dalších součástí obsahovali nesmí. Ježto však žadatel do své vlastní tiskové opravy pojal slova »Gemäß § 11 des Gesetzes vom 10. Juli 1933, Z. 126, ersuche ich um Veröffentlichung der Berichtigung nachstehender . . . . . . a dále »1. Oktober«, kteréžto údaje snad náležely do dopisu opravu doprovázejícího, nikoli však do tiskové opravy samotné, a připojil tak do opravy takové součásti, které byly po názoru odvolacího soudu zcela zbytečné a zákonu odporující a které také soud prvé stolice nemohl odstraniti ani za souhlasu žadatele vlastní úpravou ve smyslu § 14, odst. 4, věta 2 cit. zák., ježto nešlo o opravu věcných náležitostí tiskové opravy ve smyslu § 11, odst. 1, věta 2 cit. zák., nevyhovuje předmětná tisková oprava rovněž po názoru odvolacího soudu zákonu.Odvolací soud je tedy toho názoru, že soud prvé stolice právem pro uvedenou vadu žádost za tiskovou opravu zamítl.«Je plně souhlasili s názorem odvolacího soudu, že tiskovou opravou se v podstatě vyvlastňuje jistá část tiskové sazby; zákon určuje, v jakém rozsahu se tak děje. Podle předpisu § 11, odst. 6 zák. č. 126/1933 Sb. z. a n. až do dvojí výměry původní sazby bez jakékoliv náhrady, podle § 13, č. 2 a § 11, odst. 6 téhož zákona další (třetí) výměra původní zprávy za poplatek v zákoně určený. Zákon však nepředpisuje přesnou stylickou úpravu, jíž by žadatel za tiskovou opravu musel dbáti do nejkrajnějších podrobností, a nestanoví, že by porušení této úpravy umožňovalo odpovědnému redaktoru odepříti uveřejnění; v tom směru ponechává žadateli jistou volnost, omezenou jediné všeobecnými předpisy týkajícími se vlastního obsahu tiskové opravy (§ 11, odst. 1, věta druhá a § 11, odst. 4 zák.). Z textace: »Ve svém úvodě má odkazovati k pojmenování a číslu periodického tiskopisu, v němž byla zpráva uveřejněna, a pokud možno i k jejímu nadpisu, a na konci má býti uveden ten, kdo za opravu žádal«, nelze nikterak ještě dovozovali, jak to činí odvolací soud, že by zde výpočet těchto formálních náležitostí byl »taxativní« v tom smyslu, že by v úvodu tiskové opravy nesmělo býti vůbec nic jiného uvedeno. Forma opravy je naopak nyní mnohem volnější, musí ovšem odpovídali předpokladům věty druhé odstavce prvního § 11 zák. č. 126/1933 Sb. z. a n. a rovněž musí odpovídati náležitostem v druhé větě § 11, odst. 4 cit. zák. uvedeným. Leč jinak ponechává zákon opravovateli volnost, aby si v těchto mezích, jakož i v mezích zákonem připuštěného rozsahu — § 11, odst. 6 a § 13, č. 2 — podle okolností daného případu opravu samostatně stylisticky upravil. O takovou ryze stylistickou úpravu právě tu jde, pokud se úvodní věta dovolává příslušného místa zákona, tiskovou opravu dovolujícího a obsahuje stručný požadavek za uveřejnění opravy, a pokud pak na konci žadatel ke svému jménu připojil datum. Tato stylistická formulace opravy přimyká se věcně úplně k náležitostem v druhé větě odst. 4 § 11 vyžadovaným, a nebyl proto odpovědný redaktor oprávněn, odepříti její uveřejnění.Pro správnost tohoto stanoviska mluví ostatně i celá intence zákona. Uváží-li se totiž, že zpráva ústavně-právního výboru — tisk 1085 — v příčině předpisu věty druhé odst. 1 § 11 zdůrazňuje, že zákon omezuje sice opravu co do obsahu, nikoli však co do formy vylíčení skutečností v ní obsažených; a že zákon v příčině vlastního obsahu opravy připouští ve 4. odst. § 14 úpravu textu soudem (za souhlasu žadatelova); — nebyl by zajisté na místě úzký výklad ryze formálních předpisů druhé věty odst. 4 § 11 cit. zák.Jelikož pak v usneseních obou stolic není uvedeno, že tisková oprava svým obsahem neodpovídá předpisu § 11, odst. 1, věta druhá cit. zák., a nebylo ani jinak ve smyslu § 13 téhož zák. důvodu k odepření jejího uveřejnění, byly zde zákonné podmínky, aby bylo ve smyslu § 14, odst. 3 cit. zák. odpovědnému redaktoru na žadatelův návrh uloženo, aby ji ve lhůtě § 12, odst. 2 zák. uveřejnil a aby mu byla též uložena povinnost nahraditi útraty řízení.