Čís. 5478.

Že uražený (§ 14, odst 5 zákona o ochraně cti) dal veřejnému žalobci zmocnění ke stíhání obviněného veřejnou žalobou, je procesní událost, kterou si může zrušovací soud sám zjistiti. Návrh na zavedení vyhledávání rovná se plně žádosti za stíhání ve smyslu § 17, odst. 1 zákona o ochraně cti. Obžalobou ve smyslu § 22 cit. zákona je i obžaloba veřejným žalobcem při hlavním přelíčení rozšířená na trestné činy uvedené v §§ 1—3 cit. zákona.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1936, Zm II 480/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl částečně zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudků krajského soudu v Opavě ze dne 25. září 1935, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem křivého obvinění podle § 209 tr. zák. a přestupkem utrhání na cti podle § 3 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., zrušil nařízený rozsudek ve výroku o vině, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. spáchaným tím, že soudnímu radovi A. B. v O. při soudním výslechu dne 16. května 1935 na cti ublížil tím, že o něm před třetími osobami uvedl skutečnosti, které by jej mohly vydati, v opovržení a snížení v obecném mínění, ač věděl, že skutečnosti, které uvedl, jsou nepravdivé, a zprostil podle § 259, čís. 1 tr. ř. stěžovatele obžaloby pro uvedený přestupek; v ostatních směrech zmateční stížnost zamítl. Z důvodů:
Rozsudkový výrok ohledně přestupku podle § 3 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. napadá zmateční stížnost z důvodů zmatečnosti podle § 281, č. 9 b tr. ř., namítajíc, že čin stal se beztrestným následkem promlčení, resp. že nemůže býti stíhán, poněvadž nebyly splněny náležitosti podle zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. ohledně zmocnění veřejného žalobce ke stíhání.
Pokud jde o urážlivé výroky ve stížnosti podané presidiu krajského soudu v O., v nichž krajský soud shledal přestupek utrhání na cti okresního soudce C. a o urážlivé výroky v podání zaslaném kanceláři presidenta republiky, v nichž shledal nalézací soud ublížení na cti okresnímu soudu v O. podle § 3 cit. zák., nejsou námitky zmateční stížnosti opodstatněny, neboť formální obžaloba, kterou má na mysli § 22 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., byla podána až tím, že veřejný žalobce při líčení dne 25. září 1935 žalobu v těchto směrech rozšířil.
Byla proto zmocnění jak okresního soudce C. tak i presidia krajského soudu v O., došlá k soudu již 10 Července 1935, vykázána soudu včas (§ 22 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.).
Než nenastalo ani promlčení uvedených trestných činů, neboť ohledně urážlivých výroků proti okresnímu soudci C. počala 2 měsíční lhůta § 17, odst. 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. 11. července 1934, kdy se okr. soudce C. dověděl o činu a osobě vinníkově. Státní zastupitelství pak již dne 26. srpna 1934, tedy před uplynutím této dvouměsíční lhůty navrhlo zavedení vyhledávání pro celý obsah uvedeného podání, tedy i ohledně výroků podřaděných nalézacím soudem pod; skutkovou podstatu § 3 zák. o ochraně cti. Tento návrh na zavedení vyhledávání rovná se plně žádosti za stíhání ve smyslu § 17, odst. 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Pokud jde o výroky obsažené v podání obžalovaného zaslaném kanceláři presidenta republiky a tam dne 17. listopadu 1934 došlém, dotýkající se cti okresního soudu v O., jde o trestný čin stíhaný na žalobu veřejnou, byť i se zmocněním. Jelikož jde o urážku soudu ve smyslu § 14, odst. 2, č. 3 zák. o ochraně cti, a nikoliv o urážku úřední osoby podle § 14, odst. 5 cit . zák., nepřichází zde pouze pro posléze uvedený případ stanovená dvouměsíční lhůta k podání veřejné žaloby v úvahu.
Naproti tomu nutno přiznati oprávnění zmateční stížnosti obžalovaného, pokud s hlediska zmatku podle § 281, č. 9 b) tr. ř. namítá, že stíhání obžalovaného pro přestupek podle § 3 zák. o ochraně cti, spáchaný na s. r. Dr. A. B. při soudním výslechu dne 16. května 1935, je vyloučeno pro nedostatek zmocnění uraženého ve smyslu § 14, odst. 5 zák. č. 108/ 1933 Sb. z. a n.
Naříkaný rozsudek neobsahuje sice v tom ohledu žádného zjištění, to však nemůže býti na překážku uplatňování uvedeného zmatku, jelikož jde o procesní událost, kterou si nejvyšší soud jako zrušovací soud může sám zjistiti. Tu pak plyne ze spisů, že s. r. Dr. B. prohlásil, že nehodlá obžalovaného soukromě stíhati pro přestupek pomluvy. Jelikož pak ke spisům není připojeno jiné prohlášení jmenovaného soudního rady, zejména ne zmocnění ve smyslu § 14, odst. 5 zák. o ochraně cti, schází zde opráv- nění veřejného žalobce ke stíhání obžalovaného pro právě uvedený trestný čin a bylo proto vyloučeno stíhání obžalovaného pro přestupek podle
§ 3 zák. o ochraně cti, spáchaný na s. r. Dr. A. B. při sbudním výslechu
dne 16. května 1935. Uznal-li přes to nalézací soud obžalovaného tímto
trestným činem vinným, zatížil rozsudek zmatkem podle § 281, č. 9 b)
tr. ř.

Citace:

Čís. 5478. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 25-27.