Čís. 5487.

Zásilka s opisem trestního rozsudku nesmí býti zatížena poštovním poplatkem, ani když jde o trestní věc soukromožalobní.
Rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného musí mu býti doručen do vlastních rukou.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1936, Zm I 40/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl stížnosti obžalovaného do usnesení krajského soudu v Litoměřicích ze dne 30. prosince 1935, jímž byla zamítnuta jeho zmateční stížnost do rozsudku téhož soudu ze dne 18. října 1935, napadené usnesení zrušil a uložil soudu první stolice, aby o zmateční stížnosti dále po zákonu jednal.
Důvody:
Nalézací soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného pro opožděnost, vycházeje z předpokladu, že opis rozsudku vyneseného v nepřítomnosti obžalovaného podle § 427 tr. ř. byl mu doručen dne 26. října 1935 a zmateční stížnost byla opověděna 9. listopadu 1935. Předpoklad napadeného usnesení, že rozsudek byl obžalovanému doručen již dne 26. října 1935, není však správný. Začíná-li totiž zákonná lhůta k opravnému prostředku běžeti ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek čelí, jak tomu je při doručení opisu kontumačnííio rozsudku, vyžaduje se, aby se doručení příslušného rozhodnutí soudu stalo podle platných předpisů, tedy řádně a platně. Rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného musí mu býti doručen do vlastních rukou (§ 79, 269, 427, odst. 1 tr. ř. a výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 22. ledna 1927, čís. 54.774/26, uveřejněný ve Věstníku z roku 1927 strana 19). Podle obsahu spisů byla zásilka s opisem rozsudku doručována obžalovanému poštou. Obžalovaný zásilku odmítl přijati, poněvadž byla zatížena poštovním poplatkem 1 Kč. Proto poštovní doručovatel zásilku obžalovanému nevydal, nýbrž dal mu do rukou aviso s upozorněním, že zásilka bude uložena na poštovním úřadě, kde si ji může v úředních hodinách vyzvednouti. Postup tento neodpovídá platným ustanovením, neboť podle § 380 tr. ř. a § 4 (5) výnosu ministerstva pošt a telegrafů, jímž bylo provedeno vládní nařízení ze dne 17. ledna 1927 a jímž toto ministerstvo upravilo po dohodě s ministerstvem spravedlnosti doručování soudních vyřízení (viz sdělení čís. 84 ve Věstníku min. spr. ročník 1928, str. 184), zásilka s opisem rozsudku nesměla býti zatížena poštovním poplatkem, kdyžtě soudní vyřízení v trestních věcech se doručují poštou bezplatně, bez ohledu na to, jde-li o trestní věci veřejnožalobní či soukromožalobní (srovnej i sdělení min. spr. ve Věstníku roč. 1925, str. 158). Když pak obžalovaný odmítl zásilku přijmouti, měla býti u něho ponechána a neměla býti odnesena na poštovní úřad a tam uložena (srovnej § 16 [2 a 4] zmíněného výnosu ministerstva pošt a telegrafů). Podle toho, co uvedeno, nestalo se doručení opisu rozsudku obžalovanému platně. Nelze proto považovati za den doručení 26. říjen 1935, nýbrž teprve den, kdy obžalovaný zásilku s opisem rozsudku skutečně do vlastních rukou dostal.

Citace:

Čís. 5487. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 40-41.